Mannaja

Poněkud drsnější spaghetti western, ale každým coulem herec a pistolník Maurizio Merli v hlavní roli, kterého jsem viděl předtím jen v kriminálním žánru, mě docela překvapil. U nás prakticky neznámý herec a takový pozoruhodný zevnějšek, který by mu mohly tutově závidět dnešní americké hvězdy. Nezbývá než napsat, že jde o jeden z těch zajímavějších titulů z dlouhé řady podobných westernových příběhů. A navíc dávám hvězdu za potemnělou hudbu, která měla těžkou rozeznatelnou příchuť, ale omračovala tónem. (11.05.2011)

Western porovnávající devastační účinky kulky a sekery a o celý palec, přesněji ruku, vítězí sekyrka. Mannaja působí ve vodách svého žánru jako hejno piraň v Rožmberku před výlovem, krví ani brutalitou opravdu nešetří. A já přes vcelku otřepanou zápletku o pomstě, ani nevím, jestli má nějaký western vůbec jinou či něčím originální, dávám spokojených pět hvězd. (08.02.2014)

Nevědět, že vznikl tak pozdě a nebýt těch polorozpadlých kulis, člověk by řekl, že jde o starý dobrý spaghetti s patřičnou atmosférou, tradičně přímočarou zápletkou i rozuzlením. Surové scény tu vlastně nejsou (i ta ruka Donalda O’Briana odletí mimo záběr), pověstné zpomalené záběry se tu takřka vůbec neobjevují a celé si to pokojně plyne ve své rozblácené a zamlžené atmosféře, ze všeho a všech bahno jen crčí. Vikingsky působící sympaťák Mannaja, mistr to ve vrhu sekyrek, je nadmíru mírumilovný, férový, morální a pacifistický typ ochránce práva, zjevem se podobající Franco Nerovi, odvážně překonávající nástrahy vlastně všech okolo, zejména pak odporného ulízlého Johna Steinera se svými krvelačnými dogami, odpudivého invalidního šílence McGowana i se svou odpudivou dcerou, kteříto přímo vybízejí k tomu dostat čepelí sekyrky do čela. Maurizio Merli, pro žánr netradiční to chlápek, si vyzkouší všelicos od drsného mučení, zasypání lavinou až po bitku v bahně, ujme se jej veselá společnost pojízdného bordelu i příjemná dívka v něm a on sám sem vnáší poněkud nezvyklý ekologický nádech! Ústřední song zpodobněný příšerně chraplavým umělcem působí dosti ponuře a rušivě, ale ve chvílích, kdy náhodou nezpívá, má pěknou melodii. Sekyrky budou po právu lítat, jen pokud to bude nutné, objeví se tu i nezničitelní matadoři typu Nella Pazzafiniho, což potěší, po celý film od někud vyskakující dosti se nehodící komický stařík, což už potěší méně, dohoromady ovšem skvělá podívaná se zcela klasickým příběhem, tradiční špagetka. (09.03.2013)

Málo známý spaghetti western pokročilých 70. let zcela ve stylu Djanga, o dekádu mladšího. Akční, surové, mnohokrát přitažené za vlasy, a jak už je u Italů obvyklé, s levicovým antiburžoazním pozadím. Myslím, že jde o trochu lepší film než soudobý Keoma, který je považován za definitivní tečku klasického spaghetti westernu. Ani tento ovšem nepředčí ničím dobrý průměr brakového žánru. (28.10.2011)

Zdejší komentáře říkají že je to poněkud ostřejší western, a opravdu je. I když mnoho fousáčů zde padne kulkou, a těch mrtvých je nepočítaně, je zde i bičování, a dost velká řezba, kdy to opravdu lítá. Debilové, idioti, je vás 28 pušek a on je sám! Hodně kvalitně vypadala scéna kdy zase lítají kulky, a do toho se střídavě vsouvají střihy s kabaretem, kde se tancuje a hraje hudba. Takže bum! bum!, střih, a holky tancují, a zas bum" bum!... Zápletka super, a pořád se něco děje. Opravdu to odsejpá. Miluju tu westernovou hudbu, ale nejvíc, nejvíc je prostě sekyrka. To je fakt styl. (10.06.2014)