Spása

Umělotina ve všech ohledech. Umělé postavy, umělá drsnost, umělý vizuál a umělé efekty. Ničemu a nikomu nevěřím jedinou větu, Mikkelsena nevyjímaje. Filmů o pomstě je tolik a většina z nich má jen a pouze tu myšlenku "něco se mu stane a pak se pomstí", zbytek domalujeme za běhu a bude to tak drsné. Tudíž se mu něco stane, nějak se pomstí a mně je to úplně jedno. Pro mnoho tvůrců zřejmě ohromně sexy motiv, ale mě už to utahalo. Byl jsem naivní, když jsem si myslel, že ta severská vlajka něco změní. (24.10.2015)

Skvělý Western/Revenge s vynikajícím Mikkelsnem a opět svůdnou Evou Green. Film sice nepřínáší do žánru nic nového a bere si leccos z klasiky 7 statečných, ale při mrtvém žánru mi to vůbec nevadí,jsem rád za každý přírůstek, kterému se podaří zachytit drsnost tehdejší doby. Být film krvavější šel bych i na plný. Slušná zábava. 80% (19.11.2017)

Ouha, kdo by to řekl! Dánové a western v roce 2014 - a taková paráda. Při zachování westernového schéma chytře a vynalézavě vedený příběh sice s předvídatelným závěrem, ale mnoha nečekanými zvraty. Výteční herci v čele s Mads Mikkelsenem, který je schopný zahrát úplně všechno, jako by právě to byla ta jeho nejlepší poloha. (28.06.2015)

Dánové podlehli sebeklamu, že jsou filmovou velmocí, takže po vzoru Němců z minulého století hledají svého Vinnetoua. Tentokrát ne na chorvatských skalách, ale rovnou před zeleným plátnem. Člověk by čekal nemilosrdné severské porcování koulí, mletí vagín a spousty odflusaného žvýkacího tabáku ze zarostlé a umaštěné tváře, po které navíc stékají krůpěje potu a na první pohled je zřejmé, že ten chlap smrdí jak hovno. Zkrátka ještě syrovější a drsnější spaghetti western. Výsledkem je ale jen o něco méně přístupný Petrolejový princ. Mikkelsenovi s jeho celoživotní (jedinou) hereckou polohou jsem roli nemilosrdného mstitele zkrátka neuvěřil po celou stopáž. Na filozoficky založeného prodejce vlakových lístků by zřejmě seděl mnohem lépe. Mé péro dychtící po svěží kovbojské kundě ani nepotěšil fakt, že se často točilo před zeleným plátnem a bylo to vidět. Střílečky, alfa omega všech kvalitních westernů, děsně zabíjelo ozvučení, kdy výstřel z revolverů a pušek zněl stejně, a ještě k tomu jak výstřel z kapslové bambitky, se kterou jsem se ještě jako dítě (jeden rok zpět) proháněl kolem baráku a hrál si na kovboje a indiány. Závěrečná scéna pak chvílemi připomínala Limonádového Joe, ovšem bez nadsázky. Kostýmy, kdy "bandité" vypadají jak westernoví hypsteři s pestrobarevnými nažehlenými pláštěmi a vestičkami, no. Očekával bych, že se žánr v 21. století posune o něco dál, tohle ale působí jen jako vývar osvědčené klasiky staré padesát let, a to je asi to největší zklamání. 44% (06.11.2014)

Poněvadž to tady každý vychvaluje tak zapáleně, až mu nadšením vytékají tělní tekutiny i z otvorů, ze kterých by běžně tvarovanému člověku v žádném případě vytékat neměly, a to ani po pobodání loveckým nožem, tak zde musím uvědoměle utrousit špetku té kritiky. Předně bych se chtěl pozastavit nad syndromem premortální žvanivosti, kterým trpí každý správný padouch v okruhu jednoho filmu. Ten se totiž bohužel nevyhnul ani našemu, do posledního strupu pečlivě prohnilému, děsivému banditovi, z jehož očí prýští nenávist o síle dvou a půl satanů, a který by vás byl schopen zabít i knedlíkem, kdyby ho měl po ruce. Tyto situace jsou vždy precizně modelové a v podstatě se jen kopírují; náš hrdina leží zraněný na zemi, byť jeho tělo během filmu spolykalo víc kulek, než průměrná šlapka během standardní směny ve Stodolní, ale to nevadí, protože běžný divák si napětím prokousává rty a nehty se sveřepě dobývá do opěradla semišového gauče. Když v tom k němu přistoupí hlavní záporák. Ten, ač po celou dobu filmu střílel postavy do hlav rychlostí Breivika, nyní stojí před hrdinou a za žádnou cenu si neodpustí tradiční monolog typu "...chci ovládnout celý svět, protože Frýdek-Místek je mi moc malej a ani ty mi v tom nezabráníš...", nebo "...ano, to já jsem ti zabil matku v tu noc, kdy sis u stánku dával načos s kečupem...", případně "...vyprstil jsi mi psa ty zmrde a to se nedělá...", asi proto, aby si hlavní hrdina mohl dvě sekundy před smrtí překvapeně říct "ty píčo, dobrej tah vole!". A zatímco si divák z nervozity začíná propocenými dlaněmi resuscitovat hrudník, z dáli se zjeví druhořadá postava, jež zmizela v polovině zápletky, aby se mohla zčistajasna vynořit na konci filmu a v poslední pikosekundě zachránit situaci, sejmout záporáka a šukat s hlavním hrdinou až na věky věků. A všichni jsou hepy jak kráva. Tak téměř identické to bylo i v tomto filmu, což je škoda, že se takové klišoidní momenty prodraly i do filmu, kde je střílení dětí do spánku běžnější než čištění zubů. Ale jinak to bylo relativně koukatelné. Závěrem nutno podotknout, že jsem si film málem ani nepustil a to z důvodu přítomnosti Evy Green, poněvadž mě poslední dobou začíná solidně srát, neb je namrdaná v každém druhém filmu a já začínám mít strach si v šest na Nově pustit Ulici, aby tam ta jebka na mě nevyskočila. Ovšem ještě víc, než ona, mě iritují všichni ti stydkými pysky neposkvrnění frustráti, co nad ní dlachní ocasy rychlostí čtyř ejakulací za masturbaci a neustále ji vyzdvihují do nebes sexuálních ikon. Hovno. Měli byste přeleštit svícen nad něčím kompaktnějším. A pak i šulina. (29.10.2014)