Dotek zenu

Tříhodinový epos sice bývá vyzdvihovaný jako zásadní milník kung-fu a wu-xia filmů, ale jeho vztah k nim je asi stejný jako má Tarkovského "Stalker" k postapokalyptickým akčňákům. King Hu stvořil fenomenální unikát, který se tyčí nad celým světem bijáků s bojovými uměními i potulnými šermíři. Mnohé jiné snímky těchto žánrů, byť příznačně vzniklé až po "Doteku zenu", se snaží vedle fyzických atrakcí začlenit také filosofii bojových umění, ačkoli to převážně činí vyloženě doslovně. Hu naopak využil tehdy populární žánr, aby vytvořil úchvatně lyrický film, který na základě taoistických motivů divákům spolu s postavami dá pocítit dotek budhistického prozření, a dokonce i zenového osvícení. Radikálnost Huovy vize se ukazuje při srovnání s často vzpomínanou "literární předlohou", kterou je klasická kratičká povídka s nadpřirozenými a duchařskými prvky. Ty ale Hu zcela staví na hlavu, respektive jejich taoistický základ demaskuje racionalitou i buddhistickou širší perspektivou. Jeho film zůstává mimoběžný dobovým i dnešním standardům vyprávění. Nejblíže k jeho struktuře má původní trilogie "Matrix". Stejně jako v ní Hu před diváky rozkládá vyprávění, které nás provede různými způsoby nahlížení světa (byť to oproti "Matrixům" dělá méně doslovněji a na dvoupětinovém rozsahu). Od taoistické cesty harmonie osobní existence s bezprostředním okolím, přírodou i domnělými energiemi a duchy kolem nás se vydáme přes nazření širšího světa, souvislostí a vlastní role v jeho síti vztahů, až po závěrečné osvícení, které ale příznačně není dáno hlavním hrdinům - ti jej mohou být během svého prozření pouze svědky. V souladu s tím také vyprávění "Doteku zenu" postupně mění ústřední postavu, respektive se věnuje různým vzájemně provázaným figurám (na rozdíl "Matrixů" s jejich západně individualistickým ideálem "vyvoleného"). Původní název jako ústřední figuru stanovuje chrabrou dámu, zatímco vyprávění do popředí klade obyčejného učence, který ale není hrdinou, nýbrž průvodcem diváků. Právě jeho hledisko do značné míry podmiňuje úchvatně impresivní styl filmu a v mnoha sekvencích, obzvláště těch bojových doslovně ospravedlňuje jejich stylizaci. Ta vychází ze symbolistní a taneční tradice pekingské opery a odlišuje se od dobového standardu choreografie a estetiky hongkongských bojových filmů, přejímané ze sestav konkrétních bojových škol i krvavé doslovnosti populárních samurajských bijáků. Na západní diváky může "Dotek zenu" působit enigmaticky, což do značné míry vychází z jeho esenciálního sepětí s čínskou kulturou i z Huovy práce s jejími tradicemi. Ale i přes tuto kulturní bariéru "Dotek zenu" dokáže náležitě otevřenou mysl uhranout přinejmenším svou formální bravurou, především pak v oblasti střihu, práce s barvou a kmerovými kompozicemi. (22.07.2023)

Smysl tohoto filmu mi trochu unikl. Na zenovou filosofii expert nejsem, tudíž asi nejsem tím správným divákem. Jenže z počátku se zdá, že se bude na co dívat. Mladý malíř se zaplete do pronásledování dvou vládních nepřátel – generála a Zprvu pociťuje sympatie k pronásledovaným, ale i k mladému pronásledovateli, postupně se však začne přiklánět ke dvěma uprchlíkům. Ti jsou očividně obviněni neprávem. „Hrdina“ (uvozovky vysvětlím dále) se do dívky zamiluje, a (i trochu pod tlakem matky) chce si ji vzít. Tady bych měl podotknout, že tento film trvá tři hodiny – 2 díly po 1,5 h. První část se tedy docela slibně rozvíjí, soubojů tu sice moc není , ale sem tam se zableskne čepel nějakého toho meče, což se v kombinaci s létajícími scénami (wire-fu) zdálo dobrým příslibem pro část druhou. Jenže! Druhá část pomalu, ale jistě opouští příběh sympatického malíře, opouští vlastně jakýkoliv příběh! Kamera sice sleduje oba uprchlíky, ale nedozvíme se o nich ani o píď víc, než v díle předchozím. Tady se souboje docela zmnoží, ale vzhledem k absenci příběhu působí dost samoúčelně. Oba (vhledem k první půli filmu noví) hrdinové nemohou nijak přirůst k srdci. I přesto je asi největším překvapením filmu závěr, kdy se pozornost přenáší na mnicha, u kterého oba uprchlíci kdysi prodělali výcvik. Konec filmu působí jak z nějaké kýčovité buddhistické brožury. Mnich sedí proti zapadajícímu slunci, vidíme jen jeho siluetu Nemá pro mě asi význam hledat v tomto filmu nějaké hlubší smysly, když zenu nerozumím ani za mák. Škatulata s ústřední postavou jsem si vysvětlil jako určitou hierarchii v lidské společnosti – malíř, bojovník/uprchlík, skoro bůh. Jejich schopnosti jsou jakoby odstupňované. Malíř se zdá neschopný, jeho cit pro pozorování se však upotřebí ve vymýšlení taktiky. Oba bojovníci umí zacházet se zbraněmi, chybí jim však ono pozorování, pouto se lidmi. Mnich jako by oba tyto přístupy propojil. Asi proto mu připadlo právo celý film uzavřít. Film má krásnou kameru, v bojových scénách zajímavý, někdy však příliš rychlý, střih. Krásná příroda a čínské kostýmy za vidění rozhodně stojí. Snaha sdělit i něco víc než jen „obyčejný“ dobrodružný příběh však film tříští, a dělá ho nudným. (29.10.2005)

Celý čas som rozmýšľal, z koľkých príbehov, resp. motívov sa tento príbeh skladá. Na začiatku je tu pekný pokus o ´´ducharinu´´, potom trocha tej ( zbytočnej ) romantiky, neskôr príde wuxia, následne akési revenge či exploitation. Ani jedno ale nefunguje. Či je to problémom zbytočného naťahovania minutáže, alebo proste neschopnosťou tvorcov pracovať s tak komplexným námetom, každopádne to tiahne do podpriemeru. (04.05.2019)

Je to až neskutečné, že některé filmy prostě nestárnou. Samozřejmě, ta vizuální stránka trochu stárne, ale příběh tohoto skvělého wuxia filmu je prostě pořád výborný a pořád vás dovede strhnout i po takové době. Ano, ta stopáž se na první pohled může zdát přetažení, ale ve skutečnosti tomu tak není a film vás bude bavit, samozřejmě za předpokladu, že máte ke kung fu nějaký vztah. (30.06.2015)

Dotek zenu je o písaři Ku, slečně Yang, která je vystavena hrozné budoucnosti … Spletitý příběh promísený duchařskými povídačkami, bojovým uměním až k rozhřešení problému, který spočívá v nelehké budoucnosti slečny Yang. Bude nakonec spravedlnost po odplatě znovu nastolena??? První část filmu odsýpá velmi pomalu, takže místy nudí i přes napínavé okamžiky. Ale jen první čtvrt hodinku, potom se vše obrátí a divák začíná víc rozumět indiciím ze kterých si postaví prozatímní dějový celek… než se vlastně vůbec divák dostane na samý konec příběhu. Mě film začal bavit právě ke konci první části na kterou navazovala část druhá – konečná. Když bych měla hodnotit tento film ze všech obdobných filmů (s tématem bojového umění, zenu apod.), které jsem měla možnost vidět musím uznat že na svojí dobu (1969) je Dotek Zenu velmi vkusně natočený. Nejvíc jsem byla unešená a zároveň velmi potěšená scénou boje v bambusovém lese. (13.08.2012)