Svědek

Tento film představuje můj jeden z nejoblíbenějších francouzských kusů oněch let. Naprosto dokonalé ztvárnění hlavního podezřelého jde na triko Micheli Serraultovi, jenž pro mě od doby, kdy jsem to poprvé shlédl, představuje profesionálně herce na úrovni jeho zdejšího filmového oponenta, sebejistého vyšetřovatele Galliena(Ventura). Geniálně vygradovaný děj snímku je až strašlivě poutavý a člověk si už už myslí, kdy on se ten lišák jeden vychytralý konečně přizná a pak...?! Pak velmi originálně pojatý závěr se zajímavými důsledky pro celou tu dobu obviněného chudáka s tak nepřítomným výrazem ve tváři... Opravdu film z nejlepších. Vřele doporučuji všem "noiristům". (13.12.2006)

Príbeh sa väčšinou odohráva v jednej miestnosti - vyšetrovacej izbe na policajnej stanici a občas mi pripomínal iné (nefrancúzske) kriminálne filmy s podobnou tematikou. Kriminálne vyšetrovanie síce nepôsobí autenticky, ale je v pohode sledovateľné aj napriek kvantu dialógov a určitých extemore hlavných postáv. Zaujímavý je aj záverečný obrat. Aj na Venturu v hlavnej roli sa dá spoľahnúť. Do štyroch hviezd mu však čosi málo chýbalo, napríklad aj to, prečo sa obeť chcela priznať k niečomu, čo nespravila - vyhnutie sa svojim osobným problémom príliš neobstojí. A nájdu sa aj menšie logické chybičky. (28.02.2020)

Na film som sa oprávnene tešil. Lino Ventura a Romy Schneider sľubovali nevšedný zážitok. A nebol som sklamaný. Nevidel som kriminálku, nevidel som film, ktorý by sa mohol pokojne nazývať Výsluch. Videl som skvelý psychologický súboj dvoch silných protivníkov, neuveriteľne presne zahraný oboma protagonistami. Chvíľku po závere, ktorý mi na chvíľu vzal dych som síce uvažoval iba o troch hviezdičkách, pretože takéto scenáristické bomby príliš neobľubujem, ale potom predsa len zavážil dojem, ktorý som mal po väčšinu filmu. Postava notárovej manželky bola zdanlivo epizódna, ale Romy Schneider jej vtlačila pečať tajomnosti a nezabudnuteľnosti. (16.01.2014)

Divácká pochoutka, kterou SVĚDEK nepochybně je, naznačuje, že skutečná detektivka může být také opravdovým dramatem. Skutečně dobrý policista, má-li na to ovšem ve skutečné vyšetřovatelské praxi čas, je i dobrým sociologem, psychologem, právníkem. A podle potřeby minimálně obeznámencem s řadou daších odborností. Francouzští detektivové jako Renierův komisař Moullin, Genestové komisařka Lescautová či Haninův Navarro takovými schopnostmi nadáni jsou. Zcela prost jich není ani Venturův stárnoucí inspektor Antoine Gallien, dělník policejní praxe, buldok, zakouslý do své profese, jež mu nahrazuje partnerku. Půdorys klasické detektivky se tu pod rukama rozrůstá do složité struktury a nadčasového dramatu. Samolibý notář Martinaud je až překvapivě zranitelný a jeho síla je v klíčových ohledech spíše siláctvím. Tragické manželství, jež neměl nikdy uzavřít, je pověstným kamenem, který ho hrozí stáhnout do doživotního vězení pro zdánlivě nevývratně prokázané dvě pedofilní vraždy. Svůdnost ženy, jak naznačuje neméně skvělá kreace Romy Schneiderové, nemusí vyústit vždy "jen" do koitu; může zmást a ovlivnit jak zkušeného policistu, tak náhle znejistělého notáře, jemuž jsou až fatálně upírána jeho základní lidská práva. Efektní závěr, nahodilost, vzorově plnící funkci pověstného divadelního principu deus ex machina, dokresluje silvestrovské selhání policie a takřka nulovou šanci jedince vydaného všanc mašinérii služby zvané stát. Že v celém filmu není hluchá ani vteřina, že všechny složky jsou v mimořádně vzácném souladu a skutečné sílivé synergii, není třeba dodávat. Stačí se dívat. Trnout, kochat, žasnout. Divácky žít. (18.02.2011)

„Nevíte, co je to klepat na dveře, které se neotevírají...“ Tady musím v první řadě vyjádřit poklonu hereckému umění Michela Serraulta. Pokaždé mě zde fascinuje Serraultovo ztvárnění postavy notáře Martinauda, který si nemá problém s ironií ostře utahovat z vyšetřovatelů ve vypjaté chvíli, ale když si definitivně uvědomuje změnu role ze svědka na nevyvrátitelného podezřelého a je vystaven postupně dvounásobnému ponížení, propadá se psychicky stále více až na úplné dno. Dále musím smeknout před Romy Schneiderovou, která ač na poměrně malém prostoru, dokázala do tohoto tísnivého komorního thrilleru vnést tolik silného půvabu, až hypnotické přítažlivosti. Lino Ventura, ač ho chovám ve stejně vysoké oblibě, má zde trochu smůlu, neboť se ocitl coby (pokud jde o věk a formu) již lehce stárnoucí herecký veterán ve velmi silné sestavě, v níž nezaostává ani Guy Marchand jako druhý vyšetřující inspektor, a Ventura podává ze zúčastněných dle mého názoru tak nejméně zajímavý, spíše až rutinný výkon, ale stále značně kvalitní. Tento nezapomenutelný psychologický souboj z jedné policejní místnosti, s několika krátkými flashbacky, hodně staví právě na velké symbioze hereckých protagonistů, skvostních dialogů a režie. Málokdy se stane, že se v jedném filmu sejde tolik výjimečných deviz po všech stránkách. A pak staví hodně také na silném příběhu, kde mě každým zhlédnutím stále víc než ústřední linka dokazování viny či neviny zasahuje hlavně ta druhá, mnohem intimnější linka jedné nešťastné manželské historie. Viděl jsem Svědka snad už popáté, a znovu a znovu ve mě vyvolává dlouho přetrvávějící silné dojmy, znovu a znovu prožívám u toho napětí, tíseň a zážitek, téměř jakoby to bylo poprvé. Tomu říkám majstrštyk! 100% (08.05.2021)