Ragnarok

Velké rozčarování. Gåten Ragnarok je totiž tak nechutně středoproudový film, že jsem se během jeho sledování musel běžet na hajzl několikrát vyzvracet, sic bych se zalknul trapností. Žádná vikingská mysteriózní řežba s koulema jako tenisáky, jak jsem si přál, ale eunušská rodinná pohádková špílbergovština par excellence. Ale ona středoproudovost má i své malé plusy - třeba kamera neskáče v rukou jakéhosi naspeedovaného trotla, ale je (aspoň většinou) zenově pomalá a klidná. A hlavně jsem se z norského Finnmarku (nebo snad Finnmarky?) před týdnem vrátil, a tak jsem v rozžhavené Praze nostalgicky zavzpomínal na nordickou krajinu a bílé noci vysoko za polárním kruhem. Takže když si vypnete zvuk, abyste nemuseli poslouchat hollywoodsky slizkou hudbu, vypnete si i titulky, abyste nemuseli číst slabomyslné dialogy, a budete se očima vyhýbat pohledům na dementní děj, najde se ve filmu několik málo hezkých severských záběrů, které by vás mohly potěšit. A snad vám nebude příliš vadit, že se (podle vegetace) některé z nich natáčely mnohem jižněji, než ve východním Finnmarku). No... Popravdě pokud nejste děti, nebo nemáte děti, nebo nemáte rádi hnusného kýčaře Špílberga, tak se vlastně na tenhle ohavný film radši ani nedívejte. (11.08.2015)

Veľmi dobre fungujúci dobrodružný fantasy triler, ktorý sa spracovaním napätia a hereckým stvárnením môže rovnať zaoceánskej kinematografii. Dokonca aj akcia a pšeciálne triky sú celkom vydarené, resp. obstoja. Trochu guláš je to ale so zámerom tvorcov. Ako iba dobrodružný film pátrajúci po archeologických stopách Vikingov by to bolo super, lenže tvorcovia do toho pridali otcovsko-rodinné problémy, ďalej zrady kolegov a "čerešničkou na torte" je oná fantasy zápletka. Samo o sebe nie je problém, ale takto dokopy bol z toho malý galimatiáš. Síce to nakoniec fungovalo, ale bez toho všetkého by to bolo ešte lepšie. (25.10.2016)

Velmi slušná béčková rodinná báchorka na dobrou noc na základě původních legend. Bohužel si zde Norové vzali příklad z kinematografie země svobody za velkou louží a tak můžeme pozorovat těžce klíšoidní pozadí (MOŽNÉ SPOILERY: s chlapem co najde ženskou, s rozmazlenými fakany a s kariéristou pro kterého účel světí prostředky). Přesto je to dobrá jednohubka, slabší 3*. (08.05.2015)

(Nejen) populární kinematografie je jako had, který se kouše do ocasu. Každá nová generace filmařů zákonitě vychází z toho, na co sami během dětství a dospívání koukali, přičemž si prvky a motivy minulých desetiletí aktualizují pro sebe a nové generace. Poprvé se tato tendence výrazněji objevila na přelomu 70. a 80. let, kdy snímky hojně reflektovaly populární a brakové žánry 50. a 60. let - ať už přímo jako retra "Pomáda" či "Streets of Fire" nebo pouze formou tematické inspirace a aktualizace, jako tomu bylo v tvorbě nejvlivnějšího populárního režiséra doby, Stevena Spielberga. V současnosti jsme dospěli do fáze, kdy generace odchovaná na popkultuře 80. let dostává prostor realizovat své vize inspirované ikonami dětství. Po "Super 8" a před "Earth to Echo" tu tak máme norskou variaci na ikonické filmy Stevena Spielberga, potažmo Amblin Entertainment. "Ragnarok" konkrétně čerpá z Indiana Jonese, Juského parku a Rošťáků, přičemž půdorys rodinných dobrodružných filmů prodchnutých fantasknem ozvláštňuje severskými legendami a historií. Na rozdíl od spielbergovských klukovin tu výraznější roli hrají ženské postavy a motiv utužující se rodiny typický pro soudobou skandinávskou produkci pro děti a mládež. Paradoxně ale tyto prvky nejsou dostatečně rozvedeny, takže ve výsledku vyprávění leží na bedrech ústřední postavy otce a archeologa Sigurda, v čemž spočívá jediný nedostatek jinak precizně natočeného filmu plného napětí, dobrodružných eskapád a nadreálné mytologie. Namísto indianajonesovského zacílení na jednu postavu by filmu prospělo větší rozprostření pozornosti na rovnoměrně profilované postavy v kolektivu ala "Jurský park" či "Rošťáci". Na druhou stranu možná dramatický oblouk otce, který znovu v očích svých dětí nabývá roli hrdiny, je adekvátní aktualizací předestřených inspirací pro dobu krize tradiční rodiny. Ve finále však film spíš vyvolává otázku po tom, jak bude za třicet let vypadat „popkultura na čtvrtou“, neboli filmy vytvořené jako pocty filmům inspirovaným filmy, jež vycházely z filmů dávno minulých generací. (01.06.2014)

Spoiler: Vzpomeňte sio na jakýkoliv béčkový trhillerohorror o tom, jak někdo najde jakýsi neznámý či domněle vyhynulý druh tvora, který pak všechny vůkol loví, zabíjí a žere. Tak tady to máte znovu, tenntokráte v norské réžii a z nějakého divného důvodu to ze začátku vypadá spíše jako rodinný film, protože papík vědec s sebou všude tahá svoje dvě malé děti, přičemž cérka z papínka není moc nadšená a tady k sobě budou hledat cestu. Z nějakého důvodu mi to připomínalo Jurský park. Tedy Jurský park poté, co jste ho už 5x viděli a také je je už stejně starý. Prostě takový dnes už dost laciný námět líznutý středověkou vikingštinou a s nesmyslně přivázanými dětmi hlavnímu hrdinovi na krku. ~ PS: Jako poselství pod čarou tam asi mělo být něco ve smyslu "Někteří nezodpovědní chlapi by neměli být otci" nebo tak nějak, zjevně. Protože co udělám sám se dvěma malými dětmi? No vezmu je na dobrodrůžo cestu pustinou do kelu, kde o nás nikdo neví. Good idea. (16.03.2014)