Nový život

Pro mě nejlepší festivalový dokument. Na místo laciné provokace a výsměchu ve stylu reality show, které provozují některé hvězdy českého dokumentu (např. Hníková), pracuje Adama Ol´ha s intimitou a smutkem. Velice intimní hledání příčiny rozpadu vlastní rodiny. Proč je snímek výborný? Režisérovi pomohla divácky hodně vděčná rodina a otcův archiv. Inteligentní postřehy matky i šesti sester ( Moc si přeju, aby mladá zpívající sestřička pokračovala v kariéře zpěvačky. Je to smutné, ale její upřímné texty překonávají veškeré snahy dospělých textařů píšících na tělo mladým hvězdičkám z talent show.) dodaly upřímnost a intimitu. Otcův archiv potom přidal zajímavý obrazový materiál. Ani na vteřinu jsem se nenudil. (29.10.2012)

Nudný, neinspirovaný a unylý kluk točí dokument o banálních, nudných a unylých lidech, kteří jsou zajímaví, jen když dostanou vši, jinak trepú sprostosti, ze kterých mi bylo stydno. Impotence skrytá za lyrismus z rodinného alba, přehlídka zbytečností, jejichž intimní rozměr / výpovědní hodnota mi uniká. Nejsem nejspíš o nic lepší a zajímavější než aktéři, ale nikdy by mě nenapadlo vzít do ruky kameru a cpát to ostatním jako výpověď bez výpovědi... asi proto, že nejsem z dost umělecké rodiny, abych byl přesvědčený o vlastní výjimečnosti. Sorry, tahle rodinná etuda, to je študácká marha, která by neměla obstát ani jako ročníková práce. (17.09.2013)

Obludárium nesnesitelně fádních osob ještě zatížených klasickou ospalou kavárenskou famáckou dikcí "já nevim... těžko říct... myslim, že jsem se konečně našel... to je těžký na vysvětlení". Ocenil bych alespoň jednu vybuchující helikoptéru, cokoli než tuhle nestvůrnou ódu na všednost, která tři a třičtvrtě hodiny řeší stejný problém, jako někdy řešilo 70% populace. Neskutečně mi to upomínalo dlouhé cesty vlakem, kdy si do kupéčka přisedne nešťastný osamělý člověk a celou dobu do vás hustí to jak dřív bylo všechno lepší a dneska je to tak nějak v prdeli... tyjo teď koukám, že to mělo 77 minut. Neuvěřitelné. (25.12.2013)

Z Oľhovej strany parádna práca. Lepší rodinný portrét sa z takejto východiskovej situácie (tj. bez takmer akéhokoľvek skutočného dramatického konfliktu) natočiť asi nedal. Akurát, ako píše POMO, na otca sa mohlo pritlačiť ešte trochu viac, takto to je vo výsledku tak trocha "o ničom" (ale nie oničom). Ale na to tvorca nemal odvahu, čo je úplne pochopiteľné. Každopádne, pre mňa veľmi príjemne strávená hodina a štvrť, mal som pocit akoby som bol súčasťou tejto rodiny, alebo ich blízkym priateľom. Vydarené. Pokojne by som si pozrel pokračovanie po desiatich rokoch, prípadne časozber. 3,5* (04.10.2022)

Osobná, hlboko retrospektívna a hlavne úprimná výpoveď syna o svojej rodine a jej kostlivcovi v skrini. Pekne, miestami nápadito spracované (hudba a strih), vtipné, ale predsalen trochu dlhé na to, že tie najdôležitejšie otázky nezodpovie (nedostatočný dialóg s otcom, ktorý rodinu opustil, čo ale môže byť ani nie tak chyba režiséra, ako otcovej neschopnosti a neochote komunikovať a kriticky sebareflektovať). (28.10.2012)