Tygr a drak: Meč osudu

Z recenzí i komentářů je patrná silná glorifikace prvního dílu a dojem, že Meč osudu na jeho pověsti pouze parazituje. Takové srovnání stojí na poněkud chybném předpokladu, není totiž nutné, aby všechny díly (jakékoliv) série fungovaly stejným způsobem. Pro dvojku je srovnání se „skvostným originálem“ nejen zbytečně konzervativní, ale i likvidační. Takto nevyrovnaný souboj totiž nemůže vyhrát. Stačí vedle sebe postavit jména Ang Lee (režisér prvního filmu) a Woo-ping Yuen (choreograf prvního, režisér druhého). Oba jsou zástupci naprosto odlišných tradic. Na straně jedné (první díl) jsou bojové scény v pozadí a (primárně) pomáhají formovat tematickou rovinu filmu. Lee se také snaží rozkládat způsob, jakým je wuxia akce tradičně vytvářena (jejich extrémním zpomalením, zaměřením se na ženské hrdinky). Na straně druhé pak máme tvůrce, pro kterého jsou bojové sekvence centrálním bodem filmového systému. Od svého debutu se je snaží posouvat dál, jak choreograficky, tak režijně. Nepřistupuje k žánru zvenku, rozkladem tradic (jako Lee), ale posouvá ho kupředu zevnitř, skrze jejich aktualizaci a naplňování (k nejvýraznější reflexi žánrových schémat se dostal ve Zrození legendy). Takže ono negativní přijetí je spíše spojeno s přechodem od „vysokého“ k „nízkému“, konkrétněji tedy od uměleckého filmu -> k filmu žánrovému. // Samotný Sword of Destiny je pak skvělý film, ve kterém nejsou charaktery definovány psychologií, ale bojovou specializací. Yuen dovedně variuje akční scény (jiná prostředí, počty nepřítel, specializace), precizně jimi rytmizuje vyprávění a vede diváckou pozornost tam, kam potřebuje. Vynikající žánrovka. (30.05.2017)

Až na tu angličtinu paráda, a proč to vlastně nepřiznat, i poměrně velká spokojenost .. ten příběh náhodou není vůbec špatný, naopak, herci jsou vesměs sympatičtí a hlavně, ten nový objev: Natasha Liu Bordizzo / Snow Vase, wow (!!!), tomu já říkám úspěšný filmový debut .. držím palce pěsti, ať má tato zajímavá tvářička /čti: šikovná mladá herečka / na své další role podobné štěstí ... (06.03.2016)

Mizér a Brak: Meč ostudu. Prvý Tiger a Drak patrí medzi jeden z mojich najobľúbenejších filmov a zároveň jeden z najlepších aké som videl. Vzhľadom na podmienky vzniku som ani náznakom podobnú kvalitu od tohto video-on-demand pokračovania nečakal. Že to však bude až takto mdlý, mizerný a B -éčkový film bez jedinej ambície však tiež nie. Produkcia Netflixu sa totiž pýši minimálne na poli seriálov prevažne vysokou kvalitou a poskytuje tvorcom dostatočnú slobodu v námetoch. Bohužiaľ, to isté zatiaľ neplatí aj o ich filmovej produkcii. Sword of Destiny totiž iba využíva populárne meno, no inak to je nanajvýš zameniteľný treťotriedny wuxia film, ktorých sa v Číne urodí do roka niekoľko a ktorý toho navyše ani s pôvodným filmom veľa spoločného nemá. Okrem toho, že sa tu vyskytuje „zelený meč“ a opäť hrá Michelle Yeoh. Inak je preč všetko čo robilo Tigra a Draka výnimočným filmom. Poézia súbojov, silná love story, perfektná choreografia, vynikajúce herecké výkony, úchvatná hudba a kamera. Ostali iba priemerné bitky, ktorých je síce viac ako v pôvodnom filme, ale ani jedna nie je nijako zvlášť zaujímavá, prepracovaná alebo akokoľvek strhujúca, zbytočný príbeh, ktorý za tú hodinu a pol nemá čo povedať, herci ktorí nemajú čo hrať a pribudlo množstvo zbytočného a lacného CGI, ktorý tento film vôbec nepotreboval. A mandarínčinu nahradila angličtina a tak tu v tej „bájnej Číne“ (tie úvodzovky schválne, keďže sa tentoraz natáčalo na Novom Zélande!) všetci veselo speakujú. Preč je akékoľvek čaro, kvalita, ambície, prepracovanosť prvého filmu. A tak namiesto toho, aby sme sa po tých šestnástich rokoch dočkali ďalšieho zásadného wuxia, ktorý sa zapíše do filmovej histórie a ani po tých rokoch nezostarne ani o deň, sme dostali treťotriedny film, ktorý už v deň svojho zvyku pôsobí ako zaostalý príbuzný spred dvadsiatich rokov a iba zbytočne robí menu hanbu. Tie dve hviezdičky by tomu pravdepodobne išli udeliť, ale nevidím na to dôvod pri filme, ktorý takto špiní odkaz takého majsterštyku akým je Tiger a Drak od Anga Leeho. Lacný televízny produkt vhodný na televízne obrazovky o druhej poobede na televíznej stanici typu TV Barrandov. CELKOVO: 1,5* (3/10) (10.03.2016)

Ucházející úvod, ne moc zábavnej střed, slušný finále. Bohužel to ale celý působí hodně rozporuplně a neúplně. Pro mě osobně už jenom díky soundtracku, kterej ač v jednu chvíli perfektně funguje, v druhou laciností navozuje husí kůži. Příběh je navíc strašně zkratkovitej, rychlej a nenabízí moc prostoru pro žádnou z postav. Co mi vadilo, byla i angličtina, která se sem prostě vůbec nehodí. Pokud se to ale řeže, mlátí a hroutí, konečně to diváka chytne a nepustí, souboje jsou choreograficky parádní, nápaditý, mají švih a styl, jsou podpořený jak skvělou kamerou, tak střihem (což je pro asijskou kinematografii typický (ač to oproti originálu zrovna asijský neni)), ale mohli přidat na brutalitě (fight na ledě!). Ve výsledku to ostudu původnímu filmu vyloženě nedělá, nemůžu se ale zbavit dojmu, že s ním Sword of Destiny nemá moc společnýho (krom Michelle Yeoh). Kdyby na to ovšem časem navázal seriál, jako pilot by Sword of Destiny obstál bez problému. (28.02.2016)

Tygr a drak byl filmový epos se vším všudy a asi málokdo čekal, že by se k němu béčkové pokračování mohlo byť jen přiblížit. A taky že nepřiblížilo. Vlastně se jedná o klasické wuxia béčko, které Čína chrlí jak na běžícím pásu a s předchozím dílem to mnoho společného nemá, pokud nepočítám zelený meč a postavu Shu Lien. Choreografie soubojů, o kterých by to tedy mělo být především, má kolísavou kvalitu a místy je vidět, jak moc jsou strojené, hodně se tu kecá o ničem a dojde i na několik nejkýčovitějších žánrových záběrů, které se sice mohou chlubit nádhernými exteriéry, ale mě tady vadily, protože působily strašně účelově. Herecky celkem fajn a potěší i pár hezkých Asiatek, ale ani ony nestojí za to, aby se k filmu v budoucnu vrátil. Průměr. 50% (03.03.2016)