Velký týden

Ano, Wajda byl velká režisér; po jeho smrti je ho třeba užívat jako koření. Jeho filmy obohatily světovou kinematografii historicko-humanistickým rozměrem. Přitom se jeho (velké, ve velkém týdnu je všechno velké) režisérství projevuje v každém detailu. Sexualita. Antisemitismus. Křesťanství. Jak se to navzájemm spojuje a rozpojuje v Polsku let 1943, 1995 a 2020. A nejen v Polsku. (28.11.2020)

Film vznikl na námět prvního románu popisující židovské povstání v ghettu ve Varšavě (který vznikl již roku 1943) Jerzyho Andrzejewského, jenž byl rovněž autorem předlohy k Wajdovu filmu Popel a démant. Podobně jako ve filmu Kanály se tedy ocitáme ve Varšavě v době povstání v židovském ghettu, avšak tentokrát nejsme svědky událostí uvnitř ghetta, ale vně. Na příběhu židovské dívky, které se podaří včas ghetto opustit a nalézt úkryt za jeho zdmi v rodině přátel, Wajda konfrontuje vztah Poláků k židům, jejich schopnost rozeznat zlo a překonání strachu se mu postavit (a za jakou cenu) s názorovou šíří různorodých lidských charakterů nebo společenských vrstev. (30.11.2005)

Andrzej Wajda je pro mě symbolem polské státnosti. Jeho filmy se povětšinou dotýkají výžiných témat polských dějin. Někdy jsou víc úderné, jindy prosté. Velký týden je velké téma zpracované decentně. O to silněji působí na diváka závěr filmu. Po Wajdovi se mi bude hodně stýskat. Naštěstí vedl plodný život a stihnul natočit hodně dobrých filmů. (15.03.2017)

Andrzej Wajda, úžasný režisér a scenárista, nás v nejednom filme už presvedčil, že hodnotenie svojho národa za činy v 2. svetovej vojne nemieni schovávať. Vojna prinášala veľa tragédii a utrpenia. Ale myšlienka z jeho filmu Korczak z úst hlavného hrdinu, že Poliak už nikdy nebude prenasledovať svojho brata len preto, že je Žid dostala poriadnu facku aj v tomto filme. Film je o prvom ozbrojenom povstaní židov proti nacistom. V lete roku 1942 bolo 300 000 obyvateľov Varšavského geta poslaných do vyhladzovacieho tábora Treblinka a pri ďalšom pripravovanom odsune 18. januára sa nacisti stretli s odporom židovských odbojových organizácii. Celé geto bojovalo proti jednotkám SS gruppenführera Jűrgena Stroopa a 16.5.1943 nakoniec presile podľahli. Židia, ktorým sa podarili z geta ujsť hľadali ústretovosť u nežidovského obyvateľstva. Tak to bolo aj s hlavnou postavou filmu židovkou Irenou, ktorá je ukrytá u svojho priateľa a je zobrazený jej pobyt tu po dobu jedeného týždňa pred Veľkou nocou. A Wajda nás zoznamuje s otvoreným poľským antisemitizmom v 2. svetovej vojne, ktorý pretrvával aj dlho po vojne a živné korene sú ešte stále v silne katolíckom Poľsku. Môj obdiv k Wajdovi patrí aj v jeho rozsiahlej tvorbe z obdobia 2. svetovej vojny a tesne po nej. Veď filmy Katyň, Rozsudok nad Františkom Klosom, Korczak, Láska v Nemecku, Samson, Lotna, Popol a diamant, Kanály, Nepozvaní hostia, majú obrovskú výpovednú hodnotu. (23.04.2016)

Silné momenty (debaty o Židech, pomáhání nebo nenávidění; kolotoč s dětmi na "árijské straně", točící se těsně u zdi ghetta, takže mladí odbojáři nakukují za zeď; scény s maloměstskou, ustrašenou a žárlivou sousedkou Piotrowskou). Wajda zaplnil symbolicky scénu postavami nejrůznějších postojů k Židům, od zjevných antisemitů (Janův šéf), přes váhající a opatrné (Jan, který také symbolicky skončí nejhůř) až po ochotné pomáhat, ať už svou podporu vyjadřují ideově (Janova těhotná manželka) nebo činem (Janův bratr se svým kamarádem). Přesto na mě film působil trochu jako televizní inscenace až divadelní hra - už samotný úvod filmu, situace a scény kolem příchodu Ireny do Janova bytu: vše je jaksi "divadelně" otevřené, prosvětelné, ale taky trochu nepřirozeně působící. Navíc jako by se Irena ani tolik nepotřebovala skrývat a nehrozilo takové nebezpečí. Občas probleskuje také tezovitost v promluvách postav. (15.03.2017)