Rodinná oslava

Překvapuje mě, kolik lidí tu zmiňuje a vyzdvihuje studii chování jednotlivých postav/charakterů, když tu je k vidění především nádherná ukázka kolektivní reakce na konfrontaci s hlubokou, nevyřčenou pravdou, kterou nejsme schopni přijmout ne proto, že bychom ji mohli nějak konstruktivně zpochybnit a zneplatnit, ale proto, že je v bolestivém emocionálním protikladu s realitou, ve které jsme až doteď žili a se kterou jsme spojovali celou naši existenci. My všichni žijeme ve lžích, které můžou a nemusí být tak zásadní jako právě tahle filmová, ale přesto jsou naší neoddělitelnou součástí. Ať už jde o mýty, které si veřejně vyprávíme (11. září, Sametová revoluce atd.), nebo chlácholivé nesmysly a sebeklamy, kterými sami sebe utišujeme a přesvědčujeme, že je všechno v pořádku - to všechno určuje podobu našeho světa, naší reality, v níž se každodenně pohybujeme a s níž přicházíme do kontaktu. A místo toho, abychom si uvědomili, že problém je v nás samotných, že jedině my sami můžeme tyhle lži odkrýt a změnit podstatu naší reality, vytváříme si nepřátele vnější, ukazujeme prstem na druhé jakožto na viníky naší mizérie a cítíme u toho spravedlivé zadostiučinění. ________ Vinterbergův film nabízí (zprostředkovanou) katarzi a já už teď jenom přemýšlím, zda je to dobře nebo špatně. Film, jakožto náhražková realita, nemusí vůbec působit návodně, jak se řada lidí domnívá, ale právě naopak může v člověku oslabenou měrou ukojovat určité potřeby, které pak ve skutečnosti přestává chtít realizovat. Některé momenty (jako například návštěva mrtvé sestry nebo rychle sestříhaná "lekací" sekvence na začátku) jsou ale tak jako tak rozkošné/dechberoucí. (11.10.2010)

Po shlédnutí tohoto filmu mi zůstala čelist ještě dlouho spadlá. Severská nátura je asi opravdu odlišná od té naší a tento film nám to dokázal skvěle přiblížit. Nedokážu si totiž představit, že bych se v podobných situacích choval stejně, jako hlavní představitelé tohoto snímku. Navíc musím vyzdvihnout práci kamery, která dodává filmu zcela autentický zážitek. (13.05.2011)

Toto je tak krásne škandinávsky chladné. Akoby bez citov sa nám tu pred očami mihotá neľútostná chladná dráma. Názov rodinná oslava pritom evokuje niečo milé, príjemné, harmonické. Ono je to však silným opakom. Tá severská analýza charakterov je vždy na vysokej úrovni a tu tomu nie je inak. Film krásne vysvetľuje rodinné situácie, ktoré sú v podstate bežné. Príslušníci sa stretnú a tvária sa kvôli nejakej príležitosti, že je všetko v pohode. Viď u nás príklad sú Vianoce. Ale koľko rán a bolesti nie je vypovedaných a vyriešených? (29.12.2016)

Jeden z nejstylovějších filmů a to nejen devadesátých let. Má v sobě jiskru, že až oči přechází. Takovou dávkou neposedného vyprávění a nevšedních vychytávek bych se nechával unášet i pokud by se na plátně všechna ta nádhera vyskytovala lehkovážně jen pro efekt sám. Festen však vítězí skutečností, že ta dogmatická vizuální anarchie se prokládá jedním z nejchytřejších scénářů, co se za dané situace dá vymyslet. Možná je na místě spíš slovo vychytralost, ale ta umí zapůsobit stejně tak silně. Základní ideu filmu vidím v relativizaci, tady se nehraje o dobro či zlo, nehledá se tu láska a nebojuje proti předpojatosti. Od toho všeho dává tvůrce ruce pryč a přesto tohle všechno ve filmu zároveň najdete. Je to přítomno, ale maximálně objektivizováno, větší odstup se nevidí často. Nakolik mají pomoci ty kusé informace o jednotlivých aktérech této nevšední oslavy je problematické. I když nám režisér Vintenberg odkryje konkrétní část, tak nezapomene zrelativizovat to co právě řekl. Právě proto nám nemůže sloužit Christian za naprostou autoritu a někdo jiný zase za zloducha. Jsme svědky jednoho dne, jediného okamžiku a není v plánu nás do všeho zasvětit, cílem je odkrýt pouhou jednu stránku problému. Se zbytkem nechť si divák libovolně poradí. Za sebe můžu říct, že proti této hře s divákem nic nemám, protože Festen je strhující podívaná sama o sobě. Velice vtipná (opakování parodoxních situací a jejich karikování) a v první řadě po všech stránkách nezatížená. Ničím a nikým. (16.09.2010)

Od prvního okamžiku, kdy divák zjišťuje, že v tomto filmu bude hrát prim ruční kamera, a kdy vidí, jak jedna z hlavních postav vyhazuje manželku z auta, se dá čekat, že Festen bude netradiční filmový zážitek. A také nepředvídatelný. Styl domácího videa, které mohl natočit kterýkoliv z účastníků oslavy, dává celému filmu zvláštní nádech; důležité scény přicházejí stejně obyčejně jako ty zdánlivě běžné, každá postava v sobě navíc nese cosi kladného i záporného, takže si nikdo ani v jedné chvíli nemůže být jistý, co přijde příště a čím se mu tato rodinná oslava zapíše do paměti. Tak syrové, tak pravdivé, tak zvrácené. Nelze nepoužít Hamletova slova: "Je něco shnilého ve státě dánském." (07.08.2010)