Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Obsahy(1)
Film STALKER režiséra Andreje Tarkovského je alegorické sci-fi, stejně jako jeho předchůdce, drama Solaris. Příběh sleduje tři muže - Profesora, Spisovatele a Stalkera - kteří cestují napříč záhadným a zakázaným územím ruské divočiny zvaným Zóna. V Zóně nic není takové, jaké se na první pohled zdá. Předměty mění svá místa, krajina se sama přesouvá a přeskupuje. Vypadá to, jako by neznámá inteligence aktivně mařila každý pokus o proniknutí za hranice této oblasti. Říká se, že se v Zóně nachází bunkr, v němž je kouzelná místnost, která dokáže splnit každé přání. Stalker je najat jako průvodce, který si díky svým opakovaným návštěvám Zóny zvykl na její složité pasti, nástrahy i záludná zkreslení. Jen pokud jej budou následovat (což často znamená podstoupit tu nejdelší, nejnepříjemnější cestu), dostanou se Spisovatel s Profesorem k bunkru a kouzelné místnosti živí. (Cinemax)
(více)Recenze (776)
Jedno z nejsugestivnějších filmových děl, které kdy vznikly! Zde jsou veškerá slova zbytečná, musí se vidět... resp. ne pouze vidět, ale prožít! ()
Stalker je o skutečném hlubinném přání a o tom, jestli je etické toto přání splnit. Jinak Stalker má zvláštní osud - film se přetáčel dvakrát a scénář se přepisoval 8-9 krát. Výchozím zdrojem pro film je kniha Strugackých "Piknik u cesty", což je metafora nebo alegorie setkání člověka s mimozemskou civilizací vyššího úrovně vývoje - přesněji s jejími stopami. U kraje vesmírné silnice se zastaví skupinka mimozemšťanů (přesně jako ve Stopařově průvodci), vykoná potřebu, rozhlédne se po okolí, vztyčí prapor, nají se a jede dál. Na místě pikniku zůstávají odhozené a ztracené věci a něco jako snad pozorovací, snad zkoušející objekt. A toto místo (Zóna) a tento objekt (Zlatá koule) je to, kde se pohybují a s čím se setkávají místní "domorodci" neboli "zvířátka" - lidé. Potud kniha. ___ Tarkovskij skoro radikálně změnil charakter příběhu i samotného Stalkera - místo drsného chlapíka je to podivín a skoro blázen (trochu jako šaman nebo koktavý prorok). Stalker nelže. Jen dělá to, co mu říká vnitřní hlas. Stalker věří. Stalker je průvodce, který ctí a cítí Zónu. ___ Zóna byla natáčená ve staré elektrárně a v okolí papírny, odpady z které znečišťovaly řeku. Charakter a vzhled Zóny zvolil Tarkovskij. Jako věřící člověk, který nejspíše vnímal přírodu jako chrám Boží, Tarkovskij ukazuje lidi jako tu "vyšší" civilizaci, která zanechává za sebou nehojící se stopy technogenních katastrof, ale i stopy své každodenní činnosti. Podobně jako lidé jsou "zvířátky" v Zóně, kterou po sobě zanechali mimozemšťané, pozemské živé tvory jsou "zvířátky" v "Zóně", kterou po sobě zanechávají lidé. Jako nejrozumnější (?) tvorové na této planetě neseme za ni zodpovědnost. Jen uneseme-li? ___ Jinak přečtení knihy mnohé doplní a vysvětlí. ()
Z toho filmu něco sálá a tomu kdo mi poví, co to je, budu nadosmrti zavázán. Já to totiž nevím. Stalker je buď geniální filmový zážitek, který se musí vidět několikrát, nebo vyšinutá psychologická hra pana režiséra a na první pohled zavrhnutá blbost. Já osobně už vyhlížím další projekci. Musím tomu zkrátka přijít na kloub. ()
Filozoficky nejasný(pozitivum) a režijně brilantní(pozitivum). ()
Nalákán skvělou hrou a hlavně smysluzbavených vyzdvihovacích komentářů sem tak trošku zklamanej. Ale i přesto že celý film se o "tom" jen mluví a prakticky se nic neděje a nakonec ani nestane (i když...) mě film celkem zaujal a v žádnym případě nenudil, skvělá atmosféra a místy opradvdu luxusní mysteryózno. V celku si ale stejně myslim, že onen hlubší smysl filmu mi nějak unikl.......každý tu píše, jako by film byl z jiného světa, ale nakonec sem z něj asi já. ()
3 hodiny zdĺhavých záberov a existencionálneho filozofovania, tak trochu zasnená lyrika s nádherným posolstvom. Tento paradoxne tažko depresívny film mi akosi prehovoril do duše a prehodnotil moj pohľad na život ako taký. Ak odfiltrujete strašne veľa z toho filmu je to vlastne veľmi jednoduchý film. Podobne ako pohyb po Zóne vás k svojmu posolstvu nedovedie priamo a vyberá si dlhšiu a tažšiu cestu s mnohými nástrahami, no vytrvalých odmení ;) ()
Hypnotický vizuál, plíživá, svírající atmosféra, minimalistické obsazení (a vlastně i všechno ostatní) a nulové vyústění. Na režiséry typu Tarkovskij jsem asi moc jednoduše a pragmaticky založený, takže jsem si ze Stalkera odnesl dokonalou formu a bohužel nulový obsah. Zážitek to byl, to jednoznačně, ale na škodu jenom v jedné rovině. 55% ()
Tenhle film rozhodně není pro každého. A tentokrát ani pro mě ne. Ne a ne. Nebavilo mě to. Koukal jsem poctivě od začátku do konce, protože po filmařské stránce je to zvládnuté bravurně, hlavně kamera, lokace a ponurá atmosféra. Ani samotný začátek nebyl špatný, řekl bych až slibný, ale čekal jsem, že se začne něco dít. Nezačalo. Ani moc nevím, proč se film řadí do sci-fi. Je to čistě filozofické drama (až na ty lokace, které ho posouvají i do škatulky „mysteriozní“). Jde o mé druhé setkání s Tarkovským, ale zatímco jeho Solaris mě od začátku do konce pohltil, Stalker kolem mě přešel a nezanechal nic. A přitom je v něm také děj rozvleklý, plný filozofických myšlenek, sebezpytování lidského nitra. V Solarisu to funguje. Ve Stalkerovi ne. Alespoň pro mě ne. Anebo jsem to nepochopil :-) Nebudu se o to ani pokoušet a raději zůstanu věrný geniální předloze, povídce „Piknik u cesty“ bratrů Strugackých. Ta je naprosto skvělá, zatímco film mě opravdu hodně zklamal. ()
1817. hodnocený film: ()
Tak nejak clovek stoji pred skutecnosti jestli film pochopil nebo ne. No ja teda ne ale zato jsem mozna z toho mel vetsi zazitek. To byl snad jediny film, kde jsem vubec ale vubec nevedel jestli je opravdu nejake nadprirozeno nebo je to vse v myslich ostatnich. ()
Wow.. Zážitek, hodně netradiční, ale opravdu kvalitní.. Neuvěřitelné vedro v sále, únava, ale tohle všechno Stalker přebyl.. Tarkovskij je asi bůh, spousta dlouhých táhlých scén, barevně i celkově obrazově neuvěřitelně nasnímaných tak, že mě to připoutalo do sedačky a s napětím jsem čekal co přijde dál, i když jsem celou dobu pořádně nevěděl o co jde, ale nechal jsem se unášet a vyplatilo se.. Dlouho předlouho mi Stalker zůstal po shlédnutí v hlavě, dlouho jsem nad ním přemýšlel, nad smyslem celého filmu a dá se vyložit opravdu hodně způsoby. Jako celek jsem Stalkera moc nepochopil, ale až budu mít možnost, tak se na Stalkera podívám na 100% znovu, nevím jestli ho pochopím, tomu bych moh nadějí nedával, ale hodnocení na pět hvězd pravděpodobně zvýšim, protože tohle dílko není jen tak ledajaké.. ()
Po tom, čo ma Solaris príjemne prekvapil, ma Stalker prekvapil ešte príjemnejšie. Úžasný príbeh, ktorý podľa mňa nemá obdoby, navyše vyrozprávaný úplne dokonalou cestou. Tarkovského prístup "hovor o tom, ale neukáž to" sa mi neuveriteľne páči, určite je to lepšie riešenie, ako niektoré podlé digitálne triky súčasných filmov. Navyše tu bol pekne vykreslený kontrast medzi racionálnym zmýšľaním Profesora a duševným postojom k životu Stalkera. Úžasný film, ktorý by mal vidieť každý, kto filmy berie ako umenie. ()
Film o hladaní štastia, stratenej nádeje a pokoja. Hypnotický zážitok. ()
Hoci Tarkovskij v tomto extremne pomalom a hlboko meditativnom diele rozprava predovsetkym o nas ludoch, viere a nadeji, ktora sa v nas skryva, paradoxne z celeho filmu a najma zo zaveru mi vyplynulo, ze Tarkovskij v ludi ako takych velku vieru nema. Ale mozno to bolo o niecom uplne inom ;) ()
Preciznost dlouhých záběrů jen prohlubuje filozofično tohoto veledíla. ()
Ať se na pánové Lucas, Scott nebo Cameron nezlobí, ale mám pocit, že tohle je nejlepší dobrodružné sci-fi, co jsem kdy viděl. Tarkovskij mi po necelém roce znovu připomněl své umění obrazové hypnózy - částečně musím potvrdit zdejší komentáře, které říkají, že vlastně nevíme, o čem to dílo je, nicméně podobně jako u Solaris, kdy jsem byl fascinován mj. provázením po tokijské dálnici, jsem zde pociťoval touhu po další scéně - jízda na drezíně a kubrickovské procházení tunelem byly pro mě famózním zážitkem, je to dle mě i důsledek toho, že podobně jako u Tarrova Muže z Londýna jsem měl tu možnost dýchat s postavami, to, co se před mými zraky odehrávalo na obrazovce jsem nesledoval, ale prožíval. Od tohoto faktoru se vlastně odvíjí mé hodnocení, jelikož film je neuvěřitelně mnohovýznamový - někteří zde již správně podotkli duchovno, metaforu života (u mě to byla zmíněná touha), já zde taky vidím paprikově ostrou kritiku tehdejšího Sovětského svazu, který je zde znázorněn sépiovým filtrem a vizí jakéhosi vnitřního post-apokalyptického žití, naproti tomu barevná Zóna dle mě připomíná sice geograficky blízký, zato reálně vzdálený Západ. Ty tři hodiny se dají vysvětlit všelijak a nebýt určitého citového vzplanutí, asi by se dílo nedalo hodnotit... P.S. Franz Kafka by při odchodu z kina měl slzy štěstí v očích. ()
Vizualni stranka, atmosfera a herci na vyborne urovni. Stalkera jsem mel v hledacku asi osm let a konecne na nej doslo a ac je film velmi pusobivy a depresivni, me misty proste nudil. Budu uprimny a hodnoceni nebudu umele navysovat. Nekterym, kteri dali tomuto filmu pet hvezdicek bych tento film poustel kazdy tyden, kdyz mu tak rozumi a jsou z nej tolik uneseni. Ne, na ten film musi byt divak naladeny a pripraveny... a ani to neni zaruka, ze vam sedne. ()
Dokáži si představit, že to spoustu lidí nadchne kvůli neuvěřitelné atmosféře a hlavně dokonalé myšlence. Bohužel to dnes již nedokáži ocenit a zub času prostě nebudu brát v potaz. Beru své současné pocity a ty jsou nasrané ze šíleně táhlých a nudných záběrů (pomalejší stmívací scény jsem nezažil), kvanta hlubokomyslných myšlenek jak od básníků, které se k postavám nehodí a stejně tak uspávají, a směšná scéna manželky Stalkera hned v úvodu a její vysvětlení vztahu k němu na konci. ... LFŠ 2017 KH ()
Dívali jsme se na film tři. Jeden v polovině odešel se slovy "Už na to nemám". Druhý prohlásil: "Mě ten film tak sere, že ani nemůžu usnout" a já to jediný dokoukal. Ovšem nebyl jsem na tom o moc líp než mí dva přátelé. Nedá se to jedním slovem zavrhnout, ale rozhodně jsem mohl ten čas strávit lépe. ()
Po dlouhé a nebezpečné cestě stojíte před cílem a děsíte se sami sebe. Co je moje nejtajnější přání? Opravdu ho znám nebo je zasunuto v mém nevědomí a já se zděsím, až se po návratu splní? A když dokáži odolat vstupu, opravdu mě očistí průzračný déšť? Nebo ani ten nebude stačit? Nepotřebujete totiž přišery, ty vyrábí vaše vlastní duše, když cestujete v memoria, nekonečné síni, jak ji popsal v Confessiones Aurelius Augustinus. Můžete v ní putovat jak chcete dlouho, ale jejího konce se nedoberete - a přitom se komnata zdá tak blízko. Spisovatel, profesor - oba se ji chtějí zmocnit a využít ji či zničit. Ale Stalker jediný přistupuje k memoria s pokorou. ()