Keoma

Formálně fascinující film, který si dovolil v rovině reprezentace, střihové skladbě a způsobech rámování věci, které jsem snad nikde v "neuměleckém" filmu neviděl. Typ nenápadného drzého filmu, který nikdy neoznačíte za vlivný nebo vizionářský (jako třeba dolarovou trilogii), možná ani ne za "dobrý" podle nějakých zavedených estetických kategorií, ale je občas jednoduše uhrančivý... Už se těším, až o něm něco rozsáhlejšího napíši a budu se moci kochat některými scénami opravdu detailně. (09.03.2008)

Zas jedna vzpomínka, která zklamala. Už si nepamatuji, zda to běželo našimi kiny, či zda jsem to viděl na rakouské TV, ale pamatuji si jak mi to tehdy připadalo skvělý, drsný, hutný. Nyní mi to ale připadá jen jako na efekt splácaný kus, brakující vlastní žánr a předstírající snad i jakési filosofické hloubky. Jen takovej dobovej, parazitní penězotřískač. (09.11.2010)

„The world keeps going around and around so you always end up in the same place.“ Keoma reprezentuje Svobodu, babizna s vozejkem Smrt a nenarozené dítě Život. Symbolismus, mystika, Shakespeare, Peckinpah. Nyní už máte potřebné indicie k tomu, abyste se zorientovali v lehce děravém příběhu průběžně dopisovaného scénáře a pochopili, proč se Nero po návratu z Woodstocku ihned zapojil do produkce zpomaleně umírajících nesvobodných padouchů a pouštěl si k tomu tam pořízené hudební nahrávky. Špagety došly, kruh se uzavřel. Franco může Björnu Borgovi vrátit paruku.. „He can't die. And you know why? Because he's free. And man who's free never dies..“ (20.02.2024)

Ucházející variace na o deset let staršího Djanga, aneb Franco Nero zachraňuje další krásku a městečko před padouchy, opět za tónů tklivé písně o sobě samém. Tentokrát nenosí černou, ale je hipísáckého vzhledu, a městečko se netopí v blátě, ale jeho ulice jsou sympaticky zabordelené, přičemž kamera často zabírá postavy přes tento bordel. Zásadnější změnou je, že titulní rychloostrostřelec tentokrát není tajemnou, nýbrž zcela transparentní postavou (dozvídáme se o jeho dětství, řeší se rodinné vazby) rozčarovanou jednak z občanské války, z níž se vrací, a druhak z neutěšené situace v jeho domovském městečku, do níž se vrací. Rozčarovaný přitom není sám, v silné deziluzi nachází i své mužské vzory, adoptivního otce a černošského pomocníka. Akce je soustředěna do závěru, kdy dojde na očekávanou masivní přestřelku se záporákovou bandou, sražení hrdiny na kolena (respektive ukřižování, při kterém Nero vypadá ježíšověji než Ježíš) a finální duel, přičemž si užijeme řady zpomalovaček s baletícími zastřelenými kovboji. Plus nějaké to stopové množství mystiky v podobě tajemné staré indiánky s fatálními průpovídkami. (08.06.2008)

Na obálce DVD se píše "Mistrovské dílo westernu". Možná, ale já jsem očekávala něco mimořádnějšího. Byla tam dost hluchá místa (něco načato a nevyřešeno). Kdo byla stará indiánka ? Matka Keomy ? Můžete si myslet co chcete. Porod mladé ženy byl natočen tak naturalisticky (řev silnější než střelba a hudba), stará indiánka jenom stála a nepomohla ! Neuvěřitelné ! Hudba nádherná, ale to byl první western, kde se zpívalo a mě to místama rušilo (zvláště fistule ženy, která ječela jak když tahají kocoura za ocas). Možná, se jedná o umění, možná to byl vynikající projev zpěvačky, ale já bych se obešla. Franco Nero - no hvězda, ale nechápu, proč se vracel do vesnice, kde ho nechtěli a kde stejně nic nevyřešil ! Když už tam bylo tolik mrtvol, tak to mělo být aspoň k užitku, ale Keoma naskočil na koně ....a "odkvačil do neznáma"... (02.03.2009)