Hříšná cesta do ráje

"Noc je ještě mladá a nějaké hloupé krvácení mi nezabrání v dalších nemravnostech." Já Lamb rozumím. Vypadám totiž jak Brad Pitt ... tedy po čelním střetu s Airbusem A380, ale nikdo mi za to dosud nenabídl odškodnění. Lamb ho dostala, takže utekla od Boha, nechala se spolknout od Las Vegas a pak ... no to je jedno. Jako pozorný divák jsem si však všiml, že se Lamb při hýření nebavila, což by mi zase tak moc nevadilo, ale já jsem se taky moc nebavil, což je mnohem horší. A na cpaní moralit do hlavy určitě nejsem ten správný objekt. (25.09.2016)

"Cesta z Ráje do Pekla, nepěkně mě vypekla." Rozhodnutí vyfakovat Boha, přímo v kostele, před celou komunitou zaostalých pánbíčkářských konzerv, tomu jsem tleskal. A odvážný plán naší kvalitně ohořelé princezny, kvalitně morálně zpustnout v doupěti neřesti Las Vegas, mě zaujal. Těšil jsem se na její úpadek, jako kdysi v pubertě poprvé do peep-show. Úpadek následoval, bohužel ne mravní, ale scenáristický. Hříšné Las Vegas narvané dobráky od kosti, že pro samého altruistu pomalu není kam flusnout? Jediná zvrhlost holčiny (a že by se jich dalo vymyslet), močení na veřejnosti? A ve finále návrat do otevřené náruče hyperkonzervativní rodiny a zapšklé komunity zpátečníků (ve které dívky ani nesmějí jít studovat) s úsměvem na rtu: Co jsme si, to jsme si, vyfakovaný Bůh a slíbený milion dolarů na kostel v pérdeli? Muška jenom malá. Vy mě budete povinně milovat, přitom já si budu žít po svém, emancipovaně. Tak určitě... (19.07.2020)

Tak nějak jsem si říkal, že tahle komedie by mohla bejt z toho zástupu, co tady je kritizována, ale ve skutečnosti se u ní divák vcelku dobře pobaví. Nestalo se. A to i přesto, že Julianne Hough v roli Lamb Mannerheim započne svůj herecký výkon vcelku slušným výbušným monologem uprostřed kostela o tom, jak přežila pád letadla, zkasírovala invalidní důchod a pod nátlakem očí z celého kostela rozjela tisícero nadávek na téma, jakej je Bůh sráč, a že vlastně vůbec neexistuje. Po vcelku vykřičeném monologu se uklidnila, strčila do kapsy zlatou kreditku a odcestovala do Las Vegas, aby si ten život trošku užila. Bohužel tento film natočil nějaký uvědomělý Američan a tak dobře rozjetou pařbu utnul v momentě, kdy v duši našla Boha a zjistila, že utratit všechny prachy v Las Vegas není úplně dobrej nápad. Škoda. Russell Brand by jí s tím určitě uměl pomoct. (12.02.2015)

Hezký dojemný příběh o životních rozhodnutích a nalezení sebe samého, když o všechno přijdete. (Na první pohled o všechno.) Bylo by to jinak dokonalé, kdyby určité linky příběhu nešly až moc ala amerikaca style, aby film udělal radost všem. Kdyby to bylo jenom o té cestě a poznání a drama, bylo by to skvělé, ale ta část, kdy se film snaží o komedii a byla tam vsunuta dost násilná červená linka (proč? Každý stejně věděl, jak to s tou linkou dopadne, protože ve filmu šlo o něco jiného), za mě trochu drhla. Ale měla jsem obavy, že to bude horší, takže příjemné překvapení :) (18.06.2020)

Hledání cesty k sebepoznání sebe sama je sakra těžký úkol. A když do toho máte pocit, že v ostatních vzbuzujete leda tak lítost a nad sebou samým cítíte hořký odpor, o to těžší. Julianne Hough po těžké havárii se vydává vstříc víru Las Vegas ve snaze dohnat mainstreamové hříchy mládí a vypořádat se s aktuální životní situací. Úvod působí spíše komediálním dojmem, aby se postupně přeměnil v drama o smyslu života. Ano, na konci filmu už poselství o tom, že krása je v nás a ne navenek, působí až příliš nuceně, ale přesto mě nedokázalo zbavit hřejivého pocitu z předchozího průběhu. Asi je to klišé, ale ten film mě prostě dostal. Titulky tak doprovází jemný, trošku přitroublý, ale pohodový úsměv a pocit, že takhle by to jednou mohlo být v i reálu. I když víme, že nemohlo. Přesto těch necelých 90 minut uběhlo svižně a slabší 4* jsou plně zaslouženou odměnou. (22.08.2014)