Režie:
Andrej TarkovskijKamera:
Vadim JusovHudba:
Vjačeslav OvčinnikovHrají:
Anatolij Solonicyn, Nikolaj Griňko, Bolot Bejšenalijev, Nikolaj Burljajev, Jurij Nikulin, Rolan Bykov, Dmitrij Orlovskij, Michail Kononov (více)Obsahy(1)
Sovětské drama z roku 1966 je historický životopisný film od režiséra Andreje Tarkovského, na jehož scénáři se podílel také Andrej Končalovskij. Snímek, který je volně inspirován životem Andreje Rubleva, slavného ruského malíře ikon z patnáctého století, usiluje o vykreslení realistického portrétu středověkého Ruska. Tarkovskij se v něm snaží představit umělce jako historickou postavu a křesťanství jako axiom ruské historické identity v bouřlivém období ruských dějin, jež nakonec vyústilo v nástup carského režimu. Film pokrývá témata, jako jsou umělecká svoboda, náboženství, politická nejednoznačnost, sebevzdělávání a nezničitelná tvořivá energie v rámci represivního režimu. Kvůli nim byl v oficiálně ateistickém a autoritářském Sovětském svazu po dvě desetiletí cenzurován. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (252)
Kdysi hodně dávno, když jsem ještě snad ani nevěděla, co je to film, natož abych věděla, co je Tarkovskij, jsem v nějaké knize narazila na fotky z Andreje Rubleva. A pořád jsem na ně pak musela myslet a šíleně jsem toužila zhlédnout ten film. Jenže já jsem opravdu všestranně neschopná, takže mi stále unikal a já si ho po několik let dnem i nocí jenom představovala. Tak. A teď to mám konečně za sebou, bylo to překrásné a doufám, že mě čeká nějaká veselejší životní etapa. ()
Černá. Bílá. Dvě barvy, v kterých nám Tarkovskij otevírá svůj svět. A poté nechává v rámu poletovat částečky peří a prachu, které se vsakují do mraků a do půdy - jako prchavé pocity, jež se nesmazatelně vryjí do paměti, hluboké brázdy, ozvěny věčnosti. Pomocí drobných psychologických črt maluje historickou fresku dotýkající se celého národa. Pomocí času plynoucího ve spirálách rozeznívá pocity dávno skryté v naší přirozenosti. Dotýká se míst nejvyšších i hluboce instinktivních. V obyčejnosti nechává zaznít nadpřirozeno a pomocí těch nejmenších z lidí tvoří ikonu, v níž se zrcadlí sama klenba nebes. Veliký film, pro mě jeden z největších. ()
Tarkovského opus, jedinečné dílo a také jeden z filmů, které patří mezi základní filmy světové kinematografie. Jeho příběh o ruském malíři ikon Andreji Rublevovi je rámovaný krásnými, dlouhými záběry, zkrze které vzniká nezapomenutelná atmosféra. Černobílá kamera a spoustu až symbolických náznaků a transcendentních nadvýznamů. Mimo jiné doporučuji koupit DVD, které vyšlo i u nás, tenhle film stojí za to mít v poličce... ()
Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Jeden ze 100 nejlepších životopisných filmů - 100 Greatest Biography Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. ()
3. hodinová - surová a brutálna, exkluzívna exkurzia do depresívneho ruského stredoveku v 15. storočí, kde sa stal jeden zázrak : „ Režisér - Andrej Tarkovskij, našiel stroj času, pomocou ktorého, sa vrátil o niekoľko stoviek rokov do minulosti, spolu s kameramanom, sú tíško schovaní, aby ich nebolo vidieť, trebárs používajú neviditeľný plášť, aby si ich nikto nevšímal, a mohli sa vrátiť s takýmto materiálom ...” Samozrejme, preháňam, ako sa len dá, ale nedokážem si pomôcť filmovou rečou, ktorá ma vyčerpala do úmoru, a pritom sa považujem za energického človeka, ale keď sa naskytne takáto šanca, čiže nechávam sa dobrovoľne unášať naturalistickým spôsobom nakrúcania, nevnímam nič okolo seba ( mohla by vybuchnúť atómová bomba, a ja by som tomu vôbec nevenoval pozornosť ), svoj strávený čas som venoval pozoruhodnému režisérovi, ktorý má jednu vlastnosť so mnou spoločnú, a to, že je narodený - 4. dňa v mesiaci, títo ľudia sa vyznačujú iným myslením, teraz hovorím za Andreja ... ( ale pociťujem to - aj ja ). Extrémne náročný filmový projekt, ktorý nie je pre každého, o to som nadšenejší... ()
Galerie (58)
Photo © Mosfilm
Zajímavosti (26)
- Festival v Cannes projevil o film zájem už v roce 1967, kdy byla v rámci 50. výročí Říjnové revoluce jednou ze sekcí festivalu „Retrospektiva sovětského filmu“. Přestože film byl už dávno hotov, oficiální vyjádření SSSR znělo, že na filmu probíhají ještě drobnější úpravy. Až v roce 1969 bylo schváleno, že snímek smí být zařazen mimo hlavní soutěž. (Vodnářka)
- Po hlavní roli toužil Vasilij Livanov, ale Andrej Tarkovskij chtěl neznámého herce. (džanik)
- Snímek získal v Cannes cenu Mezinárodní federace filmových kritiků (FIPRESCI). (Vodnářka)
Reklama