Cesta naděje

Tento režisérský kousek Russell Crowe mě nějak dvakrát neoslovil a to především pomalým tempem.Co se příběhu týče tak je to o tom,že Joshua Connor v podání Russella má tři syny ve válce Austrálie proti Turecku a všichni tam přijdou o život a když si jejich matka a zároveň manželka Joshuy vezme život,protože nedokáže být bez synu tak se Joshua vydá splnit manželčino přání o tom,že kluci mají být pohřbeni doma.Vše nakonec bude trochu jinak.Myslím,že pro Russella se jedná o důležité téma,ale pro široké publikum to asi nebude.Za mě celkově 50 % a tři hvězdy. (08.07.2015)

Válečné drama, které není ani tak válečným dramatem jako spíš romantickou pohádkou o vydání se australského farmáře hledat své syny padlé v bitvě o Gallipoli. To, že to celé působí věrohodně asi jako sněhulák v poušti, bych dokázal tvůrcům odpustit, nikoliv už žánrovou nevyrovnanost a do očí bijící komerční zpracování. Chvílemi to bohužel vypadá, že ani sami tvůrci nevěděli, do jakého žánru bude jejich počin nakonec spadat, jelikož to, co se chvílemi tváří jako velké drama, se mění v romantickou pohádku s válečnými prvky ve formě velmi zvláštně použitých flashbacků. Ano, je pochopitelně dobré do filmu nacpat nějakou tu romantiku, nicméně by to nemělo být za každou cenu a do příběhu, kam se to absolutně nehodí. Na druhou stranu musím ocenit snahu o věrné vyobrazení prostředí, k čemuž pomohl povedený casting a výběr lokalit. Každopádně se nejedná o žádný průšvih, bohužel Russell Crowe odvedl daleko lepší práci před kamerou než za ní. Moje hodnocení 55%. (12.03.2015)

Gallipoli, neoddělitelné téma australské národní identity. Osobně se mi daleko víc líbila Weirova klasika, ale musím říct, že ani Crowe nenatočil úplně marný snímek. Sice to místy působí příliš přitažené za vlasy, ale mělo to několik opravdu silných momentů a celkově musím říct, že se mi to spíš líbilo, než že by mě to nadzvedávalo ze židle. Oceňuji hlavně linku turecké perspektivy, ačkoli z podtextu přímo sálá "břímě bílého muže", což z mého pohledu trochu dehonestuje nejen film jako takový, ale i Crowea samotného - říká tím totiž, že za všechno mohli Britové a jejich nevybíravá koloniální politika, jenže vlastně ignoruje svébytnost Osmanské říše (byť ano, před 1. světovou válkou byla značně limitovaná) a taky fakt, že na konci Velké války byly všechny poražené národy dehonestovány a šarvátky (lokální konflikty) probíhaly na mnoha místech dál až do poloviny 20. let. Úplně taky opomíná fakt, že Turci do roku 1915 do roku 1923 povraždili na 400 tisíc Řeků a 300 tisíc Asyřanů v Malé Asii a taky 1,5 milionu Arménů, takže ti "zlí Řeci" nakonec měli docela dobrý důvod, proč tam být a dělat, co dělali :) I když ani tak černobílá realita samozřejmě nebyla. Takže suma sumárum - pokud chcete podpořit svůj pocit bílé liberální viny, určitě si to pusťte aspoň 2x a říkejte si, jak byli ti Briti a vůbec Evropani zlí. Pak si vzpomeňte na zeměpisnou polohu Istanbulu a ignorujte ji. Pfff, Turecko, země třetího světa. Nebo ne? No a po tomto exkurzu do myšlenkového světa režiséra a hlavního hrdiny můžu v rychlosti dodat - zahrané to bylo pěkně, dialogy nebyly špatné, koherentní - až na excesy - jakž takž, kamera docela fajn, takže kolem a kolem... 60%. (18.04.2015)

Velice slušný režijní debut, který rozhodně není bez chyb, v konkurenci jiných ale poměrně vyniká. Crowe má cit pro zachycení zvláštní atmosféry, která prostupuje celým filmem a přenese na diváka kouzlo australské farmy a posléze i turecké vesničky. Kamera je vesměs překrásná, a i když někdy zbytečně zvolí kýčovitý záběr, není prvoplánová a dokáže využít atraktivních lokací. Za zmínku stojí i povedená hudba. Příběh je sice vystavěn dost předvídatelně a jeho průběh se dá po chvilce odhadnout, v tomto případě to až zas tolik nevadí, protože Crowe velmi citlivě pracuje s postavami a pečlivě buduje vztahy mezi nimi tak, aby nic nebylo směšné a vše mělo nějaký přirozený vývoj. Potěší i velmi dobře zvládnuté velkolepé válečné sekvence, které nejsou nijak drsné, na druhou stranu ani moc zidealizované. Sám režisér pak snímek táhne v hlavní roli, na níž je vidět, jak moc mu na tomhle projektu záleželo a naplno nechává rozehrát své charisma, přitom je příjemně civilní a podává nejlepší výkon za poslední roky. Ani ostatní nedělají ostudu a drží s ním krok, ačkoli divák pozná jen velmi slušnou Olgu Kurylenko, i oba turečtí herci byli ale vybráni výborně. Jen je malinko škoda nevyrovnaného tempa, které je někdy svěží, jindy ale naopak dost rozvláčné, přetažené délky, v níž jsou některé scény zbytečně natahované a zamrzí také až příliš pohádkový a idylický koncept celého příběhu. Pro The Water Diviner tak platí, že není ničím originální ani výjimečný a nenabízí nic, co bychom neviděli už někde jinde, přesto je to víc než solidní debut, na němž je především vidět, jak moc je tohle téma pro Australany důležité a také to, jak moc ho chtěl Crowe přivést na svět a splnit si tak sen. 70% (16.03.2015)

Crowe sa zaradil k svojím kolegom, ktorý si už film natočili. A dopadlo to výborne. Najviac zaujme atmosféra a emócia. S tými sa vymazlil a je to cítiť. Dokonca prvá polovica má aj celkom slušné tempo, tá druhá ho už postráda, čo je na škodu. Z hereckého hľadiska obidve hlavné postavy obsadené výborne. V poslednej dobe môžem čím ďalej tým viac aj Courtneyho. Príbeh zaujímavý, ale nemôžem povedať, žeby bol jedinečný. Postavy mali motiváciu, neboli povrchné, čo je u týchto filmov veľmi dôležité. Do budúcna by som možno trochu pridal tých bojových scén a nenechal zbytočne padnúť tempo. 4 z 5 ( Kino Dukla Svidník ) (27.03.2015)