Tore tančí

Tak trochu jiný pohled na zahrádkářskou kolonii než Menzelovy Slavnosti sněženek... Solidní celovečerní debut německé režisérky, stylem připomínající Hanekeho, s několika působivými, drásajícími scénami, z nichž za zmínku stojí zcela jistě ta s konzumací zkaženého kuřete. Přesto nemohu tvrdit, že by výsledný dojem byl pozitivní, v tom mi vadí postava Toreho a jeho naprosto pasivní přístup nejen ke svému utrpení. Toreho pasivita hraničí s jistou perverzností, neboť nejenže se nezmůže na odpor, ani se nesnaží najít pomoc z vnějšku (v tom mu přeci nic nebrání), navíc dobrovolně (viz jeho návrat k rodině po hospitalizaci v nemocnic) přijímá roli zneužívaného a mučedníka, jehož obětování má snad pomoci druhým. Stává se tak ale spoluviníkem vlastního utrpení a ztrácí tím podstatnou část divákových sympatií (alespoň těch mých, Toreho osud mi nakonec byl docela lhostejný). Téměř se chce zvolat "Může si za to sám!", což je samozřejmě hodně zjednodušující výrok, ale poukazuje na to, že morální vyznění filmu je minimálně problematické, ne-li pochybné až zvrácené. (15.06.2013)

Nad filmem by se dalo roky zbytečně filosofovat, nebo jej vzít taovým, jakým je ... Tudíž, .... nebýt závěrečného titulku "založeno na pravdivé události", možná bych i ohodnotil výš, ale ten titulek mi chtě nechtě vyloudil na xichtě cynický úsměv. Nesmysl prostě. Postavy jsou nesmyslně zahrány, chybí jakýkoliv vztahový mechanismy, psychologie alespoň v naprostém základu: "proč - nač - zač " není vykreslená a tak se film stává jen dlouhou, nekonečnou nudou, kde s nikým nesympatizujete, sledujete jen odporný Němčoury, jak se k sobě chovají jak hovada a mladýho naivního kluka, který si neustále nabíhá a díky tomu, jak to má podle filmu "poskládaný v hlavě", mu trýznění ani vlastně nevadí. A když to nevadí hlavní postavě, co se na ní všechno páchá za svinstva, nemůže to vadit ani mě jako divákovi. Ten kluk byl nakonec vlastně "šťastný i v pekle" ... Budiž, silnej tlak na diváka tam je, pár odporných scén taky, ale žádný "Německý Martyrs" se fakt nekoná ... Zbytečnej exploiter, kterej se bere moc vážně ... (04.01.2015)

Precítiť túto trpiteľskú odyseu do morku kosti mi bránil fakt, že trpiteľ ju podstúpil opakovane a dobrovolne. Cynicky povedané: "Kto chce kam, pomôžme mu tam." Tore tanzt nekritizuje vieru, neobhahuje idealizmus ani netrestá zlo, prameniace z temných kútov človeka. Iba ich, premýšľajúc, necháva vojsť do extrémnej a tragickej konfrontácie. Odvážne a silné. (30.06.2013)

Cesta novodobého Ježíše na svou Golgotu, během které je vydán na milost a nemilost svého pokušitele, proti jehož brutalitě může postavit jenom svou víru. Za zmínku stojí nejen pod kůži se zahrabávající syrovost, ale i sugestivní výkon představitele Toreho, jemuž jsem to bezmezně dobré a naivní srdce do puntíku uvěřil. Ani se mi nechce věřit, že tohle má na kontě třicetiletá holka. Debut z říše snů. 85% (04.01.2015)

Nejdepresivnější a nejspíš i nejlepší film, který jsem za léta na festivalu ve Varech viděla. O manipulaci, o krutosti a sadismu, které číhají "pod povrchem" i u zdánlivě civilizovaných lidí. Podobné téma, jakých se obvykle chápe Lars von, jen ne černěhumorně vystajlované jako intelektuální jednohubka, ale naopak v brutálním, téměř nevydýchatelném dokumentárním stylu. Hrůzy, které naivního Toreho potkají, působí chvílemi jako vystřižené z extrémního torture hororu. Navíc ta divácká bezmoc, touha zařvat na hlavního hrdinu, aby se už vzpamatoval, že může utéct, že existuje i svět ZA odporným mikrokosmem, kterému vládne tyran Benne. Zároveň je velmi těžké vypořádat s Toreho pasivním přijímáním utrpení, které - soudě i podle některých zdejších komentářů - přímo provokuje k tomu, ještě si přihodit polínko. Film jde do živého, nutí vás podívat se do vlastního nitra, a pojmenovat to, co si nechcete přiznat ani sami sobě. Můj obdiv režisérce Katrin Gebbe i všem, kteří do takového projektu šli. Z projekce bych neodešla, ale chápu ty, kteří to museli udělat prot, že klaustrofobní zpodobení toho, co je děje za zavřenými dveřmi tolika rodin, prostě neunesli. A zvuková stopa filmu je stejně výrazná jako ta, kterou vám zanechá na duši. (13.09.2013)