Hořčice mi stoupá do nosu

Claude Zidi má v kariéře tři přelomové filmy. Prvním jsou Bažanti, jeho debut po kariéře kameramana. Třetím jsou Prohnilí, kde přidal do svých filmů i trošičku hořčejší nádech. A tím druhým je právě Hořčice, jeho první necharlotovský film. Je vlastně první ze série komedií s podonbnou atmosférou (cítim jí od Hořčice přes Křidýlko a Zvíře až k Inspektoru Popletovi). Asi je to způsobeno úžasnou hudbou Vladimira Cosmy (obvzlášť tady je povedená)a vedlejšími rolemi Juliena Guiomara. Navíc tady máte jako bonbónek cholerického režiséra v podání Vittoria Caprioliho (Karpoff z Muže z Acapulca). Pierre Richard jako vždy skvostný. (21.01.2007)

Docela slušná "záležitost Velkého Blondýna". Ale hlavně děkuji ALTAMIRIMU, že mi po desetiletích objasnil ZÁHADU NÁZVU - odjakživa mě to mátlo: kde je k čertu jaká hořčice?! - a to ještě, pokud si taky pamatujete, tak hořčice figurovala i na tehdejším plakátu (kytky hořčice lezly Richardovi do obrovských nosních dírek)! (12.07.2007)

Ke komediím s Pierre Richardem se vracím asi po čtvrt století a s radostí zjišťuji, že pan roztržitý na mě funguje snad ještě víc, než tenkrát. Především oceňuji, že většina jeho filmů má chytrý scénář a jeho postavy nejsou pitvořící se hlupáci. Ano, jsou roztržité, někdy smolaři a jindy se jim prostě dějí věci, nad kterými by žasl i autor Murphyho zákonů. A ano, někdy už je to za hranou, ale zpravidla to ultrasympatickému Richardovi rádi odpustíte. Navíc mu sekunduje i krásná Jane Birkin, takže kdo by řešil těch pár minut, kdy to nebylo úplně ono. Dobrý scénář, spousta vtipných situací a Pierre v nejlepší formě. Jsem velmi spokojený; narozdíl od nedávno shlednutého a kupodivu stejně dobře hodnoceného Ukradli torzo Jupitera, mi tohle dokonale sedlo. (21.12.2020)

Pravděpodobně nejlepší komedie s Pierrem Richardem. Bláznivinka, kde jeden vtipný skeč střídá druhý, přitom se potrhlý profesor matematiky zaplétá do stále nových pastí, aby to všechno dopadlo úplně jinak (snad je konec trochu přitažený za vlasy). Poučení: Neber si na sebe moc úkolů najednou a zvláště úkolů cizích lidí. Dokaž jim říci ne! (12.10.2015)

Nesedlo mi to, zklamalo mě to. Moc se tady tlačilo na pilu, většinou to na mě působilo jako křeč. Některé scény se ale povedly náramně - operace v podání pana starosty, bitka ve westernovým baru, růžová hlava... Chci se teď na Pierra Richarda zaměřit, snad si zahrál i v něčem lepším. Jako kluk jsem ho míval rád, být všechny jeho filmy jako Hořčice, tak to bylo zásluhou infantility, opičkám a pitvoření. Tuším, že měl i na víc, a že to v některých filmech i prodal. Ještě mu dám šanci. (05.10.2013)