Režie:
Jean-Luc GodardScénář:
Jean-Luc GodardKamera:
Raoul CoutardHudba:
Michel LegrandHrají:
Anna Karina, Paul Pavel, Sady Rebbot, Peter Kassovitz, Jean-Luc Godard, Jean-Paul Savignac, Henri Attal, Gérard Hoffman, André S. Labarthe, Dimitri Dineff (více)Obsahy(2)
Nana (Anna Karinová) je krásná dvacetiletá Pařížanka, která záměrně opustí svého manžela i malého synka, aby se mohla stát herečkou. S tím málem, co si jako prodavačka vydělá, se však nemůže pustit do uskutečnění svého snu, a proto se rozhodne získat peníze prostitucí. Brzy se jí ujme pasák Raoul, který ji naučí všechny triky, bez nichž se v tomhle byznysu neobejde. Po čase se Nana zamiluje do mladého umělce a pokusí se s prostitucí skoncovat. Raoul však nehodlá pustit jednu ze svých nejlukrativnějších komodit z ruky... (HBO Europe)
(více)Videa (1)
Recenze (57)
Co nám tím Godard chtěl říct? Kamera zabírající po většinu času rozhovorů pouze jednu postavu, přinejlepším pouze zády, naznačuje odcizení. Nana se i přesto snaží Žít svůj život a dává se na dráhu prostituce. Obecně mi vyprávěcí forma snímků nové vlny nevadí, ba naopak, Godardovo Pohrdání je fantastické. Jenže u Vivre sa vie mám pocit, že se mi nedostalo žádného sdělení. Ano, život je těžký a v 60tých letech jste si alespoň mohli zafilozofovat v kavárně s neznámým dědulou. 6/10 ()
Do kapitol poskladaný osud mladej ženy, ktorá presne nevie čo chce, túži po kariére herečky a končí ako tovar. Formálne členenie filmu a názvy jeho 12. častí pripomínajú štýl dánskeho režiséra Larsa von Triera, ktorý si zvykne členiť svoje filmy obdobným spôsobom. Godard sa pohral sa s kamerovými strihmi, spôsobom zobrazenia dialógov, dokumentárne chladným popisom kariéry pobehlice či filozofickým rozhovorom so starým mužom. Humoru je poskromne, celé je to skôr pocitovo vážne, zároveň s pomerne veľkým množstvom jalových kecov. Ich charakter a myšlienková hĺbka je takého chrakteru, že zvykne vyšumieť z hlavy ešte pred skončením filmu. To, čo ostáva, je príjemný pocit zachytenia ženskej nestálosti spojenej s naivitou mladosti vedúcej k drsnému koncu, stojacemu v ostrom protiklade s filozofujúco - impresívnym dejom. Kvôli formálnym ozvláštneniam, cigaretovým scénam a pripomenutiu si niektorých úryvkov z dialógo/ monológov stojí film rozhodne za opakované pozretie. A ako tu už ktosi napísal, takto poňatému filmu, kvôli potrebe sústredenejšieho vnímania svedčí maximálne 80 minútová dĺžka. ()
Začínal jsem s předsudkem a opatrností, končil okouzlen a zdrcen. Očekával jsem intelektuální užvaněnou onanii a ona je tu vlastně nemilosrdně vysmívána. Formální komedie už od úvodních tónů tklivého hudebního doprovodu jednotlivých obrazů. Detail zprava, detail zepředu, detail zleva a... Obraz první, začínáme. A detailem zezadu. Godard si s filmovým vyprávěním prostě hraje po svém a je na vás, jestli na jeho pravidla- nepravidla přistoupíte. Tentokrát jsem se nechal unášet pohledem do živých či lépe živoucích očí krásné (hodné!) Nany. Strach, štěstí, láska, lhostejnost, humor, vše se v nich zatřpytí, stačí se dívat. V 11. kapitole jsem se i upřímně zasmál, došlo totiž na onen výsměch. Nejprve se dozvíme, že čím více mluvíme, tím méně slova znamenají a pak přijde právě ona smršť intelektuálního žvanění. Já se tu díky Godardově vzkazu prostřednictvím Nanina pohledu na diváka (ještě měla mrknout) začal smát a přestal poslouchat, nikoliv se dívat. A pak přišel závěr a já si najednou přál, aby to byla hloupá romantická komedie, která končí polibkem při západu slunce. Za svlékání do naha bych Naně pak dal asi i víc než pět tisíc franků. ()
Karinin komentár niekde v prvej tretine filmu na tému, že každý si môže za všetko sám, značne zkomplikovalo moje vnímanie Godardovej surovej snímky. Naivná Karininej postava si zrejme uvedomuje, čo činí a kam ju spôsob života zavedie, napriek tomu v tom pokračuje a stále verí v zmenu a vytúženú lásku. No takéhoto potešenia jej a nám Godard nedopraje. Zaujímavé je sledovať takmer dokumentárnu časť filmu, kde sa dozvedáme faktografickým komentárom niečo málo o prostitúcii vo Francúzsku spred 50 rokov a jej začlenenia do práva a spoločnosti. Lepšie porozumenie mi snáď časom sprostredkujú slovenské titulky, videl som film s anglickými a niekedy to bol dosť problém.... ()
Moje úplně první setkání s francouzským režisérem Jean-Luc Godardem a hned naprosto brutální živočišná palba. Režisér vlastně nevykresluje příběh klasickou formou. On ho promítá v několika kapitolách a ty rozděluje na několik záběrů. Každý pojmenovaný a každý se svojí vlastní myšlenkou a podstatou. Některé momenty jsou lepší, jiné horší, ale nebýt závěru, asi bych tady tak kladné hodnocení nedal. ()
Galerie (18)
Zajímavosti (10)
- Godard se netají inspirací ve "zcizovacím efektu" G. Brechta. Proto ve snímku mluví postavy zády ke kameře, dívají se přímo do objektivu, používají se mezititulky apod. (Hwaelos)
- V posledním obraze projíždí Nana v autě okolo kina, v němž hrají Truffautův snímek Jules a Jim. (Hwaelos)
- Film, při němž Nana v kině pláče, je Dreyerovo Utrpení panny Orleánské. (Hwaelos)
Reklama