W imię...
V mene...
In the Name Of
VOD (1)
Obsahy(1)
Fatálně charizmatický Adam – muž zaslíbený Bohu, vytrvalostní běžec a zároveň muž moderní doby, v strhujícím podání Andrzeje Chyry, byl jako kněz již několikrát nuceně přesunut, až skončil v izolaci na polském venkově. Ve své farnosti má „na převýchovu" skupinu mladíků, kteří si odpykávají své tresty prací místo pobytu v nápravném zařízení. Jedním z nich je i křehký Lukasz, který má pověst nebezpečného žháře a neumí plavat. V nádherné přírodní scenérii, mezi „jeho" kluky i pod vyrovnaným zevnějškem Adama to vře – mezi oddaností Bohu, potlačovanou touhou, přesvědčením, že i on má právo na lásku, a znechucením z moci a pokrytectví církve. Z podstaty kontroverzního tématu homosexuality katolických kněží vznikl jeden z nejoceňovanějších polských filmů roku, který soutěžil na letošním Berlinale a získal cenu Teddy Award pro nejlepší LGBT film. (Mezipatra)
(více)Videa (2)
Recenze (25)
Poľské filmy mám rada, ale už viac krát som ich "prichytila pri tom" že úplne pokazia záver. V tomto filme však u mňa nebol problémom len záver, ale aj celé poňatie filmu. Mám rada málovravné filmy, tie takzvané pocitovky. Lenže na takýto druh filmu okrem kvalitného herectva treba aj veľkú dávku režisérskej invencie, zručného kameramana a kvalitný strih. Tento film si priam v určitých momentoch slová pýtal. Pretože tie pocitové (bezslovné) na mňa pôsobili mnohokrát bez zmyslu a práve tie konverzačné boli tým najlepším z filmu (rozhovor Adama so sestrou cez skype - skutočne som dávno tak kvalitnú scénu nevidela...) to ostatné sa "vďaka" kostnatej bezslovnosti ťažko číta a potom niet divu, že vám v závere unikne tá takmer dokonalá vypointovanosť. Podľa mňa, tomu záveru mal predchádzať trochu iný film... ()
Ocenění od LGBT komunity si tento film jistě zasloužil. Andrzej Chyra v roli kněze, který už léta marně hledá pevný bod a zázemí, byl skvělý. Také Mateusz Kościukiewicz jako ze všech chlapců nejjemnější, se na roli velmi hodil. Je to spíše psychologický film, než thriller. Choulostivé scény tam jsou jen dvě, což se dá snést. Takže film hodnotím nadprůměrně. ()
Jednoznačné zklamání. Tento rádoby průkopnický polský film, postrádá jakoukoliv hloubku, jednání postav je prapodivné, vše je ukázáno černobíle, bez reálného jednání. Velmi špatná je režie, kde režisérka jakoby poskládala dohromady natočené záběry, bez smysluplného pořadí. Scénář jak už jsem řekl postrádá hloubku a cíl. No a pokud některé filmy zachránili herci, není to případ tohoto filmu. Kosciukiewicz hodně přehrává a tím ještě více poukazuje na fakt, že svou roli dostal protekčně (režisérka je jeho manželka) a Andrzej Chyra je neslaný, nemastný a nudí. Pochválit pak mohu pouze ostatní zřejmě neherce, kteří autenticky poukázali na prostředí problémových chlapců. Film zřejmě nikoho neosvítí, tak jak se o něm hodně mluvilo, tak rychle zapadl. ()
Z hlediska symbolismu a pohrávání si s náboženskými znaky se jedná o nesmírně zábavný film, i když by se mu samozřejmě dalo vytknout, že se jedná o pomrkávání veskrze banální a jasně čitelné. Vždyť už jméno hlavní postavy je jasným odkazem na prvního člověka, Adama, který se zprotivil vůli boží a byl vykázán z ráje. I v tomto snímku je jeho pokušitelkou krásná Eva, která již jednoho seminaristu svedla na scestí, nicméně tentokrát jí odolá. Avšak v případě gnostického učení by tu Eva mohla být chápána stejně jako v biblickém příběhu had, postava, která dává možnost Adamovi nahlédnout do sebe samého a konečně pochopit, či spíše přijmout kým vlastně je. Adam je zde prezentován jako vnitřně rozervaná osobnost, která si volí cestu mezi bohem svými city. Velmi výmluvná je v tomto případě scéna, kdy učí Lukasze plavat. Drží jej nad vodou jordánskou, symbol Adamovi rozpolcenosti, a dává pozor, aby se do ní neponořil. Ve jménu je snímek, který příjemně překvapí i výbornou řemeslnou stránku a povedenými hereckými výkony. Tomu prvnímu napomáhá zejména režisérčin dvorní kameraman Michal Englert. Spolu s osvětlovači se mu podařilo vytvořit velmi zdařilý vizuál, kterému se daří podtrhávat dobrý dojem z většiny scén a vytvářet správné emoce. U hereckých výkonů je třeba kvitovat s povděkem kombinaci hereckých profesionálů v hlavních rolí a neherců v rolích vedlejších postav, které dodávají filmu větší míru autenticity. Nicméně co filmu ubírá v celkovém vyznění je zejména jeho ukončení. Závěr je zbytečně rozdělen do několika částí, kdy vždy dochází k jakémusi uzavření příběhu, ale snímek přesto pokračuje dál. V konečném důsledku se tak nepříliš příjemně táhne, působí rozdrobeně a vyznívá trošku naprázdno, i když by pravděpodobně chtěl končit úderně. ()
Na začátku to vypadá, že se film bude snažit postihnout všechna "problémová" témata (homosexualita, šikana, epilepsie, mentální postižení), naštěstí se po chvíli zaměří pouze na rozvíjení vztahů uvnitř komunity a ještě konkrétněji na čtyři (?) gaye. Má to některé společné rysy s Venkovským učitelem, ale je rozhodně mnohem lepší. Místo oslavy krásného čistého venkovského života tu je nefalšovaná vesnická deprese. A místo osahávání tu jsou doteky alespoň opětované a jako celek to nabízí i jistou naději. Provokativní může být film snad jen tématem (a to jen v katolickém Polsku, festivalové publikum gay kněz ani moc nepřekvapí), jinak je to spíše taková příjemná konvence. Skvělá kamera a hudba. ()
Reklama