Druhá míza

Film skvěle balancuje na hranici kýče. Pomyslnou čáru nepřešlápne ani jednou a proto zaslouží vysoké hodnocení. Bývá v souvislosti s ním vyzdvihován Al Pacino - souhlasím s tím, že předvedl velmi dobrý výkon, tvrdím ale, že byl velmi dobře napsaný i zrežírovaný. A nakonec nastal i skvělý konec - toho jsem se totiž již od půlky obával. (19.11.2015)

Tento "čiastočne životopisný" film sa dal nakrútiť dvoma spôsobmi. Buď budeme s Dannym súcitiť a držať mu palce, alebo mu jeho správanie dáme poriadne vyžrať a šancu nedostane. Fogelman sa rozhodol pre prvú možnosť, temné tóny však prenikajú častokrát nad predom stanovenú hrejivosť a dodávajú filmu vyváženosť. V podstate som s filmom veľmi spokojný, len mu nie všetko verím. Samozrejme že je vzhľadom na synovu chorobu situácia iná a otcova 40 rokov trvajúca nezodpovednosť nie je potom to najdôležitejšie pri rozhodovaní sa, či sa s ním baviť alebo nie. Mrzí ma posledná veta filmu, tu mohol ostať Fogelman otvorenejší a ostať iba pri skutočne vydarenom zábere na dvoch chlapov, ktorých sme si za tie necelé dve hodiny museli všetci nejakým spôsobom obľúbiť. 70% (23.06.2015)

75-80% ... Po dlhom čase ma Al Pacino presvedčil, že ešte nepatrí do starého železa a ukázal všetko čo je v ňom. Prerod starého, zhýralého a neusadeného hudobníka, ktorý sa na staré kolená rozhodne zmeniť po tom čo sa dostane k dopisu od Johna Lennona, ktorý mu bol adresovaný ešte pred 40 rokmi. Ako to dopadne už uvidíte sami ak sa to rozhodne pozerať. Bolo to príjemne vtipné a odľahčené no miestami aj trpké. A celý cast bol v pohode, špeciálne tá staršia generácia. (06.10.2015)

Zestárlá rocková hvězda nasáklá whiskou a plná koksu dojde k prozření a začne svůj život z gruntu měnit, což sebou nese i žehlení hříchů minulosti. Jako třeba navštívit nikdy neviděného syna a tak podobně. Takže klišé jako prase. A v tomhle megaklišé byly za sebou narovnány další klišé, která ale Fogelman hází po divákovi s takovou grácií, že se to musí chtě nechtě líbit. Notabene když se tady Al Pacino prezentuje ve vrcholné formě a občas jsem měl pocit, že hraje snad i sám sebe. Pro mě tak trochu guilty pleasure roku. 85% (27.11.2015)

Scénárista a režisér v jedné osobě sebevědomě udržel opratě, odvyprávěl přesně to, co si předsevzal, a v daném žánru to podle mého mínění lépe dopadnout ani nemohlo. Opírá se o dokonalý casting, vyhýbá se klišé, jak jen to jde, umí se poťouchle shodit a tam, kde na emoce míří, skutečně funguje. Vlastně docela moudrá zábava, co víc si přát? (19.07.2015)