poster

Cukr, med a feferonka

  • italský

    Zucchero, miele e peperoncino

  • slovenský

    Cukor, med a feferónka

Komedie / Povídkový

Itálie, 1980, 110 min

  • Karlos80
    ***

    Blaznivá a šíleně ukecaná taliánská povídková taškařice, od mistra Martina, který je s dřívějška podepsán po takovými mistrnými giallo kousky jako "Strange Vice of Mrs. Wardh", "Torso" nebo spaghetti westernem "Mannaja". Tento film jsem neměl možnost nikdy předtím vidět, ale jak jsem zjistil že v něm hraje božská Edwige (jedna z dvorních režisérových hereček, už od jeho prvního filmu), musel jsem to vidět, trochu nám zestárla, ale na jejím hereckém espritiu to nebylo vůbec znát, navíc si zde střihla opět jednu lehce erotickou scénu, což u ní bylo dá se říct pravidlem. Skvělý starý dabing, jedno velké plus a spousta bláznivých scén, různých zmatků a neuvěřitelného kecání, ach ty italové, ti by vám za pět minut vykecali díru do hlavy. Povídky jsou různých stylů a kvalit, občas místy trochu nudí (trochu druhá), ale ne zas až tolik, na "Nové strašidla", jako celek, tohle ale zdaleka nemělo. 1. povídka 3*, 2. povídka 2* a 3. povídka Taxikář opět za 3*..(25.5.2010)

  • dopita
    **

    Jedna z těch blbých italských komedií. Mě prostě italskej humor nesedí, nepřipadá mě vtipnej (teda kromě Nástrah velkoměsta). Většinou u toho nevydržím dýl jak pět minut (filmy s Fantozzim a tak...). U tohohle jsem vydržel, což je úspěch. Film je složenej ze tří povídek, bohužel s klesající úrovní. První ujde, druhá je slabší a třetí stojí za hovno.(26.5.2010)

  • dakarin
    ****

    Kdybych napsal do komentáře pouze "Inu, Italové..." a případný čtenář si doplnil rok 1980, tak možná ani není třeba víc dodávat. Italský styl sedmdesátých a osmdesátých let minulého století je zajímavost sama o sobě. Dle mě je to i jakási výpověď o dané době a Italech jako takových. Tedy jisté kouzlo, po italsku sladké, v dané době jeden z možných způsobů zasnění se ;-) Dnes snad i troška nostalgie? Možná :-)(8.12.2011)

  • Hennes
    *****

    Další italský povídkový film, který pobaví. Stručnost a výstižnost každého příběhu je tu doplněna italským temperamentem. Povídky začínají vždy jako soudní přelíčení s následnými vyprávěními příběhů, které dostaly všechny tři hrdiny až k soudu. Novinářka, která potřebovala pro udržení si místa trhák, zvolila metodu únosu obviněného zločince, který má ovšem ke skutečnému zločinci hodně daleko. Ten je obviněn kvůli cholerickému veliteli policie. Druhá povídka kde se Franco z důvodu nedostatku práce stane služkou sexuálně opomíjené paní domácí má jasný průběh i konec. Ve třetí povídce mě dostal Pozzetto se svým taxikem a tou ohromnou láskou k němu. Ze spárů jedné rodiny dostane nádhernou dívku, která se stane jeho ženou, ale on prožije tu největší rozkoš se svým svatebním darem.(18.3.2011)

  • Jara.Cimrman.jr
    ***

    Nikdy jsem nechtěl být soudcem, ale kdybych měl možnost soudit tyto tři případy, tak bych se asi obětoval. Mám totiž rád srandu, takže bych pobaveně sledoval, kterak se sexuchtivý Valerio Milanese stal zločincem pouze díky přepracovanosti komisaře Genovese ("Turecký teroristi a arménský nacionalisti po sobě střílejí. Co máme dělat? - Střílejte na obě strany!"), kterak hladový Giuseppe Mazzarella uspokojil své potřeby jako služebná ("Chodil jsem po bytě a vyhledával chuťové vzpomínky.") a kterak úslužného taxikáře Plinia Carlozziho dovedl mafiánský únos až před oltář ("Vidíte tu silnici s hustým provozem? - Ano. - Tak ji přejděte tam, pak zpátky a doufám, že vás něco porazí."). Pokud si to dobře pamatuju, tak za minulého režimu mne cukr, med i feferonka bavili o dost víc, ale i tak to nebyla špatná vzpomínka.(12.10.2016)

  • - O tomto filmu mluví režisér Zdeněk Troška jako o inspiraci k filmu Slunce, seno, jahody (1983). Přesněji řekl: "Když jsem viděl, jaké bláznoviny kupujeme za dolary s ciziny, rozhodl jsem se natočit něco podobného v českém prostředí. A na Barrandově mu vyšli vstříc." (sator)