Výchozí bod

Chytrý, formálně podmanivý a nevtíravý film, který je tématicky natolik nevšední, že si udrží vaši pozornost i přes některé scénáristické berle a oslí můstky - především ke konci představení. Zároveň působí minimalisticky a "nezávisle/nízkorozpočtově", což je jen ku prospěchu věci, přičemž několik málo sugestivních scén rozhodně stojí za pozornost (především ta výtahová). Víc otázek než odpovědí. To od chytrého scifi divák mnohdy očekává a to tu dostává. Škoda šablonovité, leč hezky učesané koncovky. (21.05.2015)

Teória o (ne)existencii Boha, či jednoducho niečoho duchovného mimo nás, dokáže rozhádzať i tvrdého ateistického vedca skrz svoju lásku. Prvá polovica romanticko nasladlá, druhá polovica už viac zaujímavá. Doporučujem však ostať až do konca tituliek. Tá záverečná jednominútová scéna vám dá priestor na rozmýšľanie. 3,5 *** (06.10.2015)

Naprosto mě nezajímá, nakolik pravdivá jsou veškerá vědecká fakta, s nimiž si film velmi obratně pohrává a brilantně slučuje s příjemnou romantickou zápletkou. Zajímá mě jedině to, že Mike Cahill zvládl svou práci natolik dobře, že film i s množstvím donekonečna opakovaných existenciálních úvah a poněkud zdlouhavým seznamovacím intrem jen tak nevyšumí do prázdna, nýbrž se zásluhou přitažlivé formy a chytře vystavěného scénáře s dojemným a filmařsky působivým finále pevně zahryzne do našeho podvědomí a nějakou dobu ho tam i rádi uchováme. Malý film, ale bez větších zaváhání či předvídatelných zvratů... 80% (17.08.2015)

I druhý celovečerní film Mikea Cahilla je nevšední filmovou událostí. V době, kdy málokdo umí přijít s něčím opravdu originálním, se Cahill dál zabývá svéráznou modifikací proměny nezávislého filmu. Žánrové zařazení (tedy nízkorozpočtové sci-fi) je znovu pouze odrazovým můstkem, tentokráte pro nezvyklou nadžánrovou soft-filosoficko-náboženskou hru ve stylu výtečného Schenkmanova Pozemšťana. Cahill ovšem žánry rád mixuje, a tak je celý náboženský kontext rámován opravdu hodně nevšední romantickou dějovou linkou, ve výsledku je Výchozí bod možná nejpodivnějším romantickým snímkem, jaký jsem kdy vůbec viděl. Tuhle rovinu umocňuje silně emotivní závěrečná výtahová scéna, rovinu náboženskou pak uzavírá scéna následující po skončení závěrečných titulků (u tohoto filmu se vyplatí neodcházet z kina před jejich skončením). Celý film je pak o střetávání protichůdných principů - věda versus náboženství, přístup vědecký (Ian) a esoterický (Sofi), což ovšem obé zastiňuje lidské existence přesahující láska. Vskutku dobrý film nestojí na rozpočtu, rozhodující roli hraje nápad a invence a v tomhle je Mike Cahill naprosto unikátní - jeho scénář je opravdu chytrý a sofistikovaný a ač jsem člověk racionální a v Boha nevěřící, nechápu ho jako dogmatickou odpověď na vlastní spirituální otázky, ale jakousi možnost rozvíjení dialogu. Emocionálně byl ovšem pro mne osobně Cahillův filmový debut Jiná země silnějším prožitkem... (06.01.2015)

Sci-fi je žánr, kde našlapuji vždy po špičkách, majíc strach, že to nebude můj šálek kávy. Po pravdě jsem se hned na začátku topila v chemické terminologii, ale naštěstí jsem se z toho po chvíli dostala, protože vás ta dvojice (trojice) opravdu nenechá chvíli v klidu. Hlavně Ian se svou zarputilostí přijít věci na kloub s velkou pomocí své kolegyně, následně své ženy. Ještě chvíli a nechala bych si oskenovat i svojí oční duhovku. Osobně si myslím, že Brit je pro tyhle role ve sci-fi filmech jak stvořená, dokonale jí sednou, ale Michael Pitt jako Ian byl se svojí zaníceností, rozpolceností svých citů a hledáním pravdy naprosto vynikající. Já ho až tak moc neznám, ale od tohoto filmu ho budu mít ve svém hledáčku. Výborný film, který zakončím slovy : "Moje atomy milují tvoje atomy". Napadlo vás někdy říct to své drahé polovičce? (16.12.2014)