Četník ve výslužbě

Po většinu času doposud nejslabší film četnické série spadl místy až do trochu primitivního crazy humoru. Často násilně spojováné scénky má obohatit jakýsi pokus o nostalgii (směrem k legendárním momentům z předchozích dílů), který je pak vedle afektovaného dojímání se šéfa u vzpomínek završen polotrapnou epizdkou s fingovanou ztrátou paměti (ne)slavného Fougasse. Dobová reflexe hippies šla poněkud mimo mne, ale aspoň jsem pochopil, kde vzal Georges Lautner jednu inspiraci do Quelques messieurs trop tranquilles se dvěma stejnými herci. Třetí hvězdička se z mé strany vynořila díky luxusní závěrečné půlhodině, v rámci níž došlo na tematicky zřejmě nejzajímavější moment celé série: uprchlá mládež zahrávající se s atomovou bombou. Boj četnické party proti mladistvým delikventům je napínavý i nesmírně zábavný (Gerberova modlitba na okně mezi mřížemi), u klíčové scény zneškodnění bomby v raketě za doprovodu nebezpečného tikotu jsem napětím ani nedutal, ale zároveň jsem pak záhy u toho díky Funèsovi a Galabruovi vybuchl smíchy. 60% (26.07.2020)

Hnusné vaření z vody - režisér vzal předchozí tři filmy, vystříhal z nich některé dobré scény a slepil dohromady. Části mezi nimi vyplnil vatou, kde ty scény četníci jakoby sledují na promítačce. Debilní vykrádačka. Stejný osud potkal i filmy s Růžovým panterem. Také se mi tímhle filmem definitivně zprotivil Michel Galabru. Jeho herecký výkon, hlavně v druhé půlce filmu, je tak tragický, že by zasloužil Zlatou malinu, pokud by v té době existovala. (02.09.2011)

Tohle je můj nejoblíbenější díl série. Co na tom, že kvalita od prvního dílu klesá, pro mě to jsou nenáročné letní komedie, které mají za úkol pouze pobavit. A to se tomuto filmu zatraceně daří. Stará parta naposledy pohromadě, Fougasse je zase ve formě a také jsou tu tradičně výborní Louis de Funès a Michel Galabru, kteří prožívají jednu bláznivou situaci za druhou. A konečně zmizela Chruchotova dcera, která se vyloženě hodila jen do prvního dílu, v těch dalších už byla tak nějak navíc. Tímto dílem skončily ty klasické četnické filmy, další dva (ačkoliv proti nim nic nemám) jsou svým způsobem úplně jiné. Tenhle díl je moje srdcovka a 5 hvězdiček mu prostě musím dát. (30.12.2006)

Scénář: Richard Balducci, Jean Girault, Jacques Vilfrid .. Napočtvrté přichází druhý nejlepší gag Četnické série a tím je nezapomenutelné žádání kněze o peníze na novou střechu kostela - respektive dokonalé grimasy Louis De Funés. Poté je četnická osádka stanice v Saint Tropez vystřídána mladší generaci a všichni staří přátelé odchází do nuceného důchodu. Ovšem pro „záchranu“ paměti kamaráda Fugase si opět obléknou uniformy a prožijí neskutečná 'trip' dobrodružství. Z nich je asi nejvtipnější epizoda s hipíky v jejich drogovém doupěti.. 80%. (05.07.2005)

Průměrná komedie, která se krčí ve stínu předchozích dílů. Vtipu je zde citelně méně a scénář je plný řady nefunkčních momentů (třeba celá hipísácká sekvence je vysloveně trapas). Ostatně samotnou výchozí zápletku tohoto filmu - jakýsi ageistický puč, kdy jsou zkušení četničtí mazáci jediným svévolným rozhodnutím nadřízeného KOMPLETNĚ nahrazeni partou ambiciózních mlaďochů - hodnotím jako vyloženě stupidní. Odkazy na předchozí díly působí spíše otravně a k mému překvapení jsou zde ještě více než v newyorském dílu umocněny homoerotické vazby mezi jednotlivými četníky, kteří jsou zde vykresleni v podstatě jako partička nepřiznaných gayů, kteří se s oblibou společně svlékají, dotýkají, vyznávají si lásku, apod., aby vše korunovali zneškodněním falického symbolu par excellence - atomové hlavice. Stálo by za to podrobit tento film detailnějšímu psychoanalytickému pohledu, ale to je tak asi všechno - nebýt popularity předchozích dílů, tento by asi nikdy nevznikl - a co je hlavní, nestál by vlastně ani za pozornost. (24.06.2013)