Maléry pana účetního 2

No, né že by tenhle film patřil k vrcholným dílům, ale určitě je lepší než nepříliš povedený a nevtipný americký remake. Zapříčinil to samozřejmě příběh samotný a dále výběr hlavních hrdinů, neboť i anténka na Villaggiově rádiovce má asi tak 15x víc charismatu než celý Cruise na deseticentimetrových podpatkách. Jediné, v čem se dají oba dva náborové filmy srovnávat, je v účinku na obecenstvo. Oba dva zažily neskonalý úspěch. V Itálii se začalo hlásit do účetní profese tolik lidí, že aby našli uplatnění, bylo nutno založit tisíce nových firem, takže se HDP rázem zdvojnásobil. No a příběh top gunu je známý, že ho ani snad nemusím opakovat. V USA se vyrojilo tolik uchazečů o letectví, že se nedostávalo stíhaček a nakonec musela být nově založena obávaná letka bombardovacích rogal. A já se těm divákům - novým účetním vůbec nedivím. On tenhle obor byl atraktivní už sám o sobě - společenské uznání, velký plat, práce s čísly, žádné velké akce. A teď najednou ještě lidi ve filmu vidí, že se dá pracovní úsilí jen předstírat, že člověk sedí v práci obklopen samými.. no minimálně jednou kočkou, a kolegy, kteří budou makat i za mě, stačí na ně jen jemně zatlačit.. No kdo by odolal? Já si při koukání na to předstírání se slzou v oku vzpomněl na své první zaměstnání, kde mi vedoucí řekl, tady kolega vás zaučí, a prásknul dveřma. No tak mě kolega zaučil: a) když se nudíme a nebaví nás pracovat (což je téměř vždy), v telefonu se představujeme cizím jménem a cizí firmou, málokdo si vydrží dlouho povídat s vrátným z krematoria b) pokud máme při práci chuť, nestydíme si z plna hrdla nahlas zazpívat c) když ráno přijdeme poněkud společensky unavení, bez ostychu si usteleme pod stolem a kolegu zaúkolujeme, ať do nás kopne, kdyby se něco dělo. (04.10.2015)

Samozřejmě že úroveń prvního dílu je nedostižitelná, ovšem i dvojka velmi dobře pobaví. Scénář je slabší a druhý film je tak trošku slepenec více či méně povedených scének, kterým opět vévodí Paolo Villagio se svou opičkou, tedy rodinkou. Za vyzdvihnutí určitě stojí úvod filmu, kdy Fantozzi "zaskakuje" za celý podnik, jehož pracovníci se buď dovolenkují v pracovní době nebo jsou ve svém druhém či třetím zaměstnání. Taky je výborná úplatková anabáze Fantozziho v nemocnici. Druhý film je asi ten poslední, který obstojí vedle prvních malérů pana účetního, které řadím mezi nejoblíbenější komedie mého dětství. (14.07.2009)

Je asi jedno ktorý diel (starších, pôvodných) fantozzioviek pozerám, ale tento dementný magor ma vie vždy pomerne dostatočne rozveseliť. So svojou rozkošnou dcérkou sa postarali aj tentokrát o len málokedy trápnu komédiu, ktorej zmysel sa dnes často dostáva do popredia, len škoda, že už nie s Villagiom. 60%. (03.04.2008)

Pobavil jsem se párkrát, hlavně na začátku a na konci při olympiádě. Ta olympiáda zůstává nejlepší z celého filmu. Komedie s účetním jsem viděl jenom tři - mezi nimi byl i úplně poslední díl, a i ten mi přijde lepší než tento. Paolo Villagio zůstává největším tahounem a dost mě překvapil na začátku, kde létal jako splašený. To bylo také velmi povedené. Bohužel, už je to dost slabota a myslím, že ani paolo tu není nejlepší. Čistý průměr. (31.12.2011)

Bolo to vážne dosť slabé. Miestami sa síce niektoré vtipy aj podarili, hneď v ďalšej chvíli sa však udialo niečo, z čoho bolo trápne ešte aj mne - divákovi. Dej totálne rozhádzaný, interakcie medzi postavami slaboduché. Ak to nepozeráte na spoločnej obrazovke cestou v autobuse ako ja, tak to nepozerajte, lebo je to fakt strata času... (10.09.2013)