La Vieille Fille
La tardona
The Old Maid
Režie:
Jean-Pierre BlancScénář:
Jean-Pierre BlancKamera:
Pierre LhommeHudba:
Michel LegrandHrají:
Annie Girardot, Philippe Noiret, Maria Schneider, Catherine Samie, Michael Lonsdale, Edith Scob, Marthe Keller, Jean-Pierre Darras, Albert SimonoObsahy(1)
Starý mládenec Gabriel (P. Noiret) si žije spokojeným životem, který si okoření jednou do roka zahraniční dovolenou. Tentokrát se vypraví se svým ojetým cadillacem do Španělska, ale auto má poruchu a pan Gabriel je z těchto důvodů přinucen ještě ve Francii přespat v malém hotýlku. Při večeři mu připadají jak hosté, tak i personál poněkud divně, takže ho ani nepřekvapí, že dostal místo u stolu vedle stárnoucí ženy, která se o mužích vyjadřuje velice nelichotivě. Představí se mu jako slečna Muriel (A. Girardot). Oba osamělí lidé se druhý den setkají na pláži a to Gabriel ještě netuší, že přichází zásadní změna jeho života. (MVanis)
(více)Recenze (51)
Pochutnáníčko. V tom filmu se celkem nic moc neděje, pomalu se vleče k závěru, který je předvídatelný od úvodních titulků, a autoři se to ani nesnaží skrývat. Je to ovšem herecký koncert nejen dvou bezchybných hlavních představitelů, ale i spousty ostatních drobných postaviček. Navíc je celé vyprávění neustále protkáváno nepřetržitou řadou drobných vtípků a komických mini situací, které samy o sobě postačují k zábavě. Pátou hvězdičku filmu upírám pro přece jen pomalejší tempo, což je způsobováno zřejmě i dobou jeho vzniku. ()
Hebce plyšový film, který záhy vyloudí divákovi úsměv na tváři, je postaven na výkonech hlavních představitelů. V tom by problém nebyl, ale to budižkničemu, co film stříhalo, by potřebovalo vystavit na pranýř, tak špatný a ohavný střih jsem u francouzského filmu ještě neviděla. Legrand se také zrovna nepřetrhl, takže nakonec vzniknul zcela všední film s nevšedně špatným střihem. ()
Můj týden se slečnou Muriel. "No, výborně! Začíná mluvit.“ Prázdninová známost, jíž vstupuje do popředí půvabná nenápadnost. Letní dýchánek, bizarně poetický hotýlek, malebné letovisko... Slunce příliš pálí, ta pravá slova zůstávají kdesi v dáli. Dovolenkáři s kouzelnou lehkostí ostýchavosti, svěží poctivostí. Trpělivá romantika se zachycením něžné rezervovanosti. Oko filmového fanouška potěší, když na kamenitou pláž zabrousí, známá rekreantka, v bikinách se opalující, v mořském vánku pózující, se slunečníkem korzující, zmrzlinu přinášející, "pařížská tanečnice" Maria Schneider. ()
Možno to niekomu pripomenie Prázdniny pána Hulota. Tie sú však rozdielne, ale je zaujímavé si všimnúť jeden rozdiel. Zatiaľ čo Tati si ako Hulot trápne situácie akosi neuvedomuje a berie ich normálne (prípadne ich vytvára), Gabriel a Muriel sa musia častokrát cítiť nesmierne trápne a divák sa na tom za prvé zabáva, za druhé si uvedomí, ako ťažko sa ľudia v strednom a staršom veku ťažko zoznamujú a že pôsobí ich hľadanie šťastia tak trochu od veci. Noiret a Girardot sa k sebe náramne hodia, akoby sa ich postavy kvôli tomu zoznámeniu na dovolenke museli narodiť. Sú to staré časy, na pláž sa prišlo v obleku pri akejkoľvek teplote vzduchu. ()
Mená: Filip & Anka & Mišo & Edita. Postavy: Gabo & Muriel & Pastor & znovu Edita. A napokon snáď i reálne priezviská hereckých predstaviteľov: Noiret & Girardotová & Lonsdale & Scobová. • Miesto stretnutia: Prímorské letovisko, a teda i v prvých dvoch konkrétnych prípadoch, postupné stretávanie sa na verejnej pláži du Bestouan. Scenár: Kritika francúzskej, zväčša konzumnej spoločnosti. Réžia: Vskutku naprosto nezvyčajný prístup z rozhľadu režiséra Jána-Petra Blanca. A čo tak ešte herecké výkony? Rovnako pozoruhodné, a to vďaka svojim úsporným režimom, tým pádom dávajú mimoriadne vyniknúť. • Čo napokon z toho vari vychádza? Nič iné, ako Stará panna, z toho vzísť predsa ani nemôže. • Potenciálna šanca si to opäť zopakovať? Rozhodne, áno, a to bez akýchkoľvek väčších obáv, keďže to len navýsosť ostatným vrelo odporúčam, len súčasne dopĺňam, že celková forma je trochu náročnejšieho charakteru, no dá sa na ňu i pomerne dosť rýchlo zvyknúť, stačí jej byť iba nakloneným. PS: Noiretovi a "girardotke", to svedčalo na „striebornom plátne” už dobrých 6 rokov pred príchodom kultového počinu v podobe Nežného kuraťa, čo v podstate iba podtrhli skutočnosť, že im to medzi sebou náramne dobre klapalo už pod režisérskou taktovkou Blanca s tým nepatrným rozdielom, že z tohto uhla pohľadu sa najskôr jednalo o úplne rozdielnu líniu vzťahov, než práve v nadchádzajúcom prípade, i keď za všetkým treba znova hľadať lásku... ()
Reklama