Zet a dvě nuly

Greenawaye mám hodně rád, ale zhlédnutí tohohle film jsem odkládal dost dlouho, protože mě vůbec nezajímalo jeho téma a spíš se mi hnusilo. Každopádně dnes nadešel den, kdy jsem se na to konečně podíval a kdy konečně můžu říct, že mám za sebou kompletní Greenawayovu filmografii. Nakonec to ale nedopadlo špatně. Většina filmu mi přišla zajímavá, jak filozofováním o smrti, životě a Darwinově teorii (kterou to rozebírá i s tím faktem, že je to jen teorie - ale nechci tím říkat že je špatná a že bych proti ní protestoval, oni na totiž jsou někteří dost hákliví...), tak příběhem o rozdělených siamských dvojčatech, které po letech odloučení spojí láska k jedné stejné ženě, která po bizarní autonehodě postupně přijde o obě nohy. V souvislosti s ní se mi líbila jedna scéna, kde smutně mluví o nevyhnutelné ztrátě druhé nohy, přičemž ta scéna krásně sděluje, jak si člověk má vážit i takové obyčejné věci, jako jsou nohy, protože i o ty člověk může jednou přijít a nic už nebude jako dřív. Kupodivu jsem z toho filmu měl (navzdory zdejším komentářům) většinu filmu spíš pozitivní dojmy. Asi i proto mi do toho ten konec moc neseděl, ale jinak to není špatné a je to i míň morbidní, než jsem se obával, ačkoli timelapsů na rozklad mrtvých zvířat si tu člověk "užije" až až. A o perfektní filmařské stránce, úžasných záběrech (občas i poetických) a skvělé Nymanově hudbě, který je na celém filmu to nejlepší, asi ani nemá smysl se nějak víc rozepisovat. Není to špatné - ale v rámci Greenawayovi tvorby bych to řadil někam doprostřed. Má za sebou i dost lepších filmů třeba Kuchař, zloděj jeho žena a její milenec, Topení po číslech nebo The Falls. 3* (30.01.2021)

Greenaway s radostným záujmom a neskrývaným potešením sleduje hnilobný rozklad. A s iróniou. Táto v podstate baroková morbídna symbolika Vanitas je v jeho chápaní výstrahou pred zanieteným výkladom reality sveta i reality umenia, pred ich pitvaním, rozoberaním a rozkladom. Všetko sa totiž riadi vnútornými zákonitosťami, ktoré sú rovnako bizarné a rozumom neuchopiteľné ako surrealistická smrteľná automobilová zrážka s labuťou (alebo Lédou?) alebo stret bývalých siamských dvojčiat s budúcou beznohou ženou. Starosvetsky duchaplné dialógy Greenaway láskyplne podrobuje rozkladnému procesu, takže z úst aktérov vypadávajú len dadaistické šifry. Hm, úskalím krajne subjektivistických koncepcií býva fakt, že divák nemusí zdieľať autorovo nadšenie pre všetky jednotlivosti. Čo sa mňa týka, Greenaway je to síce parádny, no nie všetky ponúkané zmyslové podnety zodpovedajú mojej senzibilite. (03.11.2007)

Poetika tohoto filmu je opravdu ojedinělá. Průběh filmu je jednoznačně diktován Greenawayovými uměleckými choutkami, které nejlépe charakterizují slova jako labuť, surrealismus, amputace, krokodýl, siamská dvojčata, symetrie nebo doba rozkladu. Příběh, neboli výstižněji základní dějová kostra, ale rozhodně nechybí. Pokud jsme teda ochotni přijmout fakt, že jeho základním námětem je cesta za poznáním, která spočívá ve zkoumání rozkladu těl mrtvých živočichů. Ale hledání dějové linky ve filmu tohoto kalibru se jeví jako naprosto podružná věc ve srovnání s přívaly tvůrčí invence, která se na nás hrne z každého záběru. Z každé scény, z každého záběru raší trsy tak originální bizarnosti, že snad ani není v lidských silách ji najednou vstřebat. Tento film přestavuje jakéhosi pomyslného chameleóna, který při každém našem pohledu změní barvu a ani po několikanásobném zhlédnutí si tak nemůžeme být jisti, co přesně máme čekat – vždy nás překvapí něco nového. Lví podíl na výsledném dojmu má samozřejmě hudba Michaela Nymana, bez které by byl zážitek poloviční. Z výborné tvůrčí konstelace tak vznikl film, který ve svém vyznění nemá konkurenci. (10.04.2009)

Můj třetí film od Greenawaye. Musím konstatovat, že je to naprostý blázen, ale baví mě čím dál víc. Jeden z nemnoha režisérů, který má naprosto nezaměnitelný styl a nemění ho. Ale jestliže je rejža blázen, tak Nyman je génius. V jejich filmech tak vzniká podobná symbióza jako Nolan+Zimmer, jeden bez druhého by nebyli ničím. (10.02.2011)

ani Lynch nemá tak silný zmysel pre "výtvarnosť" spojenú s významovou mnohovrstevnosťou Greenawaya.... to však nič nemení na tom, že samotná "hlavná myšlienka" diela mi ostala skrytá :)) ...aj keď najpravdepodobnejšiu cestu pre výklad tohto intelektuálne sofistikovaného diela nastolil asi MIMIC vo svojom komentári.... (03.11.2007)