Cukr, med a feferonka

Talianska blazniva komedia a la Sergio Martino. No, ale na mna teda nefunguje. Jednak preto, ze ked sa povie talianska blazniva komedia, tak sa mi vybavia Pari E Dispari, Dva Vytecnici a Jdi Na to /vsetko filmy Spencera a Hilla/ a jednak preto, ze Sergia Martina povazujem len za zrucneho rutinera a nijak slavneho rezisera. X amotnemu filmu : prva poviedka divaka dokonale unudi, druha je nadpriemerna a divak sa konecne zacne dobre bavit, tretia je hrozne podpriemerna. Takze celkovo 58 % (06.01.2015)

Tri poviedky vypovedane v sudnej sieni ukazovali osudy troch typkov, ako sa s ich zivotmi zahrala nestastna nahoda. Prva poviedka bola neznesitelne ukecana, ale nie zla. Zamotany pribeh okolo toho nestastnika ma zo zaciatku aj troska bavil pri tom aute, ale dalej to bolo troska nudne a nie prilis zabavne. Druha poviedka bola z tejto trojice najlepsia. Chlapik preobleceny za zenu, aby si nasiel nejaku pracu malo svoje caro, co sa tyka humoru a priebehu deja. Posledna poviedka o osude taxikara ma tiez bavila a tie jeho hlasky o prehnanej starostlivosti o svoje auto ma aj rozosmiali. Dej pribehu uz bol slabsi, ale nie najhorsi. Celkove resume je taky priemer, kde toho humoru aj mohlo byt viacej. (29.07.2012)

Živočíšna talianska komédia pozostávajúca z troch epizód, ktorá má priamy ťah na bránicu diváka. Dokáže rozosmiať aj zamraziť, pretože obsahuje prvky grotesky. Režisér Martino do nej obsadil populárnych talianskych komikov svojich čias a scenáristi Castellano a Pipolo im napísali úlohy takpovediac na telo. Pippo Franco, ktorý sa snaží zarobiť si zamaskovaný za ženu, miestami naháňa hrôzu, pretože vyzerá horšie než originál. Neukojená žena kyprých tvarov, starnúci chlípnik a sympatický outsider - to je iba zopár ďalších malebných figúrok z tejto smutnosmiešnej komédie. Jednotlivé príbehy sú pomerne krátke a dynamické. Charakterizuje ich uvravenosť, šialená gestikulácia a nahota. Pre toho, komu nie je nič talianske alebo pudové, živelné, či erotické cudzie, a takisto ho neurážajú vulgárne hlášky a výrazy, bude Zucchero, miele e peperoncino výborným relaxom na voľný čas, pri ktorom môže úplne zresetovať svoju myseľ. Pre milovníkov talianskej komédie 70. a 80. rokov minulého storočia je tento poviedkový film taký malý kult. (31.07.2010)

Kdybych napsal do komentáře pouze "Inu, Italové..." a případný čtenář si doplnil rok 1980, tak možná ani není třeba víc dodávat. Italský styl sedmdesátých a osmdesátých let minulého století je zajímavost sama o sobě. Dle mě je to i jakási výpověď o dané době a Italech jako takových. Tedy jisté kouzlo, po italsku sladké, v dané době jeden z možných způsobů zasnění se ;-) Dnes snad i troška nostalgie? Možná :-) (08.12.2011)

Italské komedie měli vždycky své kouzlo. Divák se pobavil, odpočinul a přišel na jiné myšlenky. Bohužel ale stárnou a při dnešním pohledu mnohé ztřeštěné scénky už tolik srandovní nepřipadají. Týká se to i tohoto snímku, který ve své době byl velice úspěšný. Dnes sice také dokáže pobavit, ale už to prostě nějak není ono. Některé scénky padají až do grotesky a snaží se pobavit za každou cenu. Někdy herci strašně přehrávají a vypadají, jako by zrovna byli smyslů zbavený. Na druhou stranu se ale vůbec nejedná o špatný film. Stále je to dobrá komedie, která sice už tolik neoslní, ale na odpočinek je dostačující. (09.02.2014)