Cizí oběd

Cizí oběd je jeden z těch pár filmů, které dorazí do Vaší duše a už se z ní nevymaní. Vypráví totiž příběh něčeho, o čem jsem předtím neměl ani páru, dokud jsem se o tom nedozvěděl právě skrz tento film. Já teda uznávám, že toho ještě vím hodně málo, abych mohl soudit celý náš svět, ale tahle síť poslíčků, která už historicky přes sto let roznáší obědy zaměstnancům různých indických fabrik, mě úplně dostala. Nechápu tu preciznost, přesnost, dochvilnost a hlavně funkčnost. Vše samozřejmě s rezervou, protože nic není dokonalé a právě kvůli té jedné nedokonalosti vznikl tento krásný film, který je svým vzezřením tak krásný, až je vlastně smutný. Taková setkání totiž může opravdu napsat snad jen samotný osud. Nebo snad máte nějaké jiné vysvětlení? (09.01.2017)

Indický film, ktorý nám môže zároveň aj so svojím príbehom priblížiť ich kultúru a v čom sú trocha iný ako my. V každom prípade tento film nemá zložitý príbeh a nápadov v ňom je minimálne množstvo. Sila filmu Dabba je teda v niečom úplne inom. Najväčšia sila je v rozprávaní príbehu a postupnom odkrývaní a stále hlbšom vnímaní jednotlivých postáv a pochopení toho čím tie jednotlivé postavy sú (trochu som to zložito napísal). Hneď od začiatku vieme o čo ide v príbehu a teda nás nemôže nič prekvapiť a len sa do neho môžeme ponoriť a buď ho prijmeme, alebo sa nám to nepodarí a hneváme sa za stratení čas. Vrchol filmu som si nechal na koniec a to je pre mňa rozmýšľanie postáv o sebe a to na čo postavy prídu priamo ovplyvňuje ďalšie pokračovanie príbehu, čo sa teda vo veľa filmoch nestáva, aby sa postava zmenila tým, že sa zamyslí sama nad sebou. Film je o živote a má určite nejaký odkaz, ktorý môže byť pre každého iný. (27.10.2016)

Zajímavý nápad s postupným předvídatelným průběhem. Až na pár okamžiků žádné hlubší emoce, které možná tento snímek měl vyvolat. Konec dobrý, všechno dobré... K očekávánému super heppyendu ve smyslu setkání a objetí hlavních protagonistů naštěstí nedošlo. Přesto všechno je tu známka toho, že i indové točit celkem uměj... (05.07.2013)

První indický film, který jsem viděl, takže nemám s čím porovnávat. Krásná byla především první polovina filmu, později už se vše opakovalo (pošta skrze krabičky s obědy) a konec mě mírně zklamal. Každopádně jsem viděl miniaturní část indického života v myslím celkem skutečném světle a systém poslíčků mě nesmírně zaujal. (31.01.2014)

Láska ide jednoznačne cez žalúdok. Veď ak by manželka niekomu každý deň varila na obed ako hlavné jedlo karfiol, tiež si nájde milenku. To je jasné.Aj keď to v skutočnosti nerobila, hoci vlastne nenapravením chyby, o ktorej vedela, áno. Ak by tu bola ponuka na presťahovanie sa do Bhutánu, neváham. Tak na pol roka. Svieži film o zle doručenom jedle. Nezapríčiní žalúdočné problémy, ani prekérne dohadovanie, ale minimálne zárodok jedného nezvyčajného priateľstva.... a možno aj lásky. Nechýbajú úvahy o nie vždy pozitívne sa meniacom svete, svete, kde sa čoraz viac pozerá do obrazoviek mobilov, ako na okolitý svet, sveta, kde sa vytrácajú staré zvyky, kde mizne priestor v preplnených metropolách, kde sa prestávajú písať listy rukou. Svete, kde ak sa niečo z rýchlosti sveta zrazu nalomí a začne plynúť príjemne pomalý dialóg, zrazu všetko to zbesilé hmýrenie ľudského stáda, natlačené v megapolisoch začne trošičku dostávať aj nejaký zmysel. (24.08.2020)