Keoma

Odpad italowesternu, resp. anarchistický brak (nehledě k naprosto nevhodnému obsazení role indiánského míšence Francem Nerem). Pro primitivní diváky zvýšené efekty vzduchem létajících pistolníků, jež zasáhla kulka. Závěrečná scéna se řvoucí rodičkou a Keomova "filozofická" sentence jako tečka na konec- to je opravdu vrchol stupidity! (Díky těm, kteří tomuto šmejdu dali - navzdory zde převažující chvále - rovnou hodnocení "odpad"). (08.11.2010)

Extrémě vyzenovaný a uhrahnčivý Franco Nero (konstantně s odhalenou hrudí) v hodně vyjímečném spaghetti westernu s řadou psychedelických elementů, strašně namáklou choreografií přestřelek, místy dobrým soundtrackem a hlavně s důraznou notou na vztah otec - syn. Absence krve je celkem opruz, ale příjmám. (11.05.2018)

Keoma: „Musím zistiť, kto som. Aby som dal svojim najjednoduchším činom dôvod. Viem, že to, že som na tomto svete, má nejaký význam, ale bojím sa, že keď zistím, aký, bude už neskoro. Zatiaľ som tulák. Stále cestujem. Aj keď zem spí, stále cestujem... naháňam tiene.“ Nechýbalo veľa a tento western u mňa skončí medzi odpadom. Kde sa toto natáčalo, napríklad? Vyzeralo to ako údolia pod Dolomitmi... Modrooký Franco Nero ako miešanec mi do roly nepasoval, príbeh je bez príbehu a chýba mu hlbšie posolstvo. Prekážali aj spomalené zábery po každom výstrele, keď telá lietali vzduchom. Gangstri sú gangstri a ochrancovia práv sú úplne pozitívni. Cítiť prevahu štýlu nad obsahom. Sú tam však postrehnuteľné isté alegórie – pani Smrť sa túla ulicami a „ukrižovanie“ Keomu je tiež postrehnuteľný prvok. Divne pôsobí podfarbenie príbehu hudbou – kvílivý ženský hlas alebo naopak hlboký mužský tón môžu divákovo ucho skôr dráždiť ako potešiť. Dosť som sa snažila vcítiť do doby vzniku filmu, ale pocit, ktorý vo mne zostal, bol veľmi mdlý. (20.02.2024)

Pokud si představím věci, které dělají špageťáckej western špageťáckym westernem, tak zde jsou snad všechny a to jak v dobrém, tak v tom nepříliš povedeném (poněkud dřevěnější herectví menších i větších rolí). A ano, je to povedené, zarostlý a vyvlasený Franco Nero hází zadumané pohledy a moc nemluví, přičemž čelí démonům své minulosti (což mi připomíná, měl bych zavolat bráchovi, hm). Děj je sice prostinký, ale funguje, více méně, bohužel ale nedokáže naplnit stopáž a má tak dva vrcholy, z nichž ten druhý je nastavovaná kaše (zdravíme Tarantinovského Djanga, mimochodem). Zkrátka a dobře, je to slušná žánrovka, co má ucházející přestřelky a zádumčivého pistolníka, co dělá pif paf a s brokovnicí zas pchžžrrž. Howgh. (07.12.2015)

Formálně fascinující film, který si dovolil v rovině reprezentace, střihové skladbě a způsobech rámování věci, které jsem snad nikde v "neuměleckém" filmu neviděl. Typ nenápadného drzého filmu, který nikdy neoznačíte za vlivný nebo vizionářský (jako třeba dolarovou trilogii), možná ani ne za "dobrý" podle nějakých zavedených estetických kategorií, ale je občas jednoduše uhrančivý... Už se těším, až o něm něco rozsáhlejšího napíši a budu se moci kochat některými scénami opravdu detailně. (09.03.2008)