Ptáci a lidé

Myslím, že se z tohoto filmu dalo vytřískat o dost víc. Ten námět není vůbec špatný - dvěma lidem se během jednoho krátkého období naprosto změní život. Jenže bohužel celou dobu jsem měl pocit, že je to neskutečně utahané a že bych chtěl na postavy křičet, ať se něco děje, ať udělají cokoli jiného, než dělají. Fyzicky mě to nudilo. (08.10.2016)

Existencialismus v ryzí ptačí podobě. Ze začátku tu vidíme sérii obyčejných lidských životů, u kterých převládá všudy přítomný zmar, který si před ostatními nechtějí připouštět. Pak se jedna uklizečka převtělí do ptáka a pozoruje tyto lidi, jak se chovají, když jsou sami. Je jasné, co je tím myšleno, ale znova bych podobný film vidět nemusel. Záběry nicméně zajímavé a Anaïs Demoustier klidně rád zase někde ocením. (09.03.2017)

Jeden hotel, jeden deň, dvaja ľudia z úplne odlišných svetov. Keď už mám pocit, že som sa dostal do deja, odrazu príde prapodivná pasáž o prevtelení do vtáka a som stratený. Po pravde, veľmi neviem, o čom ten film vlastne bol, ale tvorcovia zrejme chceli poukázať na nekonečnú mieru ľudskej imaginity a slobody, ktorá v každom človeku drieme. Na jedno pozretie je to fajn a trošku vám to rozšíri obzory. 60 % (30.09.2017)

Bizarní, to je to správné slovo, kterým popsat zážitek z návštěvy této projekce. Byl to opravdu velmi originální úlet - ptačí úlet. Režisérka Pascale Ferran rozdělila film na dvě velké kapitoly a epilog. Nejdelší první kapitola nazvaná "Gary" udržuje diváka v neustálém napětí a očekávání kam to vlastně celé směřuje. Co když se člověk rozhodne ze dne na den všechno změnit? Tuto otázku si klade hlavní hrdina Gary a spolu s ním i divák. Druhá kapitola nazvaná "Audrey" je vyhrazená hotelové pokojské, která zažije opravdu nezvyklé události. Jako byste se rázem ocitli v nějakém jiném filmu. Celý příběh se zdá být naprosto podivný, ale v závěrečném "Epilogu" se vyklube náznak nějakého propojení obou kapitol. Pro mě zatím nejpodivnější film na tomto festivalu. Na závěr chci ještě zmínit jednu naprosto úchvatnou scénu z ptačí perspektivy (zase ti "ptáci") na noční pařížské letiště Roissy. MFF KV. (09.07.2014)

Nádherná kinematografie. Fascinující scény. Ale nemůžu jen tak přijmout, (spoiler) s jakými sympatiemi bych jakože měl přistupovat k muži, co opustí rodinu jen proto, že se mu v noci špatně dýchá a "cítí se jako rozpouštějící se kostka cukru" - nevadilo (by) mi to samo o sobě, ale na takové nastavení nechci mít našroubovaný tak čisťounký a nadějeplný (happy) end. (23.05.2016)