Blue Ruin

Největším kladem tohoto filmu je jeho nepředvídatelnost. Vůbec jsem netušil o čem to celé je a skoro každých deset minut jsem byl příjemně překvapen nějakým dalším dějovým zvratem. Samotný film zas až tak příjemný není, ale jako malá sonda do života osamělého hrdiny, co vezme osud do svých rukou celkem fajn. Macon Blair "odtažitě" sympatický a Jeremy Saulnier opět dokázal, že jeho filmy mají svoje, mnohdy neodolatelně krvavé kouzlo. A na to já skoro vždycky rád slyším. (08.10.2018)

Oceňuji zejména nepředvídatelný scénář, který sebevědomě obměňuje mantinely "revenge" thrillerů - ruku v ruce s odhodlaným, tichým a na pohled slabým bezdomovcem v roli vykonavatele. Pomalu, atmosféricky "modře", naturalisticky umírněně a detailně zblízka asistuje jeho cestě za pomstou letitého zločinu. (14.03.2016)

Revenge thriller ze škatulky netradičních, což je jeho plus i mínus. Zápletka s vlastně dvojitou pomstou se mi líbila, muzika byla fajn a vyvrcholení perfektní. Jako mínus vidím hlavního hrdinu, kterému jsem nemohl přijít na chuť a jeho stavy na hranici permanentní hysterie mi lezly na nervy, postrádal jsem také trochu větší tempo a tu pachuť nezávislého filmu jsem také občas sežvýkával jen ztěžka. Celkově čistý průměr. 50% (02.07.2016)

Intenzivně nedobrý pocit od začátku do konce a ještě dlouho po něm. Jako čistý viscerální revenge movie (zřejmě bez „rape“, což ale není úplně jisté) funguje Blue Ruin bezchybně (a přiléhavější název by mohl znít třeba I Piss on Your Grave). Saulnier omezuje vědomostní rozsah nepříliš komunikativního vyprávění na to, co vnímá a cítí protagonista. Ve zvukové stopě se znepokojivě mísí subjektivní sluchové vjemy se skutečnými ruchy prostředí, takže nikdy jistě nevíme, zda se blíží skutečná hrozba, nebo Dwightovi jen hučí v hlavě. Významný podíl na emocionálním vtažení mají také realistické detaily (vytahování šípu, zastavení tekoucí vody a zhasnutí světla, zvracení ze stresu), dávají nám na vědomou, že v tomhle světě platí pravidla dost blízká světu našemu (což může znít jako banalita, ale u amerických žánrovek rozhodně nejde o zavedený standard). Pouze postavy zde jednají se zvířecí pudovostí dle elementárního evolučního vzorce „zabij, nebo budeš zabit“. Podobně jako ve starých dobrých kovbojkách, kde na dlouhé úvahy a proslovy také nebyl prostor, kde se také věčně řešil konflikt civilizace a divočiny (zde přímo vtělený do hlavní hrdiny, stojícího na pomezí těchto dvou prostorů) a kde byly nejoblíbenějším fetišistickým objektem rovněž střelné zbraně. Výhrady lze mít k příliš letmému naznačení motivací, ale právě minimum informací o tom, kdo a čím Dwighta tak rozhodil, přispívá k zneklidňujícím pochybám, zda je jeho jednání opodstatněné. Film odpověď neposkytuje. Jenom nás řádně vyvede z míry a nechá, ať už se se spoustou protichůdných myšlenek v hlavě nějak popereme. Pro mě jde o jasný znak kvalitního thrilleru. Těším se na Green Room. 80% (03.07.2016)

Po väčšinu tohto snímku sa nedá odhadnúť, čo bude nasledovať. Spočiatku vlastne ani o čo sa jedná. Je to preto aj vo svojom pozvoľnom tempe pútavá cesta... ktorá žiaľ nedôjde k naplneniu, pretože s blížiacim sa záverom pán výhradný autor neodolá a rozhodne sa vydať divácky atraktívnejšími chodníčkami... čo sa žiaľ vo finále ukáže ako kontraproduktívne a žiadaný katarzný moment skoro nejde postrehnúť. Že to ale Saulnier neutiahne, to sa kvôli nadužívanej a samoúčelnej štylizácii do modrej farby dalo vytušiť už od úvodných minút. Snaživý si Jeremy dosť, už len skroť tú svoju chtivosť a daj tomu celému správny smer. (10.04.2018)