Reklama

Reklama

Zahrada Finzi-Continiů

  • Itálie Il giardino dei Finzi Contini (více)

Obsahy(1)

Ferrara. Poblíž významné ulice Corso Ercole d'Este se nachází v rozlehlém parku panská vila rodiny Finzi Contini. Tato rodina vždy patřila k nejstarobylejší židovské intelektuální aristokracii města. Píše se rok 1938. Pro profesora literatury Ermana Finzi Continiho (Camillo Cesarei), jeho ženu (Katina Morisani) a děti Micòl (Dominique Sanda) a Alberta (Helmut Berger) je to čas, kdy se stále více stupňuje fašistické nebezpečí, které ohrožuje je i ostatní Židy v celé Itálii... (Pohrobek)

(více)

Recenze (24)

Anderton 

všechny recenze uživatele

Romantické zobrazenie bohatej a zdanlivo bezstarostnej talianskej spoločnosti v prvej polovici akoby ukazoval Taliansko ako krajinu plnú záhrad a zelene, kde si ľudia vystačia iba so svojimi osobnými problémami na úrovni "chce ma, nechce ma", aby neskôr Sica plne prenikol spolu s nimi do celej spoločnosti, na ktorou sa nevyhnutne vďaka jej vodcom zmráka. Táto mierna štylizácia je podľa mňa odklonom od neorealizmu a príklonom k akademizmu, ktorý je najviac využívaný pri osobných tragédiách ľudí počas druhej svetovej vojny. Keďže sme odvtedy videli už mnoho filmov s touto tématikou, tak dnešného diváka už Sicovo dielo nemá čím prekvapiť, nebude mať pocit, že vidí niečo inovatívne. Pokiaľ inováciou nie sú melanchólia filmu a impresionistické ladenie. Viac ma oslovil z talianskej kinematografie Bertolluciho Konformista. ()

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Vittorio De Sica se částečně vrací k neorealismu a naplno ke svým závažným tématům. Jeho portrét Ferrary let 1938-1942, zaměřený na situaci židovské aristokracie - především rodiny Finzi-Continiů - je jednou z nejsilnějších a nejpovedenějších Sicových fresek. V centru dění stojí patrně krásná Micòl, která se zmítá mezi třemi muži - svým bratrem, přítelem z dětství Giorgiem a Brunem, k němuž se cítí tělesně přitahována nejvíce. Především její vztah k Giorgiovi je vylíčen velmi intenzivně, plně a zajímavě, a to i z jeho perspektivy. Díky tomu, že se snímek může pochlubit silným a s přehledem zpracovaným tématem, galerií osobitých postav a výtečnou Sicovou režií, lze ho směle řadit k starším neorealistickým perlám Vittoriovy tvorby. ()

Reklama

Dale 

všechny recenze uživatele

O prenasledovaní Židov počas WWII bolo nakrútených množstvo filmov a väčšina bola z emocionálneho hľadiska silnejšia a diali sa v nich oveľa väčšie zverstvá, než tie, ktoré sa dejú v tomto filme. No sila Záhrady Finzi-Contini spočíva v tom, že sledujeme zmenu v spoločnosti, v ktorej sa postupne odoberajú práva židovským občanom, až nakoniec prídu o všetky. Spočiatku to sú len také drobnosti, ako zákaz vstupu do knižnice, potom zákaz študovať a postupne sa to stupňuje. Preto je dôležité nezatvárať oči pred akýmkoľvek upieraním základných ľudských práv, lebo môže to začínať nevinne, no končí to vždy obrovskou tragédiou a utrpením množstva ľudí... ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Čekal jsem naturalistické drama o problémech židů v nastupující diktatuře italského fašismu, ale v podstatě jsem se dočkal nezáživné a nudné a zbytečně dlouhé historky na téma - jak říkali už Šimek s Grossmanem - "ona ho má ráda, on ji nemá rád - on ji má rád, ona ho nemá ráda - v nejlepším případě se oba mají rádi". A to vše v honosné vile s ještě honosnější zahradou ve stylu nějakého zámku, kde mládež pořádá tenisový turnaj a jezdí na kole. Na začátku navíc do vily vjede na kole tolik mládeže, že netuším, kdo je kdo, dlouho nikdo není ani hlavním hrdinou příběhu (to jsem si hned vzpomněl na Vonnegutova pravidla), takže jsem si k nikomu nedokázal vytvořit ani nějaký vztah a fandit mu. S tím souvisí i povrchnost charakteristik postav - ne, fakt mi nestačí pro vcítění se do postavy vědět, jakou studuje školu a jestli je gay, nebo ne. A mimochodem, dost dlouho mi ani nepřišlo, že některé z postav jsou židé - chovaly se tak nějak... nežidovsky. ()

pm 

všechny recenze uživatele

"Abys opravdu pochopil život, porozuměl světu, musíš zemřít. Alespoň jednou. A a tak je lepší zemřít mladý, když je ještě čas se vzpamatovat a znovu žít. Když zemřeš starý, je to o to horší. Proč? Není čas začít znova od nuly. A naše generace udělala tak mnoho, mnoho chyb…" Nenápadný, ale o to silnější příběh o tlaku fašismu, o tom, jak historie manipuluje s člověkem a jeho chrakterem, o svědomí a také o lásce. "Zahrada Finzi-Continiů", jinak doklad všestrannosti Vittoria de Sicy, mi jakýmsi obloukem připomenul to nejlepší z Viscontiho, taky to, proč mám tak ráda poválečnou italskou kinematografii. Malý velký film. ()

Galerie (12)

Zajímavosti (1)

  • Natáčanie filmu prebiehalo v meste Ferrara. (dyfur)

Reklama

Reklama