Bohové musí být šílení

nejde o to, jak často to dávaj, ale jak často jsme ochotni se na to dívat, ne? k tomu nás nikdo nenutí. když jsem to viděl moc často, tak se na to teď dívat nebudu, ne? nebo jestli patříte k těm typům lidí, kteří koukaj na televizi, ať je tam cokoliv? a když tam nic není, tak na to čuměj taky? to bych vám poradil, ať si koupíte knížku. (17.12.2005)

Očekával jsem od toho mnohem víc. Jamie Uys měl zůstat u šprťouchlatovských Funny people, protože to mu šlo lépe. Navíc hlavní "atrakce" filmu mi připadá, jako kdyby byla ve filmu tak trochu navíc. Hlavním tahounem filmu je totiž Andrew Steyn, který ze sebe dělá pořádného vola a všechno se víceméně točí kolem něho. Na konfrontaci mezi světem Křováků a světem "civilizovaných" lidí nedochází k takové míře, aby to uspokojilo i smíchochtivé diváky jako já. Proto se nejvtipnější momenty filmu týkají auta, kterému jaksi nefunguje ruční brzda. Scény, kde se auto potkává s bránou v kopci, jsou opravdu skvělé. A jinak? Jinak se člověk musí těšít ze záběrů na krásnou krajinu a na život domorodých Křováků. Nic jiného mu totiž nezbývá. //Zhlédnuto v rámci Challenge Tour: 30 dní se světovou kinematografií// 55% (01.05.2015)

Film o Křovácích pro křováky a pochopitelně guilty pleasure jako kráva pro nejednoho z nás. Legračním je v kontextu tohohle příběhu o střetu de facto pravěkého člověka s civilizací i skutečný příběh domorodého "herce" N!xau, který za první díl dostal pár set dolarů a možná i tu láhev Coca Coly, ale za svou účast v tom druhém už si řekl o půl milionů dolarů.  A bohové tak byli opět šílení.   Laťku tu zvedá i vynikajicí československý dabing, bez něj by zážitek byl pro našince poloviční a osobně mě víc bavily slapstickové epizodky Mariuse Weyerse a Sandry Prinsloo než eskapády malého scvrklého domorodečka, byť pochopitelně vyprávění o životě jeho rodiny, střetu s božím vynálezem a vůbec trvale udržovalo úsměv na tváři.   Laťku pak naopak shazovaly všechny trapností nasáklé scénky se vzbouřeneckou buňkou, ty nebýt, vyhodil bych i čtyři lahve. (08.03.2023)

Ajajajajáj! Je pravda, že humor této komedie je místy trošku až primitivní, ale zároveň (snad i díky tomu, že film pochází z čistě africké produkce) měl díky spojení stylu klasické grotesky a autentických exotických reálií Afriky velmi osobité kouzlo... ať už během trampot s auťákem bez brzd nebo ve scéně nepovedené návštěvy školní třídy jsem se smál i nahlas a byl mile překvapen, jaká komedie se v koprodukci Botswany a Jihoafrické republiky, schopná konkurovat i soudobé evropské a americké tvorbě v rámci žánru, povedla. Když pominu nějaký slabší moment z poslední třetiny, kdy už Uysovi občas docházely nápady a více se zaměřoval na souvislé dokončování jednotlivých zápletek, mohu být v rámci žánru velice spokojen a označit Šílené bohy za snad nejatraktivnější zážitek z africké kinematografie mimo Egypt. Hodně se mi líbila i úvodní část s dokumentárním představením obyvatelů a života na poušti Kalahari a alegorickým příběhem o zlé věci – na celý film by sice čistě tento nápad nevystačil, ale hned v úvodu tak vypravěč přišel i se zajímavou myšlenkou ohledně obrácené strany majetku. Jakkoliv se mi spočátku vidělo, že vypravěč dostává příliš prostoru, brzy jsem musel uznat, že také přináší skvělé hlody. Tempo filmu, během něhož alespoň krátce nahlédneme do africké školní třídy, soudní síně, politické kanceláře či vězení, vnímám i z dnešního pohledu jako příjemně svižné, klidně bych se časem podíval znovu a možná zkusím ještě také nějaký starší kousek pana režiséra. 4 hvězdičky a VÍC O TOM NECHCI MLUVIT. [75%] (18.09.2022)

Zábava pro rodinu jako stvořená, i dnes se na to dá v nedělní či sobotní večer dívat. Hudba: John Boshoff PS: viděno zase téměř po 20ti letech, no už mi to přijde trochu horší, když se na to dívám s vlastníma dětma a sem tam je tam docela sprosté slovo, sem tam mrtvola, hodně střílení. No moc výchovné to není, zábava to docela ale ještě je. A hláška "A ja ja ja ja jaj" je nesmrtelná. (09.03.2004)