Django

Paradne talianske spagety. Hlavny hrdina, ktory nehovori, ale "cedi" pomedzi zuby, priatelstva, ktore dokaze znicit par dolarov, truhla, ktora skryva smrtonosne tajomstvo a hudba od Morriconeho. Jedine, co mi trosku vadilo je urcita komornost filmu, v resp. absencia zaberov na velke pristranstva. To by urcite prehlbilo atmosferu aj zazitok. Neva, aj tak je to skutocna pochutka. A zaverecny zaber je jeden z tych "pamatnikov", ktore mi zostanu ulozene v hlave uz navzdy (8.5/10) (20.09.2007)

Tak tento špageťák právem patří k těm (nej)lepším. Western, kde se krájí uši, bičují ženský a střílí lidi kulometem. Není divu, že si Quentin tento film oblíbil a stal se předlohou pro Nespoutaného Djanga. Franco Nero je v roli Djanga skvělý a je podobný Clintovi víc než se zdá. Sundat na jeden zápřah pět lidí se v každém westernu nevidí. Právem kultovní western, který nenabízí kamerové orgie jako Leone, ale béčkovost a akce to vynahrazuje. Hodnocení OST: Variace na Morriconeho jsou povedené! 7/10 (23.03.2011)

Levnější kopie leonovek, která nepřináší nic nového a jen málo zapamatováníhodného, a tím málem mám samozřejmě na mysli titulní postavu a rakev, kterou sebou neustále tahá. Corbucci opisuje seč může, ale i kdyby se rozkrájel Leone z něj nebude, což je patrné z každého záběru, bahno taky není tak efektní jako prach, ale Franco Nero jako nápodoba Clinta Eastwooda, a současně vzor pro Terence Hilla (který si mimochdem Djanga později také zahrál), ten nemá chybu. První polovina, kdy nemluví ale koná, tahá sebou rakev a jeho motivace zůstávají nejasné, je výborná, ve druhé půlce se však tohle všechno vypaří a kvalita jde dolů. Přesto, patří Django k italské klasice a minout ji by byla škoda. (31.03.2011)

Já mám k Djangovi trochu zvláštní vztah. Uznávám ho jako jeden ze základních kamenů žánru, chápu, proč je to tak kultovní film a proč si Tarantino půjčil zrovna tohle. Nicméně to neznamená, že to není film postavený na jediném geniálním nápadu a obaleném z nouze chatrným příběhem. Kromě toho první půlhodina je dost natahovaná, pořád se nic neděje, Marie chodí po pokoji, Django jí a kurvy se ho bojí. Od chvíle, kdy se objeví skvělý Fajardo jako sadistický major Jackson a jeho tlupa v červených kápích, tak to začne mít koule. A přesto, že je příběh jednoduchý a pitomý, je to pak až do konce zábava. Teda dneska jsem se bavil dost. Možná proto, že jsem konečně koukal v originále. Předtím jsem to viděl jenom v češtině, a dabing vycházel z anglickýho dabingu, takže dialogy kolikrát nedávaly smysl. A Nero v Soukupově podání nezněl zdaleka tak ironicky jako jeho italskej dabér (ty italský zvukový verze asi nikdy nepochopím) (ale pořád lepší Soukup než ten šmatlák v angličtině). A vůbec Nero a postava Djanga je největší klad celého filmu. Přesto, že je to taky pěknej hajzlík, tak se mu nedá nefandit. Eduardo Fajardo se na můj vkus objevuje málo a zvlášť uprostřed nedělá nic jinýho, než že se schová, nebo zdrhá, ale je to taky záporák první třídy. Bódalo je taky pěknej hnusák. Loredana Nusciak mi v originále poprvé nevadila a přišla mi dokonce trochu sympatická! Jinak, moc se mi nelíbí hudba, Bacalov složil lepší věci. Úvodní písnička geniální, ale zvláště ty mexické melodie tahají za uši. Corbucci později natočil lepší věci, ale bez tohohle by se k nim asi nedostal. PS: Bylo zajímavý sledovat film s člověkem, který o něm slyšel jenom od Tarantina. Jeho reakce na TU scénu (všichni víme jakou) byla k nezaplacení :D (21.12.2007)

Béčkový western vezúci sa na dolárovej trilógii ale bez Leoneho citu pre estetiku. S výnimkou pár scén (najmä záverečná prestrelka na cintoríne) je film nevkusný, či už ide o zablatené mesto, zmaľované šľapky, či odbitý saloon. Franco Nero je síce celkom cool, ale nemá ani štipku charizmy Clinta Eastwooda. Ale hudba je parádna! 5/10 (09.04.2021)