Masky

Chabrolovy filmy mám rád, ale tohle se mu teda moc nepovedlo. Je to zase takový jeho typický dílo, který se odehrává někde v luxusním domě na venkově a pomaličku se odhaluje jakýsi temný tajemství. Ale to tajemství je odhaleno poměrně brzy a zbytek filmu už je naprostá nuda. Navíc mi tady ani neseděli herci. Philippe Noiret se podle mě hodí spíš do komedií a tady by z tý jeho postavy asi měl běhat mráz po zádech, jak to třeba dokázal v Chabrolových starších filmech Michel Bouquet. Ale on spíš působí jako takovej legrační, neškodnej blázen. Ostatní herci to taky moc nezachránili. Tady z těch Chabrolových osvědčených jmen zůstala akorát dvojice Dominique Zardi a Henri Attal, ale ty se tam oba mihnou úplně na konci asi na minutu. Celkově to je takovej nudnej mysteriozní film, kterej doklopýtá k očekávanýmu závěru. Od Chabrola jsem čekal víc. 40% (17.11.2021)

Jeden z najlepsich Filmov rezisera Clauda Chabrola. Na perfektny film staci malo - len ak chce novinar napisat knihu o znamej filmovej hviezde. Navsteva vidieckeho sidla na urovni, tak kvalitne dialogy som uz dlho nepocul, Claude Chabrol ako rezsier sa teda neskutocne predviedol, poprosim viac takychto filmov : 95 % (01.09.2020)

Chtít vytýkat Anne Brochet, že se ve filmu nesvlékla, už je asi přespříliš silný nymfomanýr. Bylo to výborné, teatrální konec bych klidně změnil na pouhý příchod mladého páru. Zámeček na venkově, krásná schovanka, velké tajemství a mistr kamenné tváře, krásně to celé sedlo spolu s nenápadným "vyšetřovatelem". Tenhle film tu na dvd suším snad pět let, konečně to dopadlo. (23.07.2018)

Chabrol opět natočil takové průměrné krimi, kterému nepomohl ani Noiret v hlavní roli. Prakticky nulová atmosféra, samotné vyšetřování je oprávněně upozaděno, neboť jeho výsledek je divákovi znám mnohem dříve, nežli prozře amatérský detektiv. Ještě že nám to všechno dobře dopadlo a zlo bylo po zásluze potrestáno, neboť nad ním zvítězilo dobro, byť hrálo s černými figurkami! (05.07.2012)

Claude Chabrol, nesporný velikán nejen francouzské, ale minimálně také evropské kinematografie hraného filmu, se soustředí ve své rozsáhlé tvorbě na lidské propasti a propady. Pozdní Poeův dědic samozřejmě nemůže vystačit s výrazivem vrcholného romantismu a musí spoléhat na hlubší psychogickou prokreslenost a propracovanost svých postav, na důslednost v časoprostorových souřadnicích, i na tradiční francouzskou schopnost až lékárnického cizelování děje; to všechno nalezneme v paletě jeho nepřehlédnutelných vyzrálých schopností. Fakt, že se přitom může spolehlivě opřít o minimálně profesionální výkony svých herců, jeho schopnosti i tvůrčí potenciál jen dále násobí. Jeho tvůrčí metoda je silná i svou profesionalitou a řemeslnou suverenitou; zdá se, že vysloveně slabší filmy jsu v jeho rozsáhlé filmografii spíše výjimkou než pravidlem. Konfrontace dvou pojetí života, toho, který si na mravnou, bezhříšnou velkodušnost hraje, i toho, který o "pouhou" lidskou slušnost, vlastně lidství samo, úporně bojuje, je pozoruhodně gradována doslova vteřinu po vteřině. Rozplétání pozoruhodného dilematu není prosto překvapení, jež se naopak vyhýbá prvoplánovým syžetovým i scénáristickým zkratům, jejichž jediným smyslem je získání a upoutání diváka za každou cenu. Pro Philippa Noireta, jednoho z nejvýraznějších francouzských herců vůbec, tu vzniká prostor pro naprosto unikátní hereckou kreaci; po zhlédnutí MASEK je jasné, že ji zvládá s bravurou profesionála a nadšením amatéra. Z ostatního hereckého osazenstva, jehož hlavní úlohou je přihrávat Noiretovi (asi je to i vrchol jejich uměleckého rozměru) vyniká Anne Brochetová silnou slabostí, kterou tak šetrně a civilně vkládá do své Catherine. Ano, nejen v šachu, ale i v životě se vyhrává také černými. A častěji, než by si určití lidé, kteří nechybějí v každé době ve všech zemích, přáli a byli ochotni připustit. Všichni víme, že je to jistota, na které se dá stavět i dnes. (16.09.2008)