Noční jízda

Největší vylejvání betonem v dějinách vylejvání. Akci ovšem neřídí Dr. Radosta, nýbrž béemvéiks5 řídí Ivan L. Správný. Fajn. Ale vždyť mu peče klobásky a koupila to německý pivo, co má tak rád! Pokud jde o beton, Bohu nevěř a utíkej jak to umíš jenom ty!!! ...probouzí mě dětský křik. NOVÝ ŽIVOT, NOVÁ NADĚJE. Znovu usínám.... (27.08.2014)

Devadesátiminutový film mapující devadesát minut strávených na cestě z bodu A do bodu B. Kamera nikdy neopustí auto, nikdy neukáže divákovi nikoho jiného než hlavního hrdinu. Netradiční one man show, která ze svého minimalismu vytěžila maximum a která stojí na úžasném hereckém výkonu Toma Hardyho. [Glasgow Film Festival] (02.03.2014)

Lekcia dokonalej minimalistickej filmovej precíznosti, ktorej hlavnou devízou je jedinečné herecké umenie pána Hardyho. Tom Hardy bol vo filmoch vždy významnou súčasťou a jeho charaktery rozhodne neboli tuctové. Tu sa naopak musel vcítiť do role bežného smrteľníka, otca, manžela, šéfa a muža s nejasnou budúcnosťou, ktorý za pár hodín za volantom musí ustáť neľahkú životnú voľbu. Ivan Locke je muž pevných zásad a hodnôt, kvôli ktorým počas cesty z Birminghamu do Londýna stráca všetko, čo za život vybudoval. A vy mu budete držať päste, nech sú jeho rozhodnutia akékoľvek, pretože sami by ste s najväčšou pravdepodobnosťou túto situáciu vyriešili len obtočením auto okolo betónového stĺpu alebo sa rovno zapísali na psychiatrii. 85%. (29.11.2014)

Jednou větou už tady vyjádřil uživatel Disk to, co jsem si myslela také o rozhlasové hře. Ale jedno je jisté. Kdykoliv a kdekoliv uvidím jakékoliv množství betonu, vzpomenu si na Ivana Lockeho a jeho noční jízdu autem, které bylo narvané velkým kopcem emocí. Tom Hardy hrál brilantně a pro mě překvapivě i v roli, ve které bych ho neočekávala, protože ho mám zafixovaného spíš jako velkého drsoně. Tleskám! Locke byl skvělý i když tahle jeho cesta rozhodně ne. Když k tomu přihodím scénář, který vás nenechá z toho auta vystoupit ani na minutu, tak jsi Stevene za těch čtrnáct dní dokázal vytvořit téměř dokonalé filmové dítko. Musím si to nechat uležet v hlavě a možná to ještě zvednu. (03.08.2014)

Dlouho jsem se vzhledem k obsahu rozhodoval, jestli si Locknu nebo Nelocknu. Nakonec jsem si teda Locknul a chutnalo to přesně tak, jak to vypadalo. Jako ranní moč pacienta se zánětem ledvin. Čuměl jsem na to jako gynekolog do chámovodu a nevěřícně si říkal, čeho se ještě asi tak jednou můžeme dočkat. Po tomto už mě napadá snad jen dvouhodinový film složený z faxových objednávek zápustkových výkovků pro vysokotlaké hydrokrakovací technologie, jejich potvrzování a polemice o tažnosti použitých materiálů, proložených emailovou roztržkou nevěrného provozního mistra s jeho starou, které jednak došly lahváče a druhak mu dává sežrat, že loni na oslavě MDŽ ohnul s trojkou v žíle na hajzlech stokilovou fousatou obsluhu bucharu, jež se zrovna těší na svůj první potrat. Viděl už jsem pár takových těch obyčejných lidských příběhů, které byly i záživné zejména proto, že nepřipomínaly něco, jako kdyby Alfréd Strejček procítěně předčítal v kulturním okénku na ČR3 manuál na obsluhu domíchavače. Ač je Tomáš Tvrdýy sympaťák a mám jej v oblibě, tohle neutelefonoval dokonce ani on, nehledě na scenáristicky sofistikovaný fuckt, že vylívat základy pro mrakodrap spárovacím potěrem C6, když se i pro obyčejnou latrínu doporučuje minimálně C20, to si říká o jedno velké WTF a po postavení budovy i o zcela zřejmé WTC. Tohle doma rozhodně nezkoušejte, jinak se proberete ve špitále celí od hoven a s plnou prdelí třísek! (20.03.2015)