Laggies

Tohle je velice příjemná romantika. Megan má v hlavě guláš, což by už ve svém věku mít neměla. Navíc se z jejích kamarádek staly klasické slepice se zájmem o hadříky a lesk konzumního života. Jedné noci, kdy prchá ze svatby své nejlepší kámošky, kde jí její přítel mimochodem požádal o ruku, narazí na partu teenagerů. Zjistí, že se s nimi cítí líp, jde s nimi na večírek a už to jede. Cesty Páně jsou klikaté a štěstí nečeká na každém konci těchto cest. Ani tady to není jisté, ale je to romantika. Pěkně napsaná a zahraná. 80% (05.03.2023)

Lynn Shelton u mě zabodovala s nezávislým dramatem Sestra její sestry. Příjemně plynoucí konverzačku přináší i tentokrát, prohodí několik životních pravd, pár postav nechá na scestí a postupně je tlačí na tu, nebo tamtu stranu. Hořkosladká komedie představuje přerostlé dítě Keiru Knightley na prahu třicítky, která nemá práci ani žádnou praxi, respektive netuší, co chce jednou v životě dělat, která očekává, že lehce troubovitý přítel jednou poklekne na koleno, která nechápe své letité kamarádky, a která by si občas chtěla zkusit jen tak pro radost sjet na prkně. Pocitových snímků o „koulích na noze“ tu už bylo nesčetně, často s nevýraznou dějovou linkou, nicméně s hledáním té pravé životní cesty. I Keira zahazuje na týden „svůj“ život a nastěhuje se k náctileté náhodné kamarádce, která jí nebude soudit. A ta má osamělého tátu právníka, který se zdá být přísný, ale ve skutečnosti je to bourák s tváří (nedoceněného) Sama Rockwella. Každý udělá nějakou tu chybku, a přiznejme si, má je i scénář, ale ve výsledku to hlavně díky výtečným hercům skvěle klape, původně dokumentaristku Shelton milerád pochválím za solidní atmosféru a cynické rejpaly poprosím, ať jdou o dům dál. (21.01.2015)

Nemůžu říct, že by mě to nějak zvlášť oslovilo. Může to být tím, že postava Chloe G. Moretz hraje druhé housle a taky tím, že nemusím Keiru Knightley a její křečovitý (ne)úsměv, ale sakra, když už se zjevně nudil i Sam Rockwell, tak je někde něco špatně. Komediální to skoro vůbec není a romance je to taková chladná, odtažitá, bez energie. Nedívá se na to špatně, nenudí to, ale je to takové... sterilní. (18.01.2015)

Laggies v první řadě zaujmou zajímavým castingem. Sam Rockwell se v mých očích vypracoval v takovou nenápadnou jistotu, která je v každém svém filmu z poslední doby naprosto boží. Chloe zase s přehledem zvládla přestup z dětských do teen rolí a rozhodně nám toho ještě hodně předvede. Keiru mám sice hodně rád, ale v téhle roli jsem jí vždy stopro nevěřil. Jinak námět zaměřující se na problematické "poškolní" období, kdy je spousta lidí ponořená do nejistoty ohledně směřování své osobní i profesní budoucnosti a ujasňování svých cílů, mi byl hodně blízký z vlastní zkušenosti, takže tady u mě Laggies také bodovaly. Zkrátka další z těch povedených a netuctových indie filmečků, s nimiž člověk rád stráví odpoledne. (09.04.2015)

Trailer příliš nenavnadil, ale filmy s Keirou jsou pro mne zkrátka milou povinností. A když si od věci příliš neslibujete, leckdy vás příjemně překvapí. Jako v tomto příběhu o hledání sebe sama a svého místa v životě... S Keiřinou postavou jsem se opravdu ztotožnila; vím, jaké to je, když si připadáte jako násilně hozeni do světa dospělých a přitom vůbec nemáte ponětí, co dělat. A všichni kolem vás jsou úplně někde jinde. Předpokládám, že kdo se nedokázal do hlavní postavy vcítit, u toho film příliš nepochodil. Ale přesně to vystihovalo spoustu mých myšlenek, postojů a emocí. Mimo to je to neskutečně příjemná jednohubka s nenásilným příběhem, sympatickými herci a pohodovou atmosférou. Keira jako vždy úžasná, jen si občas říkám, kdo jí proboha dělá stylistu. Její oblečení a líčení bylo dost 1990 :) Mimochodem, vážně mě nebaví číst u každého jejího filmu o jejím afektovaném úsměvu. Zkuste si třeba pustit nějaké rozhovory s ní, vy idioti. Každý má nějakou mimiku. (Ale souhlasím, že americký akcent jí nesluší.) (24.01.2015)