poster

V běhu času

  • Západní Německo

    Im Lauf der Zeit

  • USA

    Kings of the Road

Drama / Road movie

Západní Německo, 1976, 176 min

Režie:

Wim Wenders

Scénář:

Wim Wenders

Producenti:

Wim Wenders

Střih:

Peter Przygodda

Scénografie:

Heidi Lüdi
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • asLoeReed
    *****

    Možná pro mě dosud tvůrčí vrchol Wilhelma Wenderse. Film vznikl už jako zralá a uvědomělá forma osobního stylu, tvůrčího postupu, který Wim zakládal na vstupním nápadu a inspiraci, které definitivně rozvíjel až při samotném natáčení. V příběhu je několik také naprosto geniálních míst. Není náhodou, že sílou snímku na černobílém materiálu jsou také samotné obrázky - každý záběr jako by byl samostatnou a úžasně poetickou fotografií: Wenders je skvělý fotograf. Objíždí si plánovaná místa, kde se bude odehrávat příběh, a fotí. Zaznamenává si detaily a vnímá podobu, atmosféru, která nějak působí, a tuto náladu pak přenáší až na diváka. Wendersovi filmy jsou rozpoznatelné a specifické. Je potřeba a nic tomu nebrání, aby divák byl chycen příběhem, o němž má pocit, že se před ním právě vytváří a odkrývá - stejně jako se teprve při natáčení vytvářel scénář. Wim Wenders říká, že při Im Lauf der Zeit psal dialogy vždy večer před dalším natáčecím dnem; nejprve s oběma hlavními protagonisty Rudigerem Voglerem a Hannsem Zischlerem, později už sám, jak si oba herci přáli, a dával jim text poránu, aby se do něj pak hned vtělili. Tvorba těchto filmů, jakým je už předchozí Alice ve městech, muselo být skvělým dobrodružstvím. Příběh, který tedy vznikal v létě během 11 týdnů, byl režírován Wendersem ve vlastní produkci; asi patnáctičlenný štáb putoval vyprahlými pustinami německé "země nikoho", podél hranic dvou německých států, jen s vůdčími body v místech, kde stály inzerované kina, cíl příběhu jedné z postav, zastavovali, kde se jim chtělo, natáčeli, co zaujalo. Takto to Wim Wenders popisuje v knize. Inspirací prostě pouze byly fotografie amerického fotožurnalisty z jihu USA. Je úžasné, jak Wenders dokázal autenticitu prostoru a času předvést, úsporně (místo střihu používá pomalou jízdu a změnu polohy kamery, tím vzniká hloubková montáž, pozorující a přímo na místě), s citem a uměním vidět, zajímat se, slyšet, cítit. Navíc Wimovi taky nechybělo sebevědomí: v jednom z posledních dialogů říká majitelka kina, že "film, to je umění vidět." Že Wim Wenders v tomto byl mistr, odhaluje poslední úžasný záběr: v odraze na skle Voglerovy dodávky se zobrazuje dvojice písmen WW jako Wendersův implicitní podpis. Kamera stoupá na štít kina, kde se v nápise "WW WEISSEWAND" rozsvítili jen tato písmena - WW E ND.(4.3.2009)

  • LeoH
    ***

    Hmm... tohle mě zas tak nenadchlo. Typická wendersovská poetika tu je, ale látka je tentokrát až příliš jednoduchá a nějak moc naředěná; ty tři hodiny nejsou napěchované nejen dějově, což bych od Wenderse ani nečekal, ale ani emočně, atmosféricky, výtvarně či jakkoli jinak, jen tak víceméně mile plynou. „Cesta ovlivnění“ – to tam právě nějak nevidím, oba sympaticky trhlí, ale povahově dost jednoduší chlapíci se rozcházejí navlas stejní, jako se sešli, i když mezitím pod svým vzájemným vlivem udělají pár věcí, které by jinak možná neudělali. Mimo jiné jsem ani moc nepobral, proč se tu kadí, močí a masturbuje na kameru – nepohoršuje mě to, je to udělané decentně, ale přece jen je to dost neobvyklé, a abych to nepovažoval za samoúčelné, rád bych znal ještě jiný důvod než podtržení hippie atmosféry a navození dojmu otevřenosti (jemuž jinak nic moc nenahrává, určitě ne povahy hlavních hrdinů nebo jejich vztah, tam je přetvářky až až). Hezká muzika (hlavně to ságo), ale taky ne tak „přiléhavá“ jako jindy. Abych to nějak shrnul, koukalo se na to příjemně, je tam spousta skvělých momentů, ale od Wenderse jsem zvyklý na onačejší zážitky.(17.3.2012)

  • anniehall
    *****

    Nádherný, uvolněný a pro mě dost možná nejlepší Wenders, kterého musíte nechat plynout skrze vás. Wendersovy obrazy a narativní náznaky vytvářejí u diváka podhoubí pro vlastní zpacovávání a domýšlení celého snímku. Krásný, černobílý a přes zdánlivě depresivní začátek i velmi pozitivní a lidský film se spoustou myšlenkových přesahů a jako vždy výtečnou hudbou, který vypráví o přátelství a hlavně času, který si každý nosíme v sobě sám.(21.3.2009)

  • Malarkey
    ***

    Četl jsem tu zdejší komentáře a vesměs chápu nadšení z filmu. Wim Wenders umí z prdu udělat kuličku. Film si totiž vysloveně na nic nehraje. Naopak rozjíždí nekonečně dlouhou road-movie, kde zajímavé jsou některé dialogy. Záměrně říkám některé, protože jich tam obecně zase tak moc není. Pak také některé záběry kamerou, u kterých se dá dobře pochrupkávat. Ale hlavně je tu scéna, kde jedna ze dvou hlavních postav sere přímo před kamerou. Je to dlouhé, intenzivní a myslím si, že podobně hypnoticky už na nikoho, kdo sere přímo před kamerou, koukat nebudu tak, jako v případě tohoto filmu.(11.2.2018)

  • Chrysopras
    **

    Moje třetí setkání s Wendersem a zase zklamání. Nebo spíš "očistec" je přiléhavější zhodnocení. Neskutečná černobílá nuda s pár zvláštníma figurkama. Wenders je z těch top režisérů tím, se kterým se nejvíc míjím ( snad ještě Kurosawa ho může "ohrozit" - tam mě ale většina jeho děl teprve čeká ) a těžko už to bude náhoda. Na další šanci asi nemám nervy....(29.2.2012)