Offret
Le Sacrifice
The Sacrifice
Obeť
The Sacrifice
The Sacrifice
The Sacrifice
Režie:
Andrej TarkovskijScénář:
Andrej TarkovskijKamera:
Sven NykvistHrají:
Erland Josephson, Susan Fleetwood, Allan Edwall, Guðrún Gísladóttir, Sven Wollter, Valérie Mairesse, Filippa Franzén, Tommy Kjellqvist, Per Källman (více)Obsahy(1)
Keby sme mali kúska snahy a obetovali sa, každý uschnutý strom na pokraji skalnatého útesu by po pravidelnom polievaní jedného dňa vykvitol. Tarkovského filmová záveť, s príznačným názvom Obeť, básni poetickým štýlom príbeh vzdelaného, zámožného muža menom Alexander, žijúcom na samote v prepychovom dome so svojou rodinou uprostred nehostinného ostrovu. Alexander, dívajúc sa na Leonardov chmúrny obraz Troch kráľov, počuje zvuky započínajúcej sa atómovej vojny značiacej koniec ľudstva. Pre lásku k rodine a odvrátenie hroznej hrozby je schopný obetovať čokoľvek - majetok, súdnosť, dokonca celý svoj doterajší život. Príbeh, hovoriaci striedavo o strachu z budúcnosti a láske k našim blížnym, ktorý si odniesol medzi inými aj Veľkú cenu poroty vo francúzskom Cannes, rozpráva dlhými, temnými zábermi ľudský boj človeka v stretoch z neprívetivou realitou a sústreďuje sa na každý prítomný okamih, v ktorom bádať neodmysliteľného tvorcu. (BloodRoses)
(více)Recenze (112)
Mám-li vybrat snímky, jež se mnou jako divákem nejvíce hly, čas od času ba častěji přijdou na mysl a hly s emocemi, vybral bych jich snad tak zhruba do desíti -na prvním místě by pak téměř jistě byl Ohňostroj Takešiho Kitana, a na druhém místě pak možná právě tento, jinak určitě jiný film Tarkovského. A to filmový majestát. Mnoho režisérů se obtiskne do svého díla, konstatně poznatelně, ale toto je přeci jen něco zvláštního. Už týden mi v kuse, párkrát za den, přichází na mysl a až teď si uvědomuji jeho fatálnost. V kontextu Tarkovského smrti, o níž podle jedněch už při natáčení veděl, je to totiž opravdu magický film. Na konci věnování svému synu. Až když si spojím tyto dvě věci s filmem, vidím tu tragiku, smutek, bezvýchodnost, co se promítly do děje tohoto, nakonec jeho největšího, díla. Strach, výčitku, ale vše, vše je nevyhnutelné, je to tak jak to je, - ...... Nechci býti jako leckterý fanoušek tvůrce, ale Tarkovsky musel být jedinečný člověk a muse trpět.... krátký souhrn všech jeho filmů: https://www.youtube.com/watch?v=mqrpfjXiR8Q ()
Tento film se opravdu těžko hodnotí, protože není tak úplně z tohoto světa. Tak nějak intuitivně cítím, že je svým způsobem dokonalý, ale moc si s ním nevím rady. Stále nějaká mystická alegorie a symbolika, zneklidňující podivné obrazy. ()
Náhled za oponu. ()
Více otázek než odpovědí. Tenhle film mi ještě nějakou chvíli v hlavě zůstane. plusy Neuvěřitelně precizní režie, od čehož se odráží i kamera. Pochvalu zaslouží i herci. mínusy Interpretací a toho hloubání o všem možném tam na mě bylo moc. Šla mi z toho hlava kolem a ani jsem nestihl pocítit jakoukoliv emoci. celkem 65% ()
samozrejme za ***** Ale je to uz pres 10 let co jsem to videl. Uz se tesim na repetici. ()
Labutí píseň velkého režiséra. Tarkovskij zpracovává motiv oběti, která musí přijít, aby očistila lidský život. Hlavním hrdinou je příznačně spisovatel, filosof. Ten je vystaven fatální situaci (konec světa) a musí hledat pravdu, tedy odpověď na záchranu. Ta je nakonec čistě iracionálního rázu (sexuální akt). Téma očištění lidské přirozenosti je pro Oběť stěžejním. K tomu odkazuje i záliba hlavního hrdina ve východní filosofie a jeho závěrečný čin, kterým ničí pro jeho rodinu důležitý symbol, ale přeci jenom pořád symbol. Příznačné a možná až sarkastické gesto je závěrečný odvoz hlavního hrdiny do psychiatrické léčebny. Jakoby Tarkovskij chtěl říci, že kdo se pravdě přiblíží nejvíce, je považován za blázna, a nebo naopak? ()
Přímočarý film s geniální kompozicí a hlubokým poselstvím, obsaženým již v samotném názvu. Čekal jsem dokonalou formu, ne však zároveň takhle konkrétní zvěst. Každý záběr, každé slovo, každý detail má své opodstatnění. Splněný slib, nalezení pokoje. Je lépe nechat přirozeně plynout a pokorně sloužit, nebo pyšně a okázale zasahovat a přizpůsobovat svému obrazu? Dokážeme vnímat cizíma očima? Křehkost materiálních hodnot. Štěstí bližních (nikoliv moje) je nejvyšším smyslem. Zdánlivá nesmyslnost Božího jednání v našich životech. Dokonalé vystižení evangelia. Buďme pokorným Človíčkem, zalévajícím suchý strom. Naděje. ()
Андрей Тарковский a jeho pohled na švédskej film. Bergman byl očividnym vlivem, ale dánskej rejža C. D. Dreyer se zdá bejt stejně tak velkym. Tarkovsky umisťuje svý postavy stejně tak, jako by to udělal Dryer a nechává je na plátně chodit tak, jak by moh Dryer, ale Dryerovo pohyby byly obvykle laterální, zleva doprava nebo zprava doleva. Tarkovsky je má pravá, levá, dopředu a zpátky, někdy pauzy ve dveřích a la Bergman. Bere styl Dreyera a míchá ho s Bergmanem a přichází tak s něčim úplně vlastnim. Trochen dobroš. Nestačí to ale, aby to udrželo moji pozornost. Preferuju ruskou verzi Tarkovskýho. ()
Snobismus stranou - je to nuda, sorry. Tohle je pojetí filmu coby volný, přibližný, asociační meditace na určitý témata, kdy jde stranou všechno kromě vizuální stránky, která se naopak přetěžuje. Výsledkem je úmorná série statický záběrů. Ty záběry samy jsou často virtuozní, ale záběry samy ještě film nedělaj. ()
Vše už tady stejně bylo napsáno, takže - baví-li vás filmy u kterých se musíte zamyslet aby jste pochopili, tohle je vončo. Na oplátku vyžaduje vaší plnou pozornost. Chvílemi byl zdejší existencionalismus až protivně depresivní a nestravitelný, přesto 5... ()
Milovník Tarkovského asi nebudu. OBĚŤ je roztahaný a nudný film bez náznaku děje. Jediné pozitivum je nádherná hudba Johanna Sebastiana Bacha. Film sám řeší existencionální otázky o možném konci světa, který však nepřichází. Nebýt té hudby, bylo by hodnocení ještě nižší. 30% ()
Nesporná vizuální poezie k dokonalosti nestačí. Horečnatý sen spisovatele Alexandra o blížící se jaderné válce a jediné možnosti záchrany sebe a své rodiny skrze soulož s čarodějnicí/světicí Marií (střední černobílá část) je rámován idylkou života s rodinou, milovaným synem a přáteli na pustém ostrově, v domě, který Alexander v závěru z nejasných pohnutek zapálí. Přes silné předpochopení pro Tarkovského mi zůstal smysl příběhu naprosto skryt a nerozumím mu ani ve všech představitelných metaforických rovinách. Chtít po Tarkovském lineární naraci by bylo jistě pošetilé. Problém však vidím v tom, že film na dvou a půl hodinové ploše dodržuje naprosto zřetelně stavbu klasické tragédie a přehledně směřuje od expozice přes kolizi, krizi a peripetii k finální katastrofě, čistá forma však byla naplněna křiklavě nekonzistentním obsahem. Postavy jsou pasivní, vykreslené chladně bez jakékoli účasti, vztahy mezi nimi a jejich pohnutky k jednání nevysvětlené, scénář je přeplněn patetickými, neproniknutelně symbolickými a místy zřetelně prázdnými floskulemi. Nepřipadá mi, že by toho měl Tarkovskij ve svém posledním filmu mnoho na srdci nebo že by se do hloubky zabýval logikou své filmové řeči. Znechucení prohlubují samoúčelné prostřihy na explodované (?) auto na náměstí (citace z jiného filmu?) či obsesivně se vracející smyčka konkrétních zvuků a křiku ptáků. Strojový překlad titulků ze španělštiny byl jen velmi přibližný, což ještě více snížilo srozumitelnost zašifrovaného filmu, ale přesnější překlad by můj dojem zřejmě příliš nevylepšil. Ještě v posledních vteřinách filmu jsem se třásl strachy, že se souška zasazená hlavním hrdinou na začátku ozelení a kýč bude dokonán, což se chválabohu nestalo! --- Oběť jsem potřeboval vidět kvůli ucelení Tarkovského díla, ale vracet se k ní - na rozdíl od jiných filmů - nebudu. PS: A na počátku nebylo Slovo, nýbrž protein, synku. ()