Lilja

Tenhle film mi opravdu znamenitě zkazil náladu. Myslím tím, že v dobrém. Ukazuje nám opravdu drsný život ruské chudiny. Opravdu bych nechtěl nikdy žít v Rusku, u nás je taky bordel, ale tam...Hlavní představitelka je krásná neznámá herečka. A velmi dobrá herečka. Hlavně výkony protagonistů film vyzdvihují hodně vysoko nad průměr. (21.11.2004)

No je sice fakt, že se hlavní postava chová někdy trochu na přesdržku, ale není to až tak hrozné, navíc je to holka že jo. Vzhledově se celkem podobá někomu, koho znám a i to pomohlo k výraznému přilnutí k hlavní postavě. Část v Rusku je určitě kvalitnější, Andrej je velmi slušný chlapec, nicméně ve Švédské části stojí určitě za zmínku střihy na souložící chlapy, to by si měla pustit každá holka, která by začla uvažovat o kariéře kurtizány. Předvídatelné možná, ale jak jinak udělat reálně působící film? (18.03.2008)

Lukas Moodysson je tak hyperrealistický, až tomu prestávam veriť, že je to realita. Veď predsa až také svine všetci nie sme, určite by sa našiel niekto, kto by dievčaťu pomohol. Alebo žeby nie? Niektoré osoby nemali dôvod jej ubližovať, z toho mi vychádza, že Moodysson je provokatér, že sa hrá s divákom podobne ako Trier a jeho zámerom nie je ukázať realitu života, ale citovo vydierať diváka. Čo je samozrejme v poriadku, pretože sa mu to úspešne darí. (01.06.2012)

Velice reálný film... Oba hlavní herci předvedli super výkon... Toto je po dlouhé době film, u kterého jsem se na konci rozbrečel... Natolik jsem se sžil s herečkou, že jsem každý její moment prožíval s ní a ten konec mě dostal... Ať si říká kdo chce co chce, tento film ve mě zanechal jeden z nejsilnějších filmových zážitků... (04.08.2008)

V prvé řadě mám problém pochopit, proč film, jehož hlavní postava je Ruska, jehož děj se ze dvou třetin odehrává v Rusku a jenž je natolik odvážný, že život nemajetných v Rusku spojuje s amorální bídou, proč tento film natočili Švédové. Stál na začátku motiv natáčet o švédském obchodu s bílým masem, kritika ruských poměrů nebo jen přání prostě vyprávět jeden životní příběh? Ve výsledku je to jedno, protože ve všech třech záměrech jsou díry (první je odbytý, Moodysonova povolanost k takovémuhle angažovanému vymezování je přinejmenším sporná a na osobní příběh je tu málo osoby a příliš snahy o společenskou kritiku). Nabízí se srovnání s Rosettou; i tady ztvárnění a charakteristika postavy ustupuje popisu společenských poměrů, je tu ovšem ten podstatný rozdíl, že Lilja se aspoň snaží fungovat jako film a trochu experimentuje se stylem, není to jen prodloužená hyperrealistická verze televizních novin. Veškerou munici si ovšem Lilja vystřílí hned na začátku (působivá expozice a rozloučení s matkou, po kterém by člověk ten pokus o sebevraždu sám doporučil), pak začne Moodyson honit zmíněných příliš mnoho zajíců a podbarvovat to neskutečně naivním důrazem na náboženskou oddanost, kvůli čemuž se i závěrečný potenciálně dojímavý kontrast mezi snem a realitou mění v prachsprostý kýč. Já nevím, po mně prostě nikdo nemůže chtít, abych brečela u filmů, kde jen všichni svěsí ruce nad svým údělem a nepokouší se sebeméně mu vzepřít. (08.09.2009)