Querelle

Divadelní stylizace, ano. Trochu mi vadil posun proti předloze, protože tím se trochu ztrácí dilema Lysiany, která by nejraději z postavy dvou bratrů, (Josefa) Querella a Roberta, vytvořila ideálního partnera. Samozřejmě bezúspěšně. Logicky měl Brad Davis hrát dvojroli. Ale jako pokus zfilmovat nezfilmovatelného Geneta - 80%. (29.01.2008)

Vrcholné dílo jednoho z největších, nejoriginálnějších a nejprovokativnějších filmových režisérů. Fassbinder našel k románové předloze pozoruhodný estetický klíč: pseudodivadelní stylizaci. Genetův text tím dokázal přetavit do výsostné vizuální formy, aniž by ho zbavil temného (homo)erotického obsahu. (18.02.2008)

Film bez náboje. Možná by bylo lepší se dívat na námořníky jak chlastají rum a viděli bychom jak je ten chlast odlišně ovlivňuje, ale oni museli jenom žvanit a souložit. Chápu když jsou věčně na moři, tak jsou dlouho bez ženy a dělají to co by jinak nedělali. Ale musíme se na to dívat necelé dvě hodiny? (07.04.2022)

Pocta mrtvému příteli, která se kromě velké míry stylizace rovněž pyšní obřím kamenným falem - ústředním středobodem celého filmového příběhu. Studiové ztvárnění použitých dekorací lehce navozuje pocit Felliniho fantastických filmových produkcí nebo hollywoodských velkofilmů před a poválečné éry. Obnažený Fassbinder ve snímku naplněném známými tvářemi místy ztrácí pevnou půdu pod nohama, přesto jde o výjimečné umělecké dílo hodné pozornosti. (10.11.2019)

Nemůžu hodnotit, předlohu jsem nečetl, film šel dost mimo mě, ale to není důvod k špatnému hodnocení. Za zmínku stojí určitě vysoce divadelní ztvárnění a celkově artová atmosféra. (19.02.2021)

Vůbec si netroufám tvrdit, že jsem film plně pochopila, nicméně řadím ho k těm, které je nutno vidět znovu (a znovu, znovu). Vizuelně nesmírně přitažlivé (a tím nemyslím zdaleka jen muže, oblečné tak jak jsou). Pokud se vám nechce myslet, nedívejte se na to. (27.08.2011)

Labutí zaúpění idolu mého diváckého mládí. Údajný vzlet vstříc volnosti sestupem do podsvětí. Epitaf příteli, který spáchal sebevraždu, a možná něco jako generálka té vlastní. Slovy kolegy Schloendorffa dovršení režisérovy osobní cesty od mačistického hetero- k důslednému homosexuálovi. Podle jiných jeho závěť, či naopak tvůrčí selhání. Některé z kritických rozborů "Querella", odkazujících mimo jiné na Brechta, surrealisty, Resnaise, (W.S.) Burroughse, Angera mě zaujaly víc než samotné dílo, při jehož sledování mě v bdělém stavu udržovalo chvílemi jen svůdné výtvarno a občasné (většinou marné) přání prohlédnout aspoň kousíček temného propletence erotiky a smrti, melodramatického tanga vášní, mužských mocenských vazeb a závislostí. Nebýt přítomnosti Fassbinderových celoživotních témat - hledání sebe sama a neuskutečnitelné lásky ve světě, kde "láska", to jest její měšťácká karikatura, je chladnější než smrt - zcela se ztotožním s RADKOvým komentářem. Zmínku si myslím zaslouží skutečnost, že píseň "Each Man Kills the Thing He Loves" v podání Jeanne Moreau je zhudebněným úryvkem z "Balady o žaláři v Readingu" Oscara Wildea. (25.12.2014)