Usměvavá zem

Pro milovníky kapitol z dějin českého filmu naprostá radost. Gajerova Usměvavá zem je přesně na půl cesty mezi Vzbouřením na vsi a Dovolenou s Andělem. Poučení a oslava z prvních let JZD nikdy předtím ani po tom nebyla tak milá záležitost. V hlavní roli moudrý a kamarádský předseda Otomara Korbeláře dává tušit, že staré pořádky již máme dávno za sebou. Je přece tak snadné zaplnit herecký ensemble jen figurkami všech těch vesnických typů, se kterými si náš milý předseda tak hravě dokáže poradit. Všichni ti Řepové, Beyvlové, Neumannové a Deylové stejně nakonec pochopí, že pouze JZD je ta správná cesta. Pochopí to i ty bývalé drbny pavlačové Skrbková, Nademlejnská nebo Kurandová, pouze Baldinka zůstává v roli záporné, protože raději by pomlouvala a nebudovala. To je tak, když odjaktěživa počítáme jen od roku 1943, nehledíme na práci, ale pouze na peníze... Do toho všeho samozřejmě zcela přirozeně zapadá motiv mladé lásky, kolektivní odpuštění vdově po odbojáři, který padl u rozhlasu. A kdyby vám přišlo, že moderní péči o kravín zavedl až Troška pod krycím názvem Pláničkova metoda, věřte, že už zde měly krávy své masáže a sprchy. Je zkrátka neodpustitelné, kolik takových filmů jako Usměvavá zem je stále nedostupných pro širokou veřejnost. Protože pouze pokud budou všechny filmy k dispozici, může nastat spravedlnost. Kritické myšlení nelze vyčíst ze stručných skript, filmy je nutné nejprve vidět. (31.03.2019)

Z bezpečnostních důvodů bylo při natáčení filmu použito nestandardní řešení. Vzorný kravín a vepřín byly postaveny přímo v ateliéru a byly přivezeny stovky kusů dobytka. Dojnice si brzy zvykly a po dvoudenním poklesu dojivosti se průměr zdvihl na normální hranici 30 a více litrů mléka, které bylo ihned zpracováno v nainstalované mlékárně. (07.02.2024)

Asi nejzábavnější snímek z kategorie budovatelských filmů, s těmi nejhodnějšími komunisty, na rok 1952 celkem rarita. I když je pravdou, že si soudruzi tak trochu znečistili svoje vlastní hnízdo, my hnidopichové se tážeme, proč sjednocovali vesnici násilím, když to podle tohoto filmu šlo i způsobem jemným a hlavně dobrovolným? Zvlášť předseda darmochlebského JZD, kovaný soudruh Korbelář, snad musel být v mládí členem Rychlých šípů nebo alespoň vroucím křesťanem, jinak si jeho dobrotu a shovívavost i vůči třídnímu nepříteli vysvětlit nedokážu. Pěknou postavou byl původně účetní Benda, kterého ale přestalo bavit "hrát si s číslíčkama", a tak zůstal v automobilce tahat gumy. Nebo ten Neumannův dědek, který byl v mládí jen "boží hovado", pořád se dřel, ale teď ve stáří prozřel a nabádá mladé, ať do toho JZD vstoupí, neb práce je tam pohodičkou a ta jézeďácká kantýna, hmmmm, no jak tam se vaří... kam se na jídla z ní hrabe podomácku udělaná husa. Pepíček Beyvl opustil projednou své role užvaněných neškodných dědečků a transformoval se ve zlého kulaka, pronášejícího neuvěřitelné věty typu "mě udělá každý,protože já taky každému udělám". No...no...no... no radši nic. No a film sem tam novátorsky přeskakuje ze socialistického (ne)realismu do surrealismu až dadaismu, o čemž svědčí věta prokazující, že marxleninští matematici nebyli žádná ořezávátka, donutili konečně svoji abstraktní vědu produkovat i něco hmatatelného, reálného: "osmička nežere, myslím že se oprasí!". Anebo věta komentující neuvěřitelné úspěchy socialistického zahradnictví, totiž že "Jahoda dává 12 litrů mléka denně!". (02.10.2013)

„Usměvavá zem" je po „Cestě ke štěstí" dalším českým filmem, který námětově čerpá ze současného života na naší vesnici a jejího přerodu k socialistickému zítřku. Zvyšování životní úrovně všeho našeho lidu je závislé na vyšší produktivitě práce. To platí plnou měrou i pro naše zemědělství, kde je nutno přejít masově od malovýroby k velkovýrobě. Cestou ke splnění tohoto nutného úkolu jsou jednotná zemědělská družstva. Jedině tam je možno uplatnit v široké míře nové, výkonné stroje a nové poznatky a zkušenosti sovětského zemědělství. Film „Usměvavá zem" nás seznamuje nejen s potížemi, které se ještě vyskytují při zakládání JZD u nás, ale co je zvláště důležité, ukazuje nám první krásné výsledky, dosažené na této cestě. Družstvo v Darmochlebech, které nám film předvádí, již překonalo nemoce začátku, na které jsme byli zvyklí ještě v nedávných dobách. Pracovníci jsou zde již odměňováni podle své skutečné práce a jsme svědky praktického využití sovětských zkušeností. Ať již je to ustájení dobytka, vzorný vepřinec či drůbeží farma, je každému diváku jasný převratný rozdíl mezi starým způsobem hospodaření a hospodařením ve družstvu, které vedou uvědomělí a cílevědomí lidé. Darmochlebští zemědělci přesvědčili nejen své rousovské sousedy, ale budou přesvědčovat i ostatní naše zemědělce. Zásluhu na tom má zejména umělecké zpracování filmu, kterému se scénáristicky i režijně podařilo zachytit nejen nový způsob hospodaření, ale i nový život a nové lidi naší vesnice. Dobrým vykreslením jednotlivých postav filmu a jejich pravdivostí film ještě získává na přesvědčivosti a můžeme jej právem zařadit mezi dobré filmy naší umělecké tvorby, směřující k výchově nového člověka a uskutečnění socialismu v naší vlasti. Filmový přehled 22/1952 (03.12.2007)

Nádherná budovateľsko-poľnohospodárska agitka z krásneho prostredia južných Čiech. Z Václava Gajera si mohli v tej dobe brať príklad aj iní režiséri, pretože takto má správna agitka vyzerať. Scenár napísali Josef Neuberg a František Vlček, ktorí to naozaj vedeli a pri písaní scenárov o revízorovi Gustávovi Andělovi, povýšili tento žáner na umenie. Vlastne títo dvaja páni majú na svedomí to, že mám agitky rád. (26.09.2013)