Oběť

Na Oběť jsem si pár let počkal, nadechoval jsem se na ní a stejně mě zcela ohromila. Asi nic víc psát nemusim. Líbí se mí její explicitnost, Tarkovskij už se tolik neskrejvá za symboliku a podobenství, což se mi u jeho jinejch filmů taky líbí, ale ta otevřenost Oběti je vlastně završením jeho díla. (03.02.2016)

Tarkovského filmová závěť zasáhne, dojme a v samém závěru spojí úžas s úsměvem nad groteskně-absurdním stavem již tak ztraceného světa. Pod vlivem Ingmara Bergmara a jeho Hostů večeře Páně (postava Alexandra jako by přímo rozvíjela tragickou linku Jonase z Bergmanova snímku) buduje Tarkovskij ve spolupráci se Svenem Nykvistem nesmírně pomalou, esteticky pronikavou a dramaticky sevřenou podívanou o přicházející zkáze, jíž se rozhodne zastavit pověrčivý Alexandr. Oběť fascinuje zejména svou tempo-rytmikou, která rozporuje objektivní vnímání času. Na svou poměrně táhlou délku rovněž zaujme i zajímavou dramatickou skladbou; celý film je složen v podstatě ze čtyř navazujících sekvencí. Tou nejzásadnější je samozřejmě část poslední, kdy Tarkovskij definitivně stvrdí božskou věčnost svého díla. Je to asi jeden z největších okamžiků v dějinách filmu od jeho vynalezení. Už teď se těším až si ji znovu pustím a podrobně si ji projedu; přejezd po přejezdu. (10.04.2024)

ocenenia : "Vatikánsky zoznam" (1995) - zaradené v sekcii 'Viera' ◘◘◘◘ BAFTA 1987 - Najlepší cudzojazyčný film ◘◘◘◘ MFF Cannes 1986 - Špeciálna veľká cena poroty, Cena FIPRESCI, Najväčší umelecký prínos (kameraman Sven Nykvist) (19.01.2006)

film o zivotnich otazkach a miry obetovani se nekomu, kdo nedava zaruky sel rozhodne natocit poutaveji a bojim se rict ze o dost. po celou dobu jsem se dokazal vcitit jen do role clovicka, vsichni ostatni pusobi ve filmu jako blazni a ja blazen zkratka nejsem. tohle zkratka nebylo pro me (20.06.2007)

Nadechnout se, téměř dvě a půl hodiny zadržet dech, vydechnout-a během této doby být svědkem (ale ještě lépe účastníkem) završení Tarkovského filmografie, které má tvar komplexního podobenství o nedostatečnosti intelektuálního poznání, složitém zápasu víry a nakonec očištění se od zbytných (pozemských) věcí a nalezení spirituality v návratu ke Kristu, který jako jediný otvírá cestu k Bohu Otci. Nekatolíkovi může teologicky poněkud „vadit“ přílišná soustředěnost Tarkovského na Matku (Marii), ale to už by bylo na jinou diskusi… (16.02.2008)

Posledným filmom, ktorý za svoju dlhú režisérsku kariéru Tarkovsky natočil je Obeť(Offret). Fakt, že v čase jeho natáčania už vedel, že ho čoskoro čaká neúprosná smrť len vybičoval jeho kreativitu a schopnosť vytvorenia atmosféry intelektuálneho existencionalizmu ako ju ja rád nazývam. Rozpráva príbeh profesora, ktorý prechádza krízou. Spolu s rodinou a súrodencami trávi víkend v opustenej izolovanej rezidencii, kde sa stanú obeťami bezmocne čakajúcimi na koniec sveta v apokaliptickej nukleárnej katastrofe, ktorá je vo filme vyobrazená len vo forme preletu pár lietadiel a hlasu z televízie. Jej najmarkantnejším znakom je však hysterická agónia strachu a beznádeje, ktorou si každá z postáv svojou vlastnou cestou prechádza. V záujme záchrany sveta sa profesor vyberie za tajomnou Islandskou čarodejníčkou, ktorá pracuje v ich rezidencii ako slúžka. Kvôli záchrane sa s ňou vo forme symbolickej spoločnej levitácie vyspí a svet sa vráti do pôvodného stavu. No to nie je všetko čo musí urobiť. Je potrebné aby obetoval celý svoj predchádzajúci život a hodnoty, ktoré v ňom vyznával. A tak v očisťujúcom akte deštrukcie končí ako prípad pre psychiatriu z choro racionálneho uhľa pohľadu ostatných smrteľníkov bez vedomia kam až táto slepá viera v ideu človek-boh môže viesť. Ďalšou z legendárnych scén sa stáva úmyselný požiar domu a jeho zhorenie do tla, ktoré vytvára pozadie emocionálnej scéne očisty. Je dôležité poznamenať, že vo svojom štábe mal Tarkovsky veľa ľudí z pôvodného štábu Bergmana a tak symbolicky vyznieva aj fakt, že film bol produkovaný vo Švédsku. To dodalo filmu určitý Bergmanovský nádych. Keď by som mal pomenovať jednu základnú tému, ktorú tu rozvíja, bol by to súboj striktnej racionality s nelogikou sveta bez rigidných zásad fyzikálnych zákonov a spirituality. Dôležitým motívom je dieťa symbolizujúce znovuzrodenie a premenu starého skostnatelého na vitálne a mysľou otvorené. Symbolicky vyznieva fakt, že posledná scéna predstavuje záber na dieťa snažiace sa o zázrak oživenia starého vyschnutého konára zapichnutého do zeme(v exile žijúci Tarkovsky, teda vytrhnutý zo svojich koreňov Ruských, umierajúci v procese zázraku znovuzrodenia života), pričom prvá scéna jeho úplne prvého filmu zobrazuje mladého Ivana stojaceho pri mladom zdravom stromčeku v rodnom Rusku. (19.04.2008)

Poměrně dlouho od zhlédnutí mistrových děl jsem si nechával Obět´, abych se měl na co těšit :-). A jak to dopadlo? Snad to nebude bráno jako nactiutrhání, ale přišlo mi, že Andrej Arsenjevič už nebyl úplně ve formě ( z pochopitelných důvodů samozřejmě ) - většinu prvků filmu už jsme totiž viděli v jeho předchozí tvorbě a ani obrazově a atmosférou mi to nepřišlo tak vytříbené jako předchozí kousky. Jistě, možná je větší uměřenost záměr ( jak to zminuje Shadwell ). V tom případě mi to prostě sedlo mín... Ovšem je tu vybroušený koncept, navíc s vícero možnými interpretacemi, pěkně svázaný počátkem a koncem filmu. Za něj dávám lehký nadprůměr. (15.08.2014)

Tarkovského styl je krásný, ale pro mě už moc zdlouhavý a nudný ... s prominutím všem art labužníkům, ale věřím, že by se totéž dalo zkrátit na hodinu a půl, a bylo by to emocionální a intenzívní stejně, ne-li víc. Někdo to prostě chce mít dloooouhé ;-) [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 3 /// STYL: 3 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (28.10.2012)

Reziser Andrej Tarkovskij /Yvanovo Detstvi, Zerkalo/ natocil svoj posledny film, ktory sa menoval Offret. Ako je u Tarkovskeho dobrym zvykom, film ma mnoho vyznamov a je mimoriadne tazky na pochopenie. Na zaciatku /aj na konci/ zaznie Bachova aria Erbarme dych, mein Gott, az potom sa rozbehne kvalitna filmarska jazda. Nesnazim sa pri filmoch xmrti sa ufilozofovat nad kazdou jednou scenou, ktoru natocil reziser a ani nefylozofujem nad kazdou jednou scenou, ktora je vo filme, proste som len nasadol na filmovu jazdu a nechal sa unasat kvalitnou, ba dokonca genialonou filmarinou. Preto nedavam 5 hviezd, lebo som sa zase nesnazil pochopit kazdu jednu scenu a ani som kazdu veru nepochopil. A som na to hrdy! pri tomto Tarkovskeho filme mi nesedi caste kecanie hlavnych postav, teda som zvyknuty, ze vela sa keca povedzme u Hitchcocka alebo u Truffauta, ale u Tarkovskeho ne. Mne teda toto caste vypravanie sa teda nesedi. Tarkovskij pri toceni Offretu dokonca musel sa na cosi pytat svedskej armady, ktora mu povolila tocit na mieste B, a nie na mieste A, ako to chcel Tarkovskij. Bojler! Poziar na konci filmu sa tiez velmi nepodaril, na prvykrat to nevyslo, preto sa dom musel postavit este raz a znovu zaplait. Koniec Bojlera! Herci ako Erland Josephson /Prsi nam na lasku 1946, Vargtimmen 1968/ hral na urovni a veril som mu herecky vykon, Susan Fleetwood /Persuasion 1995, Souboj Titanu 1981/ bola proste vyborna. Mentalitou sa mi film zdal byt rusky. 85 % (15.03.2016)

Tento film má v sebe také krásne myšlienky a napriek tomu sa nedokázal pre mňa predať tak, aby som ho hodnotil vyššie čo je pre mňa až zarážajúco škandalózne. Chyba podľa mňa je v tom, že ten film proste nie je dostatočne zlepený a tak to čo vidíme na začiatku tie poučné frázy, ktoré by mláďatá naučili lietať (doslovne) - teda vidíme scény, v ktorých sú také poučné vety, ako v máloktorom filme. Nestačí to lebo film nepôsobí ako celok, ale skôr ako hromada poučných scén a ten koniec, no takémuto filmu sa hodí WTF koniec (koniec čo pochopí každý inak, alebo nikto), ale tento koniec ma teda vôbec nezaujal aj keď je deštrukčne inšpirujúci a možno je v ňom aj niečo viac. Musím povedať, že chybou je aj to, že film si minie celý pušný prach hneď na začiatku a teda druhá polovica filmu je teda rozhodne slabšia. Napriek všetkému o 1:45 je povedané naozaj niečo krásne a inšpirujúce a teda určite pol bod si film zaslúži. Och som smutný ja by som najradšej dal 4 hviezdy. Čo sa tam nachádza v tom čase si môžete prečítať tu : SPOILER chaos je niekedy krajší ako poriadok KONIEC SPOILERU (Hodnotenie 3,5) (05.06.2016)

Poslední Tarkovského film je opět dost dobrý. Pravda, chvílemi se táhne, ale je to natočené tak, že to nenudí, což ale u Tarkovského není nic nového. Příběh se mi moc líbil a postava Alexandra, která je pro film a jeho myšlenku stěžejní, je vykreslená dokonale. Nejvíc mě na tomhle filmu však dostávají ty dlouhé záběry, které trvají třeba 10 minut, jsou bez střihu a pořád tam někdo mluví, herci hrají dobře, nenudí to, kamera tam pracuje skvěle, je to takřka bez chyby a ono to je pořád bez střihu! To je ukázka skutečného filmového umění, žádná Trierova ruční kamera, tohle natočit, to dokáže málokdo. Ani Béla Tarr, který se o to tak urputně ve svých filmech pokouší tohle nedokázal. Fakt, skvělý film. Škoda, že pak už Tarkovskij nemohl nic natočit... 5* (06.01.2019)

To nebyl film, to byla báseň. Nekonečně krásná, bolestně nádherná. (05.05.2010)

Nuda k posrání #129. Viz Osvícení. 15% (24.06.2022)

Dva a pol hodiny filozofovania nad nesmrteľnosťou chrústa, ktoré nezachraňuje ani pekná kamera, ani zdatní herci. A to som bol pripravený na Tarkovského ultrapomalé tempo...ukázalo sa, že som nebol dostatočne pripravený. (13.03.2024)

Nejsem žádnej filmovej barbar, ani nevnímavej nebo necitlivej člověk, ale stejně se většině zde napsanejm komentářům vzepřu a pudu s hvězdkama dolů. Jednoznačně od režisérův nejlepší film, to jo. Hodně filozofična, ale i zajímavé momenty a hezky nasnímaný (ta kamera je naprosto geniální - ta sama o sobě je stoprocentní). Koukal jsem na to, jak když se zahledíte a čumíte do blba - takovým tím vnitřním druhým pohledem - asi proto, že to bylo tak zdlouhavý, takže nuda. Neotevřeli tam hubu, aby to nebyla nějaká kravina nebo intelektuálnost a filozofická úvaha a jinej nesmysl. Nedoporučuju dívat se na to vleže, hrozí spánek. Nedoporučuju dívat se na to vůbec. No možná někdy jo. Ale ne v depce, protože to zas hrozí podřezání žil. (19.03.2007)

Od Oběti jsem čekal hodně, ale nadšení se jaksi nedostavilo. Ten film má určitě některé kvality jako opět kamera. Že máme co dočinění s Tarkovským je patrné hned z úplně prvního 10 minutového záběru bez střihu. Ale scénář je hodně plytký a na stopáž filmu nestačí a tak se dostává v určitých okamžicích pocit znudění. Mít to o 40 minut míň by tomu neškodilo. Navíc film se téměř celý odehrává v jednom domě a okolí, takže člověka nepřekvapí ani žádná nová lokace, kterou by mohl zkoumat. I Tarkovsky se drží trochu zkrátka (žádné detailní záběry na vodu - možná jeden). (16.08.2009)

Filosofická báseň. Tarkovský překračuje svůj vlastní stín a ve mě to bude ještě dlouho dozrávat, proto se pokorně vzdám svého vlastního komentáře a pouze odcituji někoho, ježje moudřejší než já: "Takto učil Tvůrce, aby běh života kroužil kolem středu, kterým je oběť. Kdo se neúčastní tohoto koloběhu, žije v omylu, poněvadž otročí svým smyslům. Takový život, Ardžuno, je marný!" (Bhagavadgíta, III-17) (95% , skvělých 5/5 ) (17.09.2010)

Nykvist, švédština, gotlandské pobřeží a Josephson s Edwallem – člověk by místy váhal, jestli nekouká na Bergmana, což není výtka, s Tarkovského stylem jde tohle všechno výborně dohromady. Cestu ke stejnému vytržení, jaké jsem zažil u Stalkera, Solaris nebo Nostalgie, mi tentokrát zkomplikovaly dvě věci – pocit, že úsilí o filmařskou dokonalost místy lehce přebíjí obsah i atmosféru, a podezření, že pro Tarkovského zcela netypický situační humor nebyl tak úplně autorským záměrem. (01.05.2018)

Co k tomu říct? Na začátku sem si myslel, že zatraceně dobře chápu o co jde, ale to bylo jen pár prvních minut filosofického monologu s kterým sem se velice snadno ztotožnil. Pak jsem se, ale začal topit v tichu na mě se valicích uměleckých obrázků a fotek. Co záběr, každá místnost či situace, charakter to jeden nádherný umělecký obraz, jemuž pro mě zpočátku vůbec nepochopený tajemný děj dával mnohem hlubší rozměr, nežli fotografie dokáže mít. Bohužel asi víc hodnotím tu vizuální stránku, nežli tu myšlenku a to co v sobě tento film skrývá. To proto, že sám sem opravdu nebyl schopný na první schlédnutí docenit vše, co tento film, a podle toho co jsem si četl o Andreji Tarkovskem, tak i tento režisér, nabízí. (01.06.2006)

Přestože se příběh odehrává kdesi ve Švédsku, psyché jeho hrdinů je pevně ukotveno v ruské mentalitě, včetně mesianistických sklonů hlavní postavy. Pro mě zůstává Tarkovskij vrcholným mistrem filmového obrazu, který jako filmař nikdy neustrnul. (21.11.2008)