Emperor

Hodně dlouho jsem uvažoval, jestli 3 nebo 4... Ale prd, to není vůbec pravda. Ve skutečnosti jsem chvíli uvažoval, jestli půjdu opravdu proti proudu a dám plnou dardu, a to z několika důvodů: Zaprvý se film snaží ukázat, že východoasijskou kulturu, resp. japonskou kulturu, nemůže západní člověk nikdy pochopit; zadruhý Matthew Fox je výtečnej; zatřetí Tommy Lee Jones, ať už MacArtymu není vůbec podobnej, má okoukaný jeho gesta, až to vtipný není; začtvrtý Eriko Hatsune je nádherná ženská a zápátý ta všudypřítomná atmosféra poválečnýho Japonska má svoje kouzlo a svojí filmovou krásu. Nakonec jsem ale dal 4, protože ve skutečnosti celý ten zárodek příběhu, totiž předválečná love story, mi přišel vlastně prvoplánovej (neřekl bych, že zbytečnej), a do té politiky snímek spíš nakoukl, než aby vhlédl zhluboka dovnitř. Ale za to, že se nenásilně a upřímně snaží film ukázat, jak odlišní vlastně jsme, si ode mně zaslouží jeden velký potlesk. Jo a emoce se u mě projevily, ne že ne. (23.08.2013)

Konec války v Japonsku a nastolení míru s sebou zákonitě přineslo otázku- je císař Hirohito vinnen či nikoliv. Toto prošetření dostane na starost generál Fellers pověřený přímo nejvyšším velitelem vojenských sil, generálem Mc Arthurem. A Fellers měl kdysi lásku z Japonska, kterou do toho všeho hledá. Absolutně geniálně vybrané obsazení herců a zajímavé téma. (26.10.2016)

Očekával jsem, že snímek bude poněkud zábavnější, ale ve výsledku mě těší pohled na historii jako takový v trochu jiném filmu než jsme zvyklí. Matthew Fox dostal po dlouhé době hlavní roli a náležitě si to vychutnává, opravdu škoda milostné linie, která tu opravdu nikoho nezajímá a zajímat nebude, od toho tu jsou jiné filmy. Každopádně závěr byl hodně silný a výprava taktéž skvělá. (07.08.2013)

Příjemná historická záležitost, která nám, Evropanům, možná nic neřekne, ale stejně tak neurazí. Vypadá výborně, to je největší plus toho filmu. Možná až tak výborně, až to člověka za nějakou chvíli přestane bavit, že si s výtvarnou stránkou dali až tak moc práce, že přebíjí tu obsahovou. Naštěstí stopáž není "jacksonovsky" natažená na tři hodiny a než se člověk začne nějak zásadně nudit, tak je konec :) (24.07.2018)

Po útoku na Pearl Harbor pronesl admirál Naguma pamětná slova: "Obávám se, že jsme probudili spícího draka." Jak se v následujících letech ukázalo, admirálova slova byla doslova prorocká. Japonský císař (tak jako čínský), byl považován za boha, syna Slunce a Zlatého draka. Neštěstí této dynastie vyplývalo z vůle vysokých dvořanů ce nejvíce se přiblížit západní "kultuře" a opustit tak staleté japonské tradice. Konec konců, o tom již nám vyprávěl film Poslední Samuraj. Císaři Jošihito i Hirohito byli záměrně vysokými šlechtici držení v nevědomosti. Generálové, admirálové a ministři jim předkládali pouze ty informace, které se jim právě hodily. Nikdo rozumně uvažující si nemůže myslet, že císař "bůh", by se spolčil s někým jako byli Hitler a Mussolini. Podepsal příkazy, které mu byly předloženy jako fakta. To ho ovšem nijak neomlouvá. Jako císař mohl poslat všechny k čertu, a vše si ověřit sám. Nicméně, ani američané nebyli tak hloupí, aby si dovoli vztáhnout ruku na císaře "boha" syna Slunce. Velmi dobře si byli vědomi skutečnosti, že takový akt by obrátil každého jednoho japonce proti nim. Film sám je celkově velmi dobře zpracován. Zvláště možnost zvážit pohled z obou stran. Tedy Japonské i Americké. Historické drobné nepřesnosti v tomto případě pomíjím, stejně jako fakt, jakých zvěrstev se japonští vědci dopouštěli v okupované oblasti východní Číny. Nicméně, film si plným právem zasluhuje svých 75% a tedy 4 hvězdy. (09.03.2015)