Blázniví bažanti

Nezažil jsem šílenství kolem filmů s Bažanty a ani ty fronty před kinem, ale jako dítě jsem měl tyto komedie rád a později jsme je měli i na vhs - vždy jsem si je rád přehrál. Dnes bych poněkud více cítil onu trapnost některých scének, ale na druhou stranu mohu říci, že v pozitivním smyslu mohu hodnotit genialitu scén jiných. Tento komentář víceméně sedí i na další pokračování Bažantů. (06.01.2014)

Zajímavé je, že když jsem se ptal starší generace, tak skupinu Les Charlots nikdo neznal. Pouze filmy o Bažantech. Přiznám se, že v pubertě mi film asi přišel zábavnější. Mám raději přirozený humor. U grotesek chápu groteskní humor, neboť ty jsou na tom založené a navíc byla taková doba. Ale tvořit humor grotesek v moderní době moc nefungovalo, což se právě zde ukázalo. Jo, byly tam dobré fóry. Ale ten nahraný humor v podobě přecházení prázdné silnice, do které v tu chvíli vjede auto a hrdina divoce odskočí, mi prostě nesedí. A takových věcí tam bylo víc. Zajímavé je, že filmaři využívali hojně ještě jeden typ humoru a to je pantomima. Ta se v různých situacích objevila též několikrát. Chápu, že tehdy to diváky muselo bavit. Tím spíš, že to bylo něco úplně jiného, než co se dělalo v Československu a vlastně i ve Francii té doby. Stačí si srovnat francouzské komedie sedmdesátých let. Ale z dnešního pohledu už jen okrajově. Závěrem musím podotknout, že moc nerozumím, proč třeba film nebyl protkaný písněmi skupiny. (06.01.2021)

Pět kamarádů se snaží založit hudební kapelu a zúčastnit se hudebních soutěže, ale netrvá dlouho a jsou povolání na vojnu. Členové skutečné hudební kapely pod názvem Les Charlots ve svém druhém snímku, který je, stejně jako předchozí, směskou situačního humoru a grotesky, takže opět není nouze o nejrůznější skopičiny a vůbec blázniviny jako takové. Tentokrát už celá tvůrčí etuda nevypadá jak narychlo spíchnutá horku jehlou. Děj už je krapet smysluplnější, i když opravdu jen krapet. První polovina civilní se od předchozího snímku nijak nevyměňuje. Druhá polovina vojenská už je na tom o něco lépe. Bláznivin chlapců si také užijeme víc než dost, ale nejsou už tak přepálené a navíc dostal prostor také vojenský velitel. Dohromady snímek nepřináší nic nového, což znamená, že se členové skupiny Les Charlots rozhodli zůstat na svém komickém potenciálu. Francouzská bláznivá komedie tudíž určená jen pro určitý okruh diváků. Ono přijde na to, jaký kdo má smysl pro humor. Například intelektuální humor tady nikdo rozhodně nenajde. (05.04.2021)

Skoro bych dal jen dvě hvězdy, jaksi za trest. První z jejich filmů a dle mne nejslabší z těch, co s nimi natočil Claude Zidi (ty nezidiovské jsem neviděl). Les Charlots vznikli jako kapela a hlavně mimo Francii je proslavily až filmy, ve kterých hráli. Na francouzské Wikipedii se dokonce dozvíme, že jsou jednou ze dvou francouzských kapel, které předskakovaly Rolling Stones. Prvních skoro 40 min. (tedy téměř půlku filmu) se díváme na jejich snahu hrát s kapelou a zvítězit v jisté regionální hudební soutěži. Nemají peníze na nástroje a tak jako později ve Velkém bazaru se snaží si vydělat (prací :), což se jim klasicky nedaří. Později je Zidi již neobsazoval do rolí hudebníků a postačilo, že dělali ke svým filmům hudbu. Vtipná je pasáž ze soutěže, kdy máme možnost podívat se na několik dalších kapel a styl, co se tehdy hrál. Zajímavé je sledovat, co se nosilo, některé modely jsou pekelné. Po těch 40 minutách se konečně dostáváme do armády, když je na jedné louce dostihne vojenský kurýr s povolávákem na večer téhož dne (docela krátká doba, ale to je u takového filmu celkem jedno, jen mám dojem, že se jejich vojenská služba do té doby ve filmu vůbec neřešila). V armádě začíná být veseleji, především díky plukovníkovi a skvělému seržantovi (Jacques Seiler), který hraje také v Bažantech jdoucích do boje. Fantastické jsou manévry, kde plukovník s důstojníkem od jiné jednotky hrají proti sobě jakoby deskovou hru s figurkami na plánu vojenského prostoru a dle toho, jak figurami táhnou, musejí vojáci a technika pobíhat sem a tam. Tento film je více než u dalších sledem gagů, pospojovaných jakýmsi dějem, až na to, že zde je to dosti patrné, chatrné. Ale stejně je mám moc rád! (26.06.2012)

Filmy s Les Charlots jsem vždycky milovala a konkrétně Bažanty mám nejradši. Pak ještě Bažanti jdou do boje. Asi jsem infantilní, ale mně se jejich fórky líbí, směju se jim i po letech a moje děti taky. A to jsem prosím nebyla na vojně. Nejradši mám toho, co mu říkají Phil. To je fakt figura do džezu. No a seržant Belek (nevím, jak se to píše) je neskutečný, prototyp zeleného mozku! (06.03.2010)