Hračka

Podle mě nejlepší Richardův film. Zábavný příběh s vážnějším společensko-kritickým podtextem, výtečně hravá Cosmova hudba a samozřejmě excelentní, na rozdíl od některých svých filmů uměřený a nepřehrávající Pierre Richard, v pozadí jistou rukou režírovaný Francisem Weberem. Film pro deštivé nedělní odpoledne, u kterého se lze ze srdce zasmát a přitom nezhloupnout, ale naopak se ještě zamyslet nad důstojností člověka ve společnosti, kde hrají dominantní role peníze a sociální postavení. Takto po všech stránkách dokonalé komedie se dnes ve Francii netočí. Bohužel nejen tam. (16.08.2010)

Klasická francouzská příjemná komedie. Která člověka dokáže pobavit, ale zároveň, pokud ten dotyčný chce, tak si dokáže najít i trošku hlubší myšlenku. Pierre Richard je jednou z legend francouzské komedie a je příjemné ho sledovat, není nijak otravný, jako to bývá u dnešních spotřebních komedií. Hodně mě zaujal také námět. Strašně absurdní nápad, který mě ale nepřestal bavit a fascinovat, jak mohl někdo, něco takového, vymyslet. Příjemné strávené odpoledne u francouzské komedie. (19.08.2013)

Richard je docela svérázný herec. Zpravidla je zapamatovatelný jako ztřeštěný, či nesměle troubovitý blbeček, dokáže však zahrát i na vážnější notu, což dobře předvedl třeba právě v Hračce. Richarda mám docela rád, má neuvěřitelně příjemný ksicht. A hračka ani není tak komedií, jak by se mohlo zdát. Docela jasně nastíněné třídní rozvrstvení společnosti - vlastnická třída (tatínek/majitel novin), která chce jen využívat další dvě třídy, pracující třída (Richard jako novinář, služebnictvo v domě), která chce uživit své krky a žít si své vlastní životy (a taky se trochu bouřit) a střední třída (šéf v novinách, ochotný se na požádání svléknout do naha), která leze do prdele třídě vlastníků a nejlépe by se po zádech pracujících vydrápala na stejnou pozici. Kromě toho fil obsahuje krásný Richardův monolog, (ve zkratce shrnutý děj filmu), o čem by psali do novin..... I když jsem se u Hračky teda skoro vůbec nesmál, je to rozhodně zajímavý film. (30.07.2009)

„A máš to! Rozbil sis ho!“ Nesmělí, nepraktičtí, roztržití. Takoví byli hrdinové, které ve svých filmech ztvárnil Pierre Richard. A vždy samozřejmě blázniví. I když Hračka má solidní (vážnou) myšlenku, kterak prachbídná je úcta boháčů ke svým podřízeným. S Richardem u nás vyrůstaly celé generace a jeho filmy byly symbolem jakési svobody. V Hračce nepředstavuje svůj pověstný slovní kulomet, ale přesto je i díky kudrnaté blonďaté kštici nepřehlédnutelný. (09.09.2019)

Komedie? Jděte! Jen velmi lehce komediální příběh o tom, jak si bohatí kupují chudé, že zaměstnanci jsou pouhými hračkami v rukou svých nadřízených, a že dokopat hračky k odporu je pěkná dřina. Pravdou je, že důstojnosti se člověk nenají, ale tady ji postavy o překot odhazují v dál, a poselství je podáno tak implicitně, aby to pochopil i ten největší vykořisťovaný ňouma. Veškerý zábavný potenciál zápletky spolehlivě zabíjí herecky impotentní hňup Richard, takže se člověk bezděčně staví na stranu jeho mírně psychopatického šéfa, alias hnusí-se-mi-plebs-a-pohrdám-jím, v podání studeného Michela Bouqueta. Možná, že ve Francii stačí stabilní idiotský výraz pro titul komika, já na tom ale nic vtipného neshledávám. (20.01.2014)