Keoma

Zřejmě poslední slovo v žánru spaghetti westernu s lehkým tónem mystiky. Franco Nero je coby titulní hrdina skvělý a přesně takový, jaký se pro danou postavu dá čekat. Jenom mezi záporáky (a že jich není málo) schází nějaký hlavní superdémon (jako třeba Ramon či El Indio z "Dolarovek", major z "Djanga"), všichni splývají do davu (ani Caldwell nemá mnoho prostoru). Za zmínku stojí výtečná kamera, přestřelky alá Peckinpah také nejsou k zahození a film celkově ani na chvilku nenudí. "Keoma" je hodně zajímavý a skvělý western, kterému však hodně přidává (možná z poloviny) úžasná a mrazivá ústřední píseň. 80%. (26.02.2009)

Keoma se nemůže rovnat proslulosti Leoneho westernů, ale v řadě ohledů se jim kvalitativně přibližuje, ať už je to osobitá práce s kamerou, výborná hudba nebo zajímavé herecké obsazení. Mne si film získal především svojí nezaměnitelnou atmosférou, "špinavým" prostředím, které jako by odráželo morální rozklad okolní společnosti i přímočarostí titulního hrdiny. Krkolomnost zápletky a pár děr v logice je více než vydatně vyváženo naturalisticky zobrazeným násilím a nápaditou choreografií přestřelek a na škodu nejsou ani sporadické závany mystiky. 4,5*, s klidným svědomím zaokrouhleno nahoru. (24.02.2009)

Formálně fascinující film, který si dovolil v rovině reprezentace, střihové skladbě a způsobech rámování věci, které jsem snad nikde v "neuměleckém" filmu neviděl. Typ nenápadného drzého filmu, který nikdy neoznačíte za vlivný nebo vizionářský (jako třeba dolarovou trilogii), možná ani ne za "dobrý" podle nějakých zavedených estetických kategorií, ale je občas jednoduše uhrančivý... Už se těším, až o něm něco rozsáhlejšího napíši a budu se moci kochat některými scénami opravdu detailně. (09.03.2008)

Po prvním rajcovním pohození opálené řiťky se to tváří jako Django numéro dué, ale než byste řekli "do psí kundy", tak si to začne vykračovat svou vlastní pěšinkou. O zmíněné pěšince se nedá říct, že by stála za vyližprdel, ale zároveň ani nestojí za kundu Carice van Houten. Ale o to tady vůbec nejde. Jde tu o toho hypersupertotalmegahustého pantátu Franca Nera, který se po celou dobu stopáže brodí po kolena v nánosech vlastního charismatu a nebýt má heterosexualita tak neotřesitelně neotřesitelná, tak neváhám, nacválám si to do té přerostlé kozačky a strýčka Franca vojedu do jeho sedmdesátiletého kaďáku. Mám tušení, že nebýt Francovy schopnosti excelovat ve všech hereckých polohách za patřičně grandiózního hudebního doprovodu, tak by se ta čtvrtá hvězdička pravděpodobně skutálela do nejbližšího kokršpanělského hovna. Ale tady nemá cenu polemizovat o tom cobykdyby. Jako jediný zápor vidím, že je tu příliš akce a příliš málo vyblité sedmdesátkové blažky. Stórka je jinak více než nosná a všechno ostatní je vlastně v cajku. Asi doporučuji. (18.08.2014)

Já vím, že to tak nevypadá, ale já miluji westerny a to jak ty klasický, kdy si pistolník narve do pusy celý stoh sena a to pak žvýká po zbytek filmu. A pak ty méně klasický westerny, takový ty který nejsou úplně známý a tenhle kousek, tenhle diamant je tedy fakt něco. Depresivní je to jak řemen, akční řežba ke konci je dechberoucí a ta krutost, ta z toho filmu doslova teče. A to sem ještě nezmínil tu práci s kamerou, hudbu a tu symboliku v podobě staré ženy, která pronásleduje Keomu všude. Franco Nero možná prorazil díky roli Djanga, ale tenhle film je srdcovka. (27.01.2022)