Tajné hrátky

Lahůdka, po které jsem šla kvůli talentované Juno Temple a objevila Jill Soloway, úhlem pohledu hodně podobnou Nicole Holofcener, vypráví o mladičké zcela spokojené sexuální pracovnici zachraňované znuděnou altruistkou obklopenou kamarádkami, co taky pášou dobro ve velkém, zatímco by samy potřebovaly krizovou intervenci jak drbání. Sondička do krás pokrytectví jako víno a už teď se těším, kdy a co dalšího Jill Soloway vytáhne z klobouku. (28.03.2014)

Tak nějak netuším, proč je tu takové nadšení z filmu o nudící se hysterce, která se nechá živit manželem a vyvádí nesmysly. Názorně to dokumentuje současné americké pojetí rovnoprávnosti žen a mužů. Žena se nechá živit, nudí se, hledá se.....ale jinak má samozřejmě právo na polovinu všech pozitiv. Správně tady poznamenala jedna recenzentka- nevíš, co se sebou? Tak švihej makat. Filmově celkem slušně zpracované, ale krajně nesympatická hlavní postava a tématicky naprosto zbytečný film. (03.02.2015)

Trochu zvrhlejší a zdánlivě psychologicky hlubší variace na téma Pretty Woman. Film postrádal nějaký smyl, pointu úplně mi unikal záměr tvůrců, nemám tušení co chtěli tímhle filmem ukázat. Takové nemastné neslané o ničem více méně a to i přes celkem slibně se tvářící začátek. Pokud to stojí za vidění, tak jedině kvůli Juno Temple, (11.08.2014)

Rozhodně je to pozoruhodný film! Děj nutí diváka k mnoha úvahám a myšlenkám. Je to hlavně o morálce a to mnohdy falešné, pokrytecké. Je to také o emancipaci žen. Nedovedu si představit, že by podobnou debatu, jakou vedla dámská sešlost ke konci filmu, vedly naše matky či babičky. Probírá se tu počet potratů, aniž by se za to některá styděla nebo jestli při orgasmu mají otevřené oči, či ne. Je to ale také o tom, že přes všechna dodržování konvencí se lidé řídí obyčejnými pudy. Stačí, aby do pánské společnosti, hrající poker a popíjející drinky byla vpuštěná mladá a povolná dívka a všechny zábrany jdou najednou stranou. Zajímavý film, který možná někomu půjde na nervy (mě občas také), ale celkově má svou hodnotu. (03.04.2014)

Po klopotném začátku, který jsem si prostě musela protrpět, než přišel na scénu strip bar a s ním perfektní Juno Temple, aby mě zhypnotizovala masáží nohou tak, že v nějaký další čarovný zážitek bych se neodvažovala doufat, dokud skutečně nepřišel - jako omračující a opojné prolínání mužského a ženského světa, z kterého, musím přiznat, vyšli chlapi lépe (fantasticky vedený mužský casting), i tak to pro mě, jako jedinci ženského druhu, bylo přínosem, cítím se teď taková... mimořádná? A tak po dnešku nemám důvod pochybovat o existenci žen, jež jsou se svými prázdnými životy opravdu tak tragické, protože všechno ostatní je v tomto snímku zobrazeno maximálně realisticky... Jill Soloway do mě promítla svoje pocity a já je s radostí prožila a možná jsem bohatší o zkušenost, že někdy není od věci si doprostřed života hodit bombu, sice nadělá nevratné škody, zato dokáže probrat z letargie a otevřít možnosti pro změny. Líbilo se mi to, hodně... (14.10.2014)