Stávka

Odmyslíme-li si propagandistický náboj, tak má první třetina filmu velmi slušný spád a dokonce se dá mluvit o akčnosti. Zpodobnění všech postav (či spíše typů) je velmi ploché a zavádějící, ale o to v tomhle filmu zas až tak nejde. A přestože film zvláště v posledních dvou kapitolách velmi ztrácí dech, tak bychom jej neměli zatracovat. (22.02.2007)

Snímky z 20. let bývají vzrušující pro filmové historiky, avšak běžné publikum u nich pociťuje zub času až příliš silně. Přesto existují výjimky, které dokázaly zestárnout s takovou grácií, že dodnes nechávají diváckou obec v němém úžasu. Platí to třeba pro řadu děl Sergeje Ejzenštejna včetně jeho prvotiny Stávka. Navzdory faktu, že ideologie těchto filmů je značně pomýlená. Jednoduchou synopsí se snímek liší třeba od Křižníku Potěmkin či Deseti dní, které otřásly světem, kde Ejzenštejn mnohem detailněji sledoval průběh historických událostí. Ve Stávce není tolik svázaný vykreslováním postav či povinným převyprávěním reálií, což je jedině ku prospěchu věci – o to větší důraz je díky tomu kladený na formální finesy a neustálé zásobování publika dechberoucími obrazy. (20.11.2022)

Jeden z nejdůležitějších filmů vůbec. Ejzenštejn byl průkopníkem nových druhů směru v dynamice filmu, jako např. montáž a střih, konflikty a rozpory, marxistická filozofie, vizuální kontrasty a konstruktivistická estetika. [8/10] (Goskino, Proletkult) (Němý čb. /// Produkce: Boris Mikhin /// Scénář: Grigorij Alexandrov-Mormoněnko, Sergej M. Ejzenštejn, Valerij Pletněv, Ilja Kravčukovskij /// Kamera: Vasilij Chvatov, Vladimir Popov, Eduard Tisse) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (31.12.2011)

Kino-pěst ve své čiré formě. Sergej Ejzenštejn se zde projevuje jakožto vůdce sovětské avantgardy a mistr montáže. Vykresluje zde pro něho typické kolektivní hrdinství a celý film ústí v krvavé potlačení dělnického povstání, který pomocí střihu přirovnává k masakrování dobytka, což je přirovnání více než příznačné. Vyprávění pouze pomocí obrazu je zde vskutku fascinující. Z historického hlediska nemohu hodnotit jinak než plným počtem. Tenhle film je součástí filmových dějin a měl by ho vidět každý, kdo to s filmovým uměním myslí vážně. (01.03.2010)

Rozčulovať sa nad ideológiou Stávky by bolo podobne nezmyselné, ako pozastavovať sa nad nezmyselnosťou existencie mauzólea Vladimíra Iljiča Lenina. Veď Ejzenštejn predsa nemohol vedieť, ako to celé neslávne dopadne a on predsa bojoval proti cárskemu Rusku. Nás ale zaujíma jeho konštruktivistická fascinácia industrializmom, hraničiaca s fetišom, mohutné davové a bojové scény a silné emócie. Predovšetkým ale zábavnosť Stávky na tej najelementárnejšej filmovej úrovni. Mňa najviac zaujali pasáže z montážnej haly, kde sa divák môže kochať v jednom zábere množstvom konštrukčných detailov strojov. Ejzenštejn sa im venuje po celý film, napríklad pri záberoch na hasičské zariadenia. V Stávke režisér umne kombinuje grotesku s drámou s maximálnym kontrastom bez toho, aby sa tieto dva prístupy vzájomne bili. Hudobný doprovod ich skvelo podkresľuje a je dokonalý, rovnako ako emocionálny vrchol v podobe záverečného záberu, ktorý vás môže dostať ľahko na lopatky. Samozrejme, že z praktického hľadiska by sa dve protichodné strany radšej dohodli, aby im neušli zisky, resp. mali sa začo najesť, že história sa písala asi trochu ináč, ale film hodnotíme inými kritériami a Stávke nie je príliš čo vytknúť. (12.03.2013)