Sny na neděli

Teda oficiální text distributora, to je něco - zakuklená agitka, aby si lidi vážili socialistického zravotnictví. Kdo to ve filmu hledá, jistě to v něm najde, ale mně přijde název jednoznačný - Sny na neděli - kdy člověk sní o jiném životě, než jaký nabízí léčebna. Navíc film obsahuje poetiku všedního dne, která tak oživila českou a ruskou kinematografii konce 50. let. Na mě filmy této éry dýchají takovým životním elánem a vysokou profesionalitou provedení, že vždy žasnu. (21.07.2010)

Velmi sugestivní film. Jako bych se vrátila v čase, protože jsem v padesátých letech jako dítě absolvovala léčebnou kúru v podobné zotavovně. Výstižné svědectví o dobách dávno minulých, kdy tuberkulóza byla téměř nevyléčitelnou nemocí. Mnoho se tam toho nenamluví, ale o to výmluvnější jsou velmi civilní a přirozené herecké výkony. Skvěle je vystižena ponurá atmosféra léčebny a zvláštní přísný, ale lidský přístup lékařů k pacientům. (19.07.2012)

Filmy z lékařského prostředí jsou mi vždy blízké. Je zajimavé sledovat jak neskutečný skok v diagnostice se udál během jedné generace. Co však dělat s lidmi s přenosnými chorobami, které ohrožují své okolí. Dilema stejné dnes jako před 100 lety. Musí se zavřít, s trochu mírnějším režimem, než je kriminál. Na křídlech lásky za plot kriminálu. 85% (01.08.2013)

Nepříliš poutavý příběh z léčebny. Asi dvacetkrát za sebou ty jelita zopakují „krucifix“. To snad není pravda. Pak zazní pravdivá slova: „To je krásná noc. Hvězdy jsou docela blízko.“ „Umělecké“ prvky: dvojice je v Praze na výletě, najednou se děj skokově přesune do léčebny. Mezi Cupákem a Vránovou to moc nefunguje. Vránové jde lépe mrcha než zamilovaná študentka. Divný výlet do Prahy, kdy je polomrtvý Jindra tahán svou dívkou po ulicích. Pak ještě v horečkách promokne na kost. Sestřička musí přísahat. Zednářská symbolika: 4:21 – sign of silence; 57:25 – zeměkoule; 1:05:34 – Kopecký, skrytá ruka. Stále znova debilní hra „saprlot a krucifix“. Hláška: „Hele, hele, nech si tu propagandu.“ (06.02.2022)

Sny na neděli je velmi zdařile natočené filmové drama. Silnou stránkou jsou herecké výkony. Kamera krouží v pečlivě naaranžovaných obrazech a vyzařuje vznešenou a podmanivou symfonii ze svého středu do celkové lyrické atmosféry stísněnosti, strachu a naděje. Komunistickou ideologií se film naštěstí vůbec nezabývá a před očima se odtajňují vnitřní nejistoty i sny nedobrovolných souchotinářů. Kde jinde lze více toužit po životě a jeho krásách, když ne v zajetí vážné nemoci v odloučení společenského života. Hlavní ženskou postavou je začínající učitelka Jana Holečková (zajímavá Alena Vránová) ve své bezprostřední radosti, opatrné lásce v cudnosti a rozpačité stydlivosti. Hlavní mužskou postavou je student průmyslovky Jindra Valenta (dobrý Eduard Cupák) ve znuděné strnulosti a silném chtíči po nepřeberných životních radostech v čele s královskou perlou, jež nazývá se láska. Pocitová i tělesná. Ta chvějící svíravost je lékem i nebezpečným jedem zároveň. Nejsmutnější postavou příběhu je pacient Josef Tůma (dobrý Václav Lohniský) ve své nepolevující víře v uzdravení, blahodárné činorodosti i v touze po společnosti v osamělosti strachu z neodvratného konce. Z dalších rolí: otcovsky laskavý primář sanatoria (příjemný Martin Růžek), z uvěznění nemocnice prchající ženatý muž Franta Farták (sympatický Jiří Sovák), energický vypravěč a ochotník Voves (zajímavý Miloš Kopecký), či neurotický režisér ochotnického představení (Zdeněk Hodr). Ta výpověď beznaděje z přítomnosti kosící smrtky a spalující neutuchající žár obyčejného života je nejsilnější ve svých kontrastech obrazů, světel, stínů i počasí. Smrt, láska, radost a strach. Promarnit se nesmí žádná chvilka. (08.11.2016)