Pravá a levá ruka ďábla

Šerif Bambíno (Bud Spencer): "To nechceš vôbec nič robiť?" Lenivý Joe (Terence Hill): "Pozri sa, nič nerobím a predsa nemám vôbec na nič čas." Tento dialóg, z inak priemerného westernu, ma odrovnal. Veď to je jasné. Človek, ktorý dokáže nájsť vášnivú radosť v ničnerobení, ako by mohol niekedy pracovať, byť zamestnaný?  Výstižné. Šťastné sú chvíle, keď nemusím nič robiť. Absolútne nemám čas na inú otravnú prácu, či zamestnanie. A ak by som mal prostriedky na ničnerobenie, ani stádom volov by ma do konca života nik nedohnal k nejakej "zmysluplnej a platenej práci". Oveľa radšej by som sa donekonečna kúpal s krásnymi mormónkami v jazere, pojedal plné taniere fazule a preháňal sa na koni krajinou, podobne ako dvaja odlišní a predsa podobní bratia s diabolsky rýchlymi rukami v tomto filme. (19.07.2021)

Westernová taškařice jakž takž fungující díky chemii mezi Hillem a Spencerem. Špagéťáky máme spojeny s revizionistickým subžánrem westernů, které jsou násilné a demýtizující. To však nejspíš neplatí pro italské westerny s tímto hereckým duem. Celé je to velmi rozvolněné, lehké a když už se to semele, tak všichni odhodí zbraně a začnou o sebe rozbíjet židle a stoly. Hlavní záporák, major snažící se vyhnat farmáře z jejich země, by mohl být zastřelen ve třetině filmu, ale to by se nehodilo. V závěru, když jsou jeho muži přemoženy, tak je mu navrhnuto, aby radši odjel do Nebrasky a on tak laskavě učiní. Konec dobrý, všechno dobré. Sračka. Osobně si ani neužívám ty jejich vyumělkované pranice trvající několik minut, což je problém, protože je to jejich trademark a tudíž to bývá hojně užito. Rovněž vidím problém ve slabém příběhu, tedy i slabém dramatu i v tom, že smysl celého filmu je bavit diváka tím, jak si postavy vyměňují hlášky a jak tlustej Buddy vypíná nepřátele na facku (-akorát že vůbec). Barboniho o dva roky mladší Man of the East mě bavil více - i když je to taky taková pohádka. Oba filmy však obsahují krásné hudební téma - to, které vyhrává zde, si Tarantino vypůjčil do svého Djanga (...stejně jako si vypůjčil hudební motiv z Corbucciho Djanga). Sequel They Still Call me Trinity je prakticky tím stejným, ale už bez kvalit, které to u mě u originálu vytáhly na ty 2/5. (05.12.2023)

Keď niekto zbožnuje typické bitky Bud Spencera ako ja, tak film sa mu musí páčiť....tolko pestí po hlave, tolko faciek do oblastí medzi lícom a krkom, tolko faciek čo človek preletel zo dva metre....doplnené trefnými ftípkami, to dokáže len jeden človek . Jednoduchý film v ktorom ide len o dokonalé bitky, či presné odstrelenie protivníka od pása, možno nájisť aj niejakú hlbšiu myšlienku či dokonca ja nejaké poučenie do života! Ako vraví môj ocino :,,Keď na mňa pôjdu dvadsiati chlapy, viem, zabijú ma, ale piatich zabijem JA! " ....nikdy netreba ukázať, že sa bojíte! (04.06.2010)

Jako komedie je to nic moc, humor je tu minimální (snad je výuka mormonů v bití je vtipná). A jako regulérní špagetiwestern je to neprokrvené, s nudnou a dětsky vhodnou akcí. Celkově se jedná o solidně odvedené řemeslo s mladým a čilím duem hlavních protagonistů z dob, kdy ještě hledali svoji cestu. (02.06.2007)

První Spencer-Hillovka, která se blíží klasikám, co si pamatuju a první co jsem už viděl. Je to poměrně vážná variace na Sedm statečných - tentokrát s Mormony versus banda bohatého chovatele dobytka, ale více se fackuje a vtipkuje než střílí a Spencer s Hillem nehrají takové drsňáky jak předtím. Spencer je nabručený zloděj koní Bambino, který je donucen dělat šerifa a Hill jeho poťouchlý a vychytralý bratr Trinity, který mu leze na nervy. Tedy víceméně to, jak jsem je znal ve většině filmů. Nedosahuje to ještě zábavnosti pozdějších filmů, ale záverečná bitka je absolutně nepřekonatelná. (14.09.2014)